Řekl mi jménem své bývalé (několikrát)

Je možné, že se mu v určitou chvilku vybaví naprosto stejná situace, kterou zažil s bývalou. A je možné, že ty reaguješ v tu chvilku úplně stejně, jako ona tehdy. A to je jen krůček k tomu, že on vyhrkne její ( bývalčino) jméno. Chlapi se zase tak nekontrolují. Možná, že to chce jen mnohem víc společných zážitků a on si už ani nevzpomene. Nečetla jsem začátek,
nevím, jak jste spolu dlouho.

No takže... snaha vyrovnat se s touhle jeho opakovanou chybou tady už byla, ale zatím marná... Přiznávám, že chyba je nejspíše ve mě. My ženské tak nějak všecko řešíme více než chlapi, jak už tady zaznělo, ale netrápit se tím a odprostit se od toho je fakt pro mě nepředstavitelné.. Ono pak když se vezme v potaz, že se mu vybaví, třeba stejná situace, jakou zažil s ní a v tu chvíli na ni myslí na ni a proto vás tak osloví, tak v tu chvíli je to peklo... Myslela jsem, že tady najdu někoho, kdo zažil podobnou událost, bohužel nic. Uznávám, že jsou mnohem horší věci, ale znáte to... každý vidí nejhorší právě to, co se jej týká a dotýká... Nejhorší je, že se s tím nemůžu vyrovnat a i po těch letech mu to dávám pekně sežrat. Dříve to přehlížel, ale teď ho to pěkně štve a já si ty poznámky o ní a jeho "citace" z minulosti pořád nemůžu odpustit. Co by mi mohlo pomoct, nevíte?

Uvědomit si, že býválka je od slova bývalá... Asi to zní moc jednoduše a hůř se to vykoná,a le asi Ti ani nic jiného nezbývá. Žij přítomností. Ať se užírají bejvalky. Ty si užívej.

hezky řečeno... každoždopádně nechci aby se někdo užíral... ale nějaký boj mezi náma byl to asi ano. Vyhrála jsem ho, ale jen "na oko", protože vnitřně jěště nejsem úplně ok... Je to hrůza, protože kdybych si mohla ty 2 roky vymazat z hlavy byla bych hrozně šťastná... K tomu žij přítomností, ano, souhlas, ale přecejen mám to zaryté v podvědomí pořád se mi to vrací. Máš pravdu, nic jiného mi nezbývá...

to máš pravdu, ale já nevěřím ani vlastní matce. Ono totiž pro mě je věřit někomu strasně těžké. Když mi člověk zalže jedinkrát, tak už mu prostě nevěřím nikdy a mám docela i odhad na lidi, když mi lžou - prostě to poznám. A ono jde třeba o malé lži, nepodstatné, ale pro mě jsou to prostě pořád Lži.

no jo no... teď nedávno to bylo tak na spadnutí, že to bylo na rozchod zase.. My se proště rozcházíme furt jen protože on našeho vztahu přitálh svoji bývalku a já mu to nemůžu odpustit,,, Rozchod je zároveň to nejjednodušší a možná i nejhloupější, co bychom mohli udělat. Vyřešit si to v sobě, jasně, ale fakt to není jednoduché.. nejsem natolik hloupá abych si neustále neopakovala ty racionální názory a vrývala si je do paměti, ale pak přijde zkrat a jsem zase na začátku... Možná žiju v minulosti, ale jen protože ji nemám dořešenou. A dořešit ani nejde už jsme to vzdali oba po tolika letech, Vlastně je to na mě, já jsem ta, která neumí odpustit...

andina
S těmi telefony - já už se tak vycvičila, že neomylně poznám, kdo mu volá.... A když je to jeho bývalka, tak se mi úplně nekontrolovaně zrychlí tep, rozbuší se mi srdce a rozklepou se mi ruce.... Nejhorší na tom je, že je to hlavně pro mě samotnou velmi ponižující a sama se za to nenávídím, protože z teoretického hlediska by mi mohla konkurovat pouze postavou ... ikdyž "pouze" je možná silné slovo ( z hlediska, že tohle ženské mnohdy nejvíce řeší) Jo a ještě tím, že je přehnaně sebevědomá, alespoň se tak tváří

chápu... je to začarovaný kruh, ale někdy se ptám, jestli to jsou skutečně city nebo co..

Jak to tak pročítám, tak docházím k názoru (a možná se jen pletu), že ten pes je zakopaný jinde. Není to snad ani tvým přítelem a ani jeho bývalou. Je to tebou. Zkus popřemýšlet odkud se v tobě bere ten hlodající pocit, že si nezasloužíš 100% lásky od milovaného muže,... pocit, že je někdo vždycky o maličko lepší než ty... pocit, že jsi až ta druhá. Nevím jak ten pocit blíže specifikovat, ale myslím, že ten problém si do vztahu přinesla ty a možná, když se pořádně ohlídneš, tak přijdeš na to, proč je pro tebe těžké uvěřit, že jsi pro jednou ta jedna jediná a na prvním místě. Můžu se plést, ale myslím, že tohle vězí v tobě už spoustu let a třeba to nemá v podstatě věci ani nic společného s milostnými vztahy. Nevím, zamysli se....

andina
ne, tak toho, že by se k sobě vrátili se fakt nebojím... Všechno, co mi vadilo jsem mu dala hezky najevo, já se s tím moc nepárala. V jistých ohledech se to možná trošku obrátilo proti mě v něčem mi to zase nahrálo... Nevrátil by se k ní v tomhle jsem si úplně jistá. Možná ona by ho zpátky chtěla (teď už spíše taky ne), ale on jí ne. Jednou mi řekl, že všechno zpočátku bylo, protože se jí cítil být dlužen, že ji nikdy nemiloval, jako mě.. což je sice strasně hezký, ale prostě na tom začátku se stalo tolik věcí a dal ji tolikrát přednost...já už jsem tady na začátku psala, mám složenou svojí skládanku, do které mi pasují všecky kousíčky a ať se přítel snaží sebevíce a z mojí skládanky odebere 2 někdy i 3kousky, já je tam sama nakonec vrátím zpátky. Neumím proště odpustit...

RubyCairo
na tom, co si napsala je určitě spousta dobrých postřehů a sám přítel mi něco podobného již řekl. Zamyslet se je určitě fajn a já to dokážu vidět více "racionálně", ale moje "podvědomí" nebo jak to nazvat to úplně není schopno přijmout. To abych pro svého přítele byla první jsem si musela vybojovat - mám ten pocit a myslím si, že zcela oprávněně, musela jsem si vydupat, že já jsem ta jednička... pak přišla panika, že láska se nedá vynutit a z toho číší ty pochybnosti... Když se na to podívám zase reálně, tak je blbost říct, že jsem někoho přinutila, aby mě miloval, ale cítím to tak... Ještě k tomu, cos napsala... myslím, že tvůj dojem asi není zcestný, ale co člověku jako já v tomhle pomůže, kde mám hledat příčinu? Když ji třeba vidím tam, kde třeba není - tedy na začátku vztahu.

Taky jsem něco podobného zažila... Také se muj partner dvakrát- třikrát přeřekl... o Vánocích...a bylo mu z toho zle, hrozně mu to ublížilo a mrzelo ho to. Nedokázal si to vysvětlit. Od té doby ( rok a půl) je klid. Věřte že mě to moc bolelo a mělo to své následky.. ale jediné východisko je zapomenout na ty skládanky v hlavě a neřešit to!! Prostě ZAPOMENOUT!! A jde to! Těžko ale jde... A jsem daleko stastnějsi!

Zdravím.jejda tak tohle se mi naštěstí nestalo ale věřím že je to fakt časem protivný a taky by mi to vadilo kdyby mi přítel říkal jménem svojí exkyJe fakt ,že někteří chlapi schválně provokují a také se snaží vyvolávat cíleně nějaké to žárlení.Pak si stěžují jak přítelkyně žárlí...ale faktem je že si za to mohou sami.Jak by se asi líbilo jemu kdyby jsi ho oslovila jménem svého bývalého přítele ?já myslím,že by s toho taky časem docela dobře šílel.Jediná rada na to je-říci mu to narovinu,že tě to štve a jestli s tebou chce být tak at si laskavě zapamatuje tvé jméno!A nebo se na takového vybodnout JÁ jsem nervák tak bych mu asi řekla ,že je ***** když si po několika letech není schopen zapamatovat jméno!Já bych tu jeho hru rozhodně hrát teda nemohla je to dost okatýpá

Bylo zajímavé se na to podívat z různých úhlů pohledů a přečíst si nezaujaté názory. Mnohokrát děkuji za Vaše příspěvky.