Je špatné být ve 27 letech sama?

Reaguji na Maládama:
Já moc třeba nechápu proč se 30ka bere jako takový mezník....respektivě se do 30ti vdát a mít minimálně jedno dítě...Některé slečny opravdu mají strach, že jim něco uteče když to do tohoto věku nestihnou..Jako kdyby to byl konec světa a na druhé straně starší generace kolem 40ti ( které své děti měli kolem 20ti let), tvrdí, že jsou šťastně rozvedené a jsou rády, že žijí samy "nový" život....Mě pak napadá zda to má smysl...hnát se do vdavků či dětí Mě je 25 a spolužačky ze základky už jsou některé vdané, mají děti....já po svatbě nějak moc netoužím a děti nechci ale musím uznat, že jak se člověk dostává do určitého věku kdy jeho vrstevníci zakládají rodiny....Taky mě napadá zda nejsem špatná, zda žiju normálně (žiju prostě jen jinak) nutí mě to přemýšlet podobně jako tebe. Na druhé straně dodělávám vysokou a tam tyhle myšlenky nemám. Všichni bezdětní, svobodní, žijící doma u rodičů....Tam mne takové myšlenky nenapadají.

Tohle mi vždy přišlo zvláštní a nikdy nepochopím jak se na to někdo může ptát...Mám dítě tak ho musí mít všichni a kdo ne je divnej....tak mi to přijde. Je to hloupé a primitivní...chápu slušnou otázku kdy po odpovědi dá dotyčný pokoj ale stálé rýpalky....které se ptají týden co týden....jako kdyby těmito dotěrnými otázkami chtěli dotyčnou k dítěti dotlačit. Aby se snad cítila hůř a začla skutečně přemýšlet jestli ona či její partner nejsou vážně divní....

Já taky dodělávám a letos se vdávat budu
Berem se, protože chceme
Jinak si nemyslím, že je divné být ve 27 sama, lepší než s blbcem
Další je fakt, že kdo má děti v mém věku (25), tak nešel na VŠ a ve valné většině se ani nevzali..

Jsem na tom úplně stejně...občas mě přepadne depka, ale většinou jsem vlastně ráda, že jsem sama. Když to tak vidím kolem sebe, jak má většina párů problémy, řeší nevěru, apod., tak jsem ráda, že jsem toho (zatím) ušetřená.

Mně je 22, jsem sama a přijde mi, že je to konec světa a že bych měla někoho mít, protože se přeci jen tak z ničeho nic třeba ve 27 letech nevdám, neotěhotním a nebudu mít dítě..Pořád si říkám, že přece s tím člověkem musím pár let být, abych poznala, jestli s ním chci být o "pár" let víc..a pak si večer sednu, řeknu si, že jsem s prominutím blbá..a jdu si užívat mládí..Stejně mě to ale často žere..

Chápu tyhle myšlenky, mně bude 24 a vesměs jsem ani pořádný vztah neměla. Tím myslím, že jsem s nikým nebyla více jak dva měsíce. A když už ano, tak to bylo pouze jednostranné. Bohužel jsem se dvakrát zamilovala já a ten druhý to tak necítil, nebo vztah zkrátka nechtěl. Vím, že si někdo nepřipadá starý třeba ani ve 40, ale pro mě tyhle lidi prostě staří jsou. A ženská po 40 už pak má i problém mít děti. Samozřejmě chlapa si může najít v jakémkoli věku, ale aby jí neujel vlak před něčím co chtěla, a nemá to, a už mít ani nemůže.

Hele uplně v pohodě. Mám kolem sebe plno ženských (i starších), které jsou samy. Nehleď na to, co bys měla, co se od tebe vzhledem k tvému věku očekává. Prostě není není, až bude tak bude. Když vidím každou sobotu na našem zámku (myšleno zámek v místě mého bydliště ) ty zástupy vdavekchtivých slečen, tak si říkám, že singel jsou na tom rozhodně lépe

Asi moc spokojená nebude když nad tím přemýšlí a dokonce zakládá diskuzi.

Reaguji na Maládama:
Určitě není nic nenormálního být ve 27 letech sama,jen se ten "ideální" partner už hůř hledá.
Všude je slyšet jak mají ženy dostatek času,ale nezdá se to být pravda.Pro 30ti letého svobodného muže už budeš vesměs stará,rozvedený bude mít závazky v podobě dětí a většina mužů ve tvé věkové kategorii je zadaných.
Navíc čím je člověk starší tím hůř se vyrovnává s nastěhováním další osoby a se změnou svých zvyků.Nechce dělat kompromisy a tím pádem se výběr zmenší na minimum.

tak s tímhle absolutní souhlas...

nicméně mě je 31, přítele asi spíš nemám resp.asi mám - je to na dlouhé povídání, ale vlastně asi nemám páč to není zrovna ten koho bych si k sobě představovala na celý život... každopádně i když je mi o 4 roky víc než zakladatelce, hlavu se s tím z 90% snažím úspěšně už moc nelámat... to jsou prostě věci, které člověk moc nevymyslí a nestanou se zítra, ptže člověk CHCE ! takže já ještě tu větev nebo Bohnice nechám na pár xy let u ledu a počkám jak to dopadne

pro zakladateku: buď spokojená s tím co máš a jednou se dostaví i to co si přeješ...

věř,že Dobřany jsou moc hezký,tam se jednou nechám zavřít já.

dobrý tak tam budem spolu

jinak ať nejsem OT, chtěla jsem jen říct zakladatelce tématu, ať si s tím moc neláme hlavu - mám kamarádku, je jí stejně jak mě... výhled na nového přítele taky nic moc, resp. nic a děvče se svázalo s tím, že chce strašně hnízdit, cjhce strašně dítě a na nic jiného nemyslí a život přežívá v tom, jak by STRAŠNĚ chtěla... místo aby si užívala... nemá smysl tyhle věci moc řešit, vyřeší se sami

taky znám, ale zase abych tady nemachrovala v 35/36 letech si myslím, že už bych byla značně nervózní... to zase nebudu dělat haura do 55 let

No jo, ale kolik ženských čeká na prince z pohádky a pak dopadají takto... sama znám takové, které vedle sebe nechtějí chlapa s průměrným příjmem, kamarádka nechala chlapa, protože ji nebavilo, že jeho rodina je družná a zvali ji k sobě, další se s přítelem rozešla proto, že jí začalo vadit, že nemá VŠ (ne proto, že by byl hloupý - nebyl, ale neměl VŠ)...
Jinak máš úplnou pravdu, jsem mladší, ale už teď kolem sebe vídám spíše kluky s přítelkyněmi nebo takové, kteří jsou single programově, postupem času to je horší a horší...

tohle já v životě nepochopím... znám tolik bl.bců co mají vejšku a tolik super lidí, co ji nemají a nikdy mít nebudou...

mě bude stačit když se bude umět podepsat a nebude mě mlátit... ( nadsázka)

Ahoj Malacku U tebe je mi jasné, že hodného a fajn chlapa poznáš.

Přesně tak - a ten její, kdybys věděla, jak skvělý to byl chlap a měl ji opravdu rád...

Jinak, mně je 22 let, zadaná jsem a doufám, že i v těch 27 letech pořád budu a to s tím samým chlapem, ale člověk nikdy neví, co se jak vyvrbí, vztahy se často rozpadají ze dne na den...