Je špatné být ve 27 letech sama?

Není - pořád lepší být sama, než ve vztahu s bl..bcem
Kamarádce je 26 a hrozně to hrotí - až si myslím, že to z ní může vyzařovat a právě to chlapy může odradit.
Vždyť věkové hranice se neustále posouvají - před 15 lety byla třicítka jako dnešní pětačtyřicítka.. utahaná, s dvěma děckama na krku, ve 2+1 v paneláku.. ve 27 si ještě užívej a tou otázkou se netrap

Není. S tím vdáváním, ženěním a dětmi na cestě nebo už nějakou dobu na světě to mám okolo sebe taky - a to je mi 24. Plus mi ty stejně staré matky neustále kladou otázky, kdy se tedy hodlám vdávat/otěhotnět já a jestli bych si neměla hledat jiného přítele, když ten můj se k tomu nějak nemá

Užívej si, že ty žádné závazky nemáš

Určitě to není špatné, užívej života a na takové trudné myšlenky zapomeň
Navíc, pokud se tím budeš takto zaobírat, bude ještě těžší toho správného chlapa najít
Nech tomu volný průběh a on se určitě nějaký najde
Navíc se dnes všechny takovéto "věkové hranice" posunuly, takže určitě není pozdě

Reaguji na Emma_Belle: naprostý souhlas, dnešní doba už je jiná a není nic špatného na tom být v 27 sama a jak jsi psala je to lepší být sama než být s nějakým ****. Být zakladatelkou, tak bych to nijak nehrotila, ono všechno přijde samo

je mi stejně a partnera nemám rok. Pocit, že mi ujíždí vlak nemám naopak si užívám, že jsem tu jen a jen já a s nikým se nerozčiluju, je to příjemný balzám na duši. Dokonce letos jedu poprvé i sama na dovolenou. Takže zakladatelko, buď v naprostém klidu, však tvůj čas jednou příjde na děti a rodinku.

jéé to jsem ráda že na tom nejsem podobně sama, celkem mi spadl kámen ze srdce. A nepříjde Vám to opravdu někdy jako hrocení?? Kor dnes když je tolik rozvodů?

3/4 roku? Já jsem 25 let sama (je mi 25) .... Kdo je na tom hůř? Mě napadaj hříšný myšlenky jestli nejsem divná. Já jsem si nic neužila. Žádnej vážnej vztah ... Někdy mě to přepadne že mám takový depky že bych mohla vyprávět ... Tak klid někteří jsou na tom hůř

Pořád lepší být sama než se honem vdát, mít děti atd., a za rok za dva být zase rovedená a být na tom hůř než předtím.

Je mi 24, do 18 jsem nemohla vycházet z domu a byla jsem vychovávána tak, že jeden přítel a dost. Takže první vážný vztah který od 19-ti mám mám pořád a můžu říct, že vůbec není šťastný.
Buď ráda, že jsi sama, opravdu, než být s někým, s kým nechceš...
Mám kamarádku, která se půl roku rozvedla..myslím, že je lepší si vybrat před tím
Je jiná doba, jsi ještě mladá, užívej života! Můžeš se starat sama o sebe a užívat si, takže se vůbec nestresuj

To máš teda divnou výchovu.

Reaguji na zelenasmoulinka: Myslím, že teď už sami dospěli k názoru, že to tak není. Ale já to tak pořád nějak mám zafixované jako něco špatného opustit člověka, se kterým jsem byla.

Myslím, že je špatné pokládat takovéto otázky. Pro někoho je to konec světa, někdo to bere s nadhledem, vždyť tady záleží jen na tom, jak to vnímáš ty a ostatní ti k tomu, kromě pár slov útěchy, "že si jistě někoho brzy najdeš" nemají co říct.

Reaguji na Porta21:
to mi připomíná jeden pořad ze Slovenska - A just! dohoda možná.
Tam se přihlásila 18letá holka, která už nevěděla jak dál se svou despoticky založenou fanatickou křesťankou matkou - nesměla nosit výstřih (ani ten nejmenší) sukně jen k patám, žádný šminky, kamarádku mohla mít jen jednu (schválenou), ze školy rovnou domů a celé odpoledne se učit, případně doma pomáhat, o tom že by se šla bavit (třeba i odpoledne s kamarádkou na kafíčko) nemohla být řeč. Matka pro ni jezdila dokonce do školy - když se zpozdila, už ji naháněla telefonem. Holka byla jedničkářka na gymplu, hrozně milá, skromná - už dokonce uvažovala, že školu přeruší a odstěhuje se.
A kluk? možná tak ve třiceti a vybrat by ho musela maminka.. fakt smutné.

Nebo jen pro odlehčení - náš fyzikář na základce - taky přísnej a trval na pravidlech (kdysi třeba chodil pro dceru do kina - ale s tím, že na ni třeba počkal o dvě ulice dál) - ale on právě byl ten dobrý typ rodiče - i když se mohl zdát přísný až moc, věděl, proč to dělal. Měla jsem ho jako učitele ráda, fajn chlap.

Reaguji na Maládama:
Nevidím na tom nic zvláštního natož špatného....možná cítíš určitý tlak okolí (záleží mezi jakými lidmi se člověk pohybuje a pokud máš kolem sebe mladé rodinky je jasné,že si kladeš takové otázky) Důležité je jestli jsi ty sama spokojená a momentální samota ti nevadí. Nikde není psáno, že člověka s kterým budeme chtít prožít život nutně potkáme právě kolem +/- 25ti...
Dnes 27 není žádný věk...užívej života