Řekl mi jménem své bývalé (několikrát)

Já jsem od partnera nic takové nezažila, ale stalo se mi, že jsem se sama přeřekla. Manželovi jsem řekla jménem bývalého, se kterým jsem tou dobou už 2 roky nebyla a od rozchodu ho neviděla, takže sama nevím, jak si to vysvětlit...

Já bych řekla, že to je prostě přeřeknutí, já kolikrát taky pletu oslovení, když babičce řeknu mami, mamce tati, přítelovi Kubi (Kuba je pes). Já bych v tom nehledala nic víc. Ono to bodne u srdce, protože to jméno vyjadřuje něco nepříjemného (někoho nepříjemného spíše), ale víc v tom nehledej.

Jinak na bývalky žárlím taky děsně. Taky jsem je chtěla vymazat z mobilu a spálit všechny fotky. Ale je to součást života, tak jako mu nevymažeš vzpomínky... Prostě to tak je. Taky se s tím učím žít (pět let). A záleží zrovna na náladě, když mám depky, tak si je ještě okořeňuju tím, že hledám záminky se ještě víc udeptat. No hrůůůza. Možná některé víte, o čem mluvím. Každopádně mě to pak mrzí, až moc dobře si pak uvědomím, že jsou to fakt malichernosti, že mě nepodvádí, že mě miluje... Jen prostě kdysi (když mě neznal) miloval nějaké jiné. Ufff... Stejně se to i blbě píše.

Já už to zažila taky, u mého posledního bývalého přítele, který mě nazval jménem své bývalé minimálně dvakrát za den, ze začátku jsem to přehlížela nebo spíš mi to tolik nevadilo, protože se mi hned omluvil a ještě se u toho červenal. No ale časem mi to začlo líst hodně na nervy, až jsem se dokázala i urazit. A možná právě proto jsem se do něj ani nezamilovala i když on si to myslel, protože jsem mu v tom lhala. Vztah skončil stejně rychle jako začal, po půl roce přetvářek jsem se s ním rozešla a myslím si že to bylo proto, že jsem mu nevěřila v tom jak mě má rád a miluje mě, když mi tolikrát dokázal ( i v těch intimnějších chvílích) říct ,,Marti,,!!

Pollinko
S tím přeřeknutím máš pravdu... to byla i jeho "verze", že když je s někým několik let, tak je to ze zvyku, jenže s jeho ségrou žil ještě dýl... a nikdy mi tak neřek.... Chápej jde o to, že já se taky přeřeknu a mamce řeknu babi a tetě mami, ale nepřeřeknu se mami, mami, mami... jedné osobě.
Mrsetnies
.... hm já si právě, proto dneska kladu otázku, jestli ho fakt miluju
Jinak já jsem možná žárlivá, ale o tom to není já chápu prostě, že byl zamilovaný už předemnou, dyť já taky... ale jde o to, že tohle je fakt můj problém...na jiné bývalky prostě nežárlím... jednu dobu jsem měla i sny, že se berem a on mi řekl, ano beru si tě a teď její jméno.. Ufff to taky rozdýchávám doteď. Když jsme to spolu řešili, tak mi přiznalm že to jak na ni žárlím, mu lichotilo, a že to tak nebral a že se mu líbilo, že jsem si vydupala, že já v seznamu budu na prvním místě a že na stěnách budou moje a jeho fotky... ale prostě pak člověk dostane strach, jestli to není moc "násilné"...

endy
mě se to taky stává pořád, na ségru jsem tuhle na ulici zavolala Julie (tak se jmenuje náš pes), příteli jsem řekla jménem mého bratrance a ten na mě zase jednou zavolal Adame! A dokonce i kamarádce jsem párkrát řekla Petře No není to blázinec?
Endy nezlob se, ale přijde mi že děláš z komára velblouda. Moji dva bývalí byli Honzové a když jsem začla chodit s chlapem jiného jména, tak například ve chvíli když jsem ho chtěla okřiknout, tak mi tak samo z pusy vyjelo "Honzo!", prostě síla zvyku.
Neumím si představit kdyby to pak dotyčný chtěl řešit řekněme několik let a předhazovat mi pár přeřeknutí na začátku vztahu a pak se kvůli tomu třeba i rozejít, to se prostě může omylem stát každému a není třeba z toho dělat drama

Yasminka
a to přeřeknutí se stalo jednou? nebo vícekrát? protože jednou to podle mě fakt může být omyl, a v tu dobu jsem si to říkala, jenže pak se to stane zase a pak ještě... to už přestáváš chápat...

Tatou
no o to právě jde, že já z toho nedělám drama a přeřeknutí beru jako přeřeknutí to znamená, že segře řekneš Petře a pak Julie... ale, když se tohle stane vícekrát a to nejen na začátku vztahu.. ale i třeba po roce a před lidma, no nevím, jak by ses cítila ty...

Chápu, blbý. Ale schválně to určitě nedělá...

souhlas, to je fakt pitomý.. po roce by si na jméno své nové holky snad už měl zvyknout, naopak - měl by tvým jménem oslovovat každou! To se ti teda nedivím. Takže on se s ní zřejmě nějak často vídá?

je to těžký,ale já taky kolikrát řeknu bývalému manželovi přezdívkou jakou říkám příteli,někdy i dceři naštěstí je to přezdívka a naštěstí je to už bývalý manžel/skoro/,opačně se mi to nestává,ale taky to mám na jazyku Je to takový automatický,ale ber to tak,že je na tebe zvyklý stejně jako na tu bejvalkua stejně tak tě má rád!
Kdyby jsme my ženský nebyly takový husy....já jsem poučená z minulosti-zásadně se neptám na holky přede mnou,samo že by mě to strašně zajímalo ,ale taky vím že jsem natolik žárlivá,málo sebevědomá a užíračná a ješitná,že by mě to sežralo.Strašně mě to vadí na mě samotné,chápu že to je hovadina srovnávat se a žárlit na minulost,ale nemužu si pomoc...prostě každá chcem asi být ta jediná a poslední a nejlepší kterou kdy měl a kterou kdy miloval...protože když i ty předemnou miloval a špatně to dopadlo,člověk se podvědomě bojí,že to bude s ním taky tak... a přitom je to blbost.Joooo hlavička...a mužer ti chlap hučet co chce a stejně to tam je.

tohle přeřeknutí bych fakt neřešila,je to nepříjemný,taky jsem se kdysi užírala a viděla kdoví jaký scénáře,když mě můj oslovil tak jako svoji holku předemnou. a nejhorší bylo že mě tak občas oslovila i tenkrát buduocí tchýně.to šly na mě mrákoty.ale u muže to bylo nevinný, to vím určitě,ale u tchýně? nevim,nevim.

zrovna nedávno jsem přítele oslovila jménem mého bývalého..a to jsme rozvedeni skoro deset let!!navíc zdrobněle..vubec si to neumím vysvetlit,protože naše vztahy s ex jsou na bodu mrazu,dobrovolném.Moje tchýně vždycky vyjmenuje celou ženskou část rodiny,než se trefí do mého jména,takže rozhovor vypadá,jak když nás přišlo víc Ahoj Jani,teda Zuzi teda Moni..vlastně Pavli!!
Možná se chudák tak soustředil na to,jak tě oslovit,že to prostě spletl...A mezi náma:která máme ráda bývalky?

teď už ne... už jsme se kvůli toho několikrát pohídali i rozešli, že teď už na ní víceméně "zanevřel".... jenže to je taky otázka, jestli je to tak správně. Víš co první to byly jen samý krásný slova a mi se to líbili, že o ni mluví, tak hezky a jako nějak jsem se kvůli ní necítila meněcenná, ale pak to začlo tím oslovováním... to už jsem se začla cítit, že jí dává přednost,,, víš co on je stasně hodnej a skákal jak ona pískala a musela jsem si to místo tak nějak vybojovat (takhle to cítím) no a teď je to naopak o ni nemluví nestýká se s ní a když už tak o ni neříká tak hezky znějící věci no a mi to teď prostě připadá, že jsem ho k tomu "donutila" ikdyž to je asi blbost, ale cítím to tak. Nehledě na to, že mi už i párkrát vyčetl "co po něm k.... ještě chci",,, vím, že to nemyslel asi špatně, ale přesně tohle jsem nechtěla. Mimoto mám to už tak nějak zakořeněný v hlavě, že na to reaguju "podvědomě"... Víte, když se stane jen to "přeřeknutí, tak to neva, ale prostě ty všecky věci kolem a kolem,... to si pak v hlavě utvoříte takovou skládanku a už se jí težko zbavujete, já se ji například nezbavila a bojím se, že se mi to asi ani nepovede... a nejhorší na tom je, že mě to asi bude stát tenhle vztah, který jinak žádný mouchy nemá. Nemáte na tohle nějakou radu... Já už snad zkoušela všecko, ale vždycky to zklouzne na začátek...

Opravdu o nic nejde. Prostě se mu to jméno vrylo do hlavy Ještě aby ne, když s ní strávil část života. Tohle musíš překousnout, pokud mu to budeš vyčítat, tak to špatně dopadne. Jestli já něco nesnáším (a předpokládám, že ostatní kluci na to budou podobně), tak je to vyčítání něčeho, co nemůžu ovlivnit. A tohle ovlivnit nemůže...