Duševní nevěra u mužů - dá se překonat?

co to je?

Pikola
Morová rána vztahu - nevěra duševní, tedy okamžik, kdy se náš partner/ka zahledí do jiného objektu ( zamiluje se a není to pouze o sexu...prostě se zblázní do jiné/ho ).

Eldersfield
Tady jeden příběh ( není můj ) :

Mám dvojnásobnou zkušenost s tím, že se můj partner citově zainteresoval jinde. Bohužel dotyční si možná dodnes myslí, že zamilování není žádná nevěra a dokud nespočinou s dívčinou v milostném objetí, nic hrozného se nestalo. Ale ono stalo. Kdybych měla popsat jejich chování, vystačila bych si s jedním slovem – směšné. Nicméně jejich blouznění spočívalo zhruba v tom, že chodili na WC s mobilem psát potají smsky, mívali zasněný výraz, a já jsem jim najednou připadala jako úplně nejhorší bytost na světě, což mi dávali patřičně a všemožně najevo. Ačkoliv jsem v obou dvou případech tušila, o jaké dívenky se jedná, po vyslovení jejich jmen nahlas, dočkala jsem se nadávek a označení typu – nesnesitelná žárlivka. Když ale bez mého přičinění vyšla pravda najevo, žárlivka (tedy já) si v prvním případě balila kufry, v druhém poslouchala, jak to má chlapec složité, neboť onu slečnu opravdu miluje. Kupodivu náš byt a pohodlí se mu už ale opustit nějak nechtělo.
Tyto události mě určitě poučily v tom, že člověk nemá chodit kolem horké kaše, ale zeptat se skutečně tvrdě a na rovinu, když už si o tom navíc cvrlikají i vrabci na střeše, a hlavně se skučícím partnerem, jenž touží po oné lásce, vyrazit dveře a to okamžitě. Protože když bude za něco stát, rychle si uvědomí, co dává nebo dal v sázku (tj. pracně vybudovaný vztah) a tím pádem vezme rozum do hrsti, ale když za nic nestojí, tak nač prodlužovat agónii a nechat si zbytečně ničit sebevědomí.

A ještě básnicky :

Kolona aut
se kroutí jako had
pustou zimní
krajinou.
Pod mou kůži
dere se chlad
a já myslím na jinou.

Eldersfield

a co myslíš tou zkušeností?? To jestli to někdo zažil a překonal, jestli se s tím dá žít??

Bruce78
Krásný příběh......zajímavé,jak se asi naprosto neznající se lidé chovají stejně.

Mikkýsek
přesně, zda se to dá překonat, když partner slíbil, že to ukončí a že ten pravý partner jsem já, ale co s důvěrou? Když se stane jednorázová fyzická nevěra je to něco jiného, ale v momentě kdy dojde k citovému vztahu několik týdnů trvajícímu za zády svého partnera tak to je opravdu jiné. Má někdo zkušenost? Předem děkuji.

mně by nejspíš mohl slíbit modré z nebe a pokud bych zůstala, tak jen z nějakého dost závažného důvodu, ale tomu chlapovi bych už nevěřila. Jako malá jsme měla něco podobného, jen to bylo obráceně. Mamka se zamilovala, utekla, pak pochopila, že tatík je ten nej, vrátila se k němu, táta jí vzal na milost, nějakou dobu to bylo fajn a po pěti letech se stejně rozvedli...A teď je rozvedená podruhé. A na základě toho já nevěru netoleruji, neodpouštím a nepřipadá v úvahu. A k sobě jsem kritická naprosto stejně.

To víš, že dá - ale záleží jednak na tobě, jak to ustojíš ty, a jednak na tvém partnerovi, zda skutečně dodrží svůj slib (a neudělá to za rok znova).

Já jsem přesvědčená, že při nevěře- zvláště té duševní, tedy pokud se partner zamiluje do někoho jiného, hraje velkou roli to, že ve vztahu něco chybí. Kdysi mě šokoval přístup jedné mé kamarádky, která měla dlouholetý vztah a zamilovala se do kamaráda- typická duševní nevěra- spali vedle sebe (ne spolu), drželi se za ruce, nechtěli být jeden bez druhého- a to jim bylo přes dvacet, takže žádní puberťáci...a ona se s tím svěřila svému příteli. Ten místo toho, aby začal vyšilovat, tak začal pátrat po tom, kde udělal chybu, co jí ve vztahu chybí a začali na tom pracovat. Nějak to spolu překonali, protože chtěli oba, a mimochodem, jsou spolu dodnes.

záleží na více okolnostech,asi je to jiné když se spolu jen stýkáte nebo když spolu žijete a máte i děti. Je to hodně těžké,ale podle mě se to překonat dá,pokud toho člověka miluješ a myslíš si,že už to víckrát neudělá.On si někdo uvědomí co má,až o to přichází.

na druhou stranu ale slíbit,že se nezamiluje asi nejde,podvádění je věc druhá.City bohužel neovlivníme

Eldersfield

překonat se to dá , já to mám za sebou a jsem s manželem dodnes a to je už nějaký pátek a žádné trauma z toho nemáme život jede dál.Čas všechno zahojí , já na to už dávno nemyslím a nic mi to neříká nevím proč bych se tím měla zabývat je to minulost.

záleží na tobě co ustojíš a co ne, já tenkrát taky myslela že to neustojím a chtěla jsem rozvod , když sem to trochu vydejchala tak už sem na to měla jiný pohled, pokud si rozumíte v jiných věcech a máte jinak společný pohled na život, byznys, děti, majetek atd. tak nevěra podle mě není důvod k rozpadu vztahu.Nás to naopak posílilo a vedeme spokojenej a velice klidnej život .

Jinak mezi náma . Myslím, že neexituje vztah ve kterým by se neřešila nevěra, buď se o tom dozvíš nebo máš to štěstí a nevíš to . Ale věrný chlap neexituje toť má teorie.a ať si kdo chce co chce říká.

to jsem dřív říkala také ,ale s věkem se mi jaksi mění názory a zas tak moc ten život neprožívám není co. Žiju přítomností, minulost mě nezajímá a budoucnost neřeším tu budu řešit až nastane .

Takže radím jediné když ti za to ten chlap stojí a jsi s ním jinak šťastná ,ale upřímně šťastná odpusť a jdi dál. V opačném případě se s ním rozluč .

mikkýsek
nevěra je něco, v čem mám jasno a v čem ustupovat nehodlám. Zrovna tak, jako přítel ví, že kdyby mě podvedl, tak je konec, tak já vím to samé. Máme totiž na tohle stejný názor, tím pádem si o to víc vyhovujeme Nikde po ničem pátrat nebudu a ani nechci, a až to přijde, budou se balit kufry. Ale odpouštět nevěru nebudu. Nebyla bych šťastná, i když by to před nevěrou mělo být sebehezčí. Ať se jedná o jeden úlet, nebo zamilovanost.

ano duševní nevěra bolí víc jak fyzická nevěra

co se dé duševní týče - člověk se nezamiluje někde jinde, pokud je doma spokojený - tedy nehledá u sousedů to, čeho se mu nedostává doma

poblouznit se do pěkného muže, do pěkně ženy je úplně normální, otočit se za ní, prohodit pár slov, zůstavá na bázi přátelství

ale v momentě, kdy u tohoho objektu hledám a představuji si i něco víc - tedy jaké by to bylo, kdyby bylo - to značí o tom, že s tím, co mám doma nejsem spokojená, šťastná a hledám to u někoho jiného

je smutné, že krom těch duševních vlastností, souznění, intelektu, sexu . . . k tomu někdy i stačí pěkná tvářička, zajímavé pracovní postavení, peníze, majetek . . .

Nesouhlasím... Podle mě existují mezi námi divočejší/nestálejší/primitivnější/ ... (doplňte si dle svého gusta) jedinci, kteří mohou být doma sebevíc spokojení, ale po pár letech vztahu jim zachybí ta novota, to vzrušení z objevování... Říkejte si co chcete, kdyby se ženská stavěla na hlavu, tak po x letech ve společné domácnosti už ji má partner z velké části přečtenou, už není moc co víc objevovat... A nesouvisí to s tím, jak je ta daná dokonalá, milá, usměvavá, krásná, zábavná... Prostě se jim okouká, chybí adrenalin z něčeho nepoznaného...

Jo, popisuju to sice jako mužskou tendenci, ale stejně tak se takto může chovat žena.