Cituji martinam: Hm, to bych teda taky těžko rozdýchávala
Přesně tak... Kdyby mi to alespoň nějak kompenzoval těmi občasnými výlety nebo nezvyklým trávením času... Vím, že to omlouvá nedostatkem peněz, ale dle mě je to hloupost...
Můj život mi začíná čím dál tím víc připadat hrozně nudný, jako by mi bylo snad padesát let, přitom jsem mladá, měla bych chodit do přírody, sportovat, bavit se třeba na diskotéky nebo tak... To nemůžu. Když jdu sama, je naštvaný, když jdeme spolu, většinou se pohádáme (účinky alkoholu na přítele jsem tu popisovala...)
jeje, jako bych viděla svuj bejvalej vztah....
přesně jak jsem psala, jednoho dne ti docvakne, že ne, že takhle to nejde, prostě to dozraje
Cituji lucis: jednoho dne ti docvakne, že ne, že takhle to nejde
Asi mi to už docvaklo, jen se asi nechci nijak unáhlit.
no musím tě podpořit, my jsme spolu byli asi tak stejně dlouho jako vy, taky jsme pak spolu bydleli dva roky, dyl jsem to nevydrzela od te doby jsem zastance toho jit spolu bydlet temer okamzite, protoze kdyz jsem pak pritele videla zblizka a v kazdodenich situacich, tak to byla trága podobně jako pises - obcas bez prace, kdyz jsem chtela nekam jet nebo neco podnikat, tak na to nemel penize, ale dalsi tejden nechal buhvi kolik v hospode.....
holky tady píšou, že se máte pokusit na vztahu pracovat, ale člověk se snaží a proč by měl, když ten kluk ani nehne, ani si nemyslí, že by měl hnout.........že jo
Cituji white orchid: Svého přítele mám hrozně moc ráda a jen, když si představím, že bych byla po tolika letech bez něho, se mi svírá žaludek, ale na druhou stranu tak nějak cítím, že to není "on", že to není ten, se kterým chci založit rodinu a se kterým mi bude dobře...
To jsem si dovolila okopírovat z Tvého prvního příspěvku a mám jen jednu otázku: Když to není on, tak proč jsi stále ještě s ním?!
Každý vztah je časem stejný, stereotyp občas nuda....pokud ti mohu poradit zahodit 6tiletý vztah jen tak bezdůvodně je hloupost. Pokud je tvůj přítel hodný, věrný a nemáš s ním problémy měla by sis ho vážit..ten klidný "nudný" život, co zrovna prožíváš je právě to štěstí, které nevidíš. Nechala ses poblouznit jiným a co bude dál? Hodíš za hlavu všechno co jste spolu s přítelem budovali? Při první krizi ve vztahu to vzdáš? Píšeš, že přítel není zaměstnaný, potřebuje tvou podporu a ne podraz. Já na tvém místě bych ukončila románek v práci a začala se věnovat současnému příteli, vztah musíš trochu okořenit, jste zdraví, mladí, proboha a co vám chybí?...věř mi, že bys třeba za pár let tento problém řešila s panem jednatelem....tak at se rozhodneš správně !
Cituji Aliah: Pokud je tvůj přítel hodný, věrný a nemáš s ním problémy měla by sis ho vážit.
Myslím, že jsi nečetla její příspěvky. Ona s ním problémy má a podle mě dost velký. Jak white orchid píše, je dost urážlivý, neudělá pro ní nic, co by jí udělalo radost, když se napije je dost nepříjemný (jak jsem vyrozumněla, tak se napije opravdu rád), je na ní ošklivej, říká ji, že ať si nemyslí, že by se snad kvůli ní změnil a mnoho dalšího. No, zkrátka - samý "pozitiva". Když k tomu připočtu její pocit, že to není ten pravej, tak opravdu nechápu, proč s ním zůstává!!
Cituji Cecilia: Já na Tvém místě bych si románek začala.
Taky tak.
Osobně bych takový vztah ukončila a teprve potom si začala s tím novým. Neměla bych žaludek na to, abych si začala románek a zároveň měla přítele.
Určitě by ses měla seznámit s tímhle dokumentem :
http://klimes.mysteria.cz/clanky/psychologie/prech ozene_vztahy.pdf
Je to o přechozených vztazích, ke kerým dochází za určitých okolností po 6 letech vztahu...
Ale jestli je takovej alkoholik a navíc se chová jako malej Jarda i za střízliva, tak to se na něj spíš vykašli! Jestli jsi padla na někoho civilizovanýho, tak se nenech vláčet setrovačností a práskni do toho...
Muki
Já myslím, že tady nejde ani tak o přechozený vztah, jako spíš o to, že si prostě a jednoduše nevyhovujou. A to je celá psychologie.
Někdo může být cela léta s druhým a je v pohodě, někomu stačí pár měsíců... jó, každý jsme jiný.
Cituji Romísek: Jak white orchid píše, je dost urážlivý, neudělá pro ní nic, co by jí udělalo radost, když se napije je dost nepříjemný
No já nevím,ale každý má své chyby a to, že je občas urážlivý a není typ, který nosí kytičky neznamená, že ji nemá rád.....je to o toleranci....proč měnit člověka, když takový není, copak by se vám líbilo kdyby se vaše drahá polovička přetvařovala ...asi žádná z vás nezažila opravdové problémy ve vztahu, kdy chlap ženskou bije, týrá,nadává, pije každý den, podvádí atd....to jsou důvody proč se rozejít ! nevím, proč pořád ženy hledají někoho dokonalého a jsou slepé....ale asi si na to každá musí přijít sama...
Aliah
Já si zase myslím, že se žádná ženská nemá spokojit s málem. Tady nejde o dokonalost, ale o to, aby byla v životě šťastná, protože věřím, že na každého člověka čeká ten správný partner. A jenom proto, že jsem s někým už dlouho neznamená, že to je on. A když dokonce cítí, že to ON není, měla by jít. Ano, chce to kus odvahy jít za štěstím.
ahojky,
není to ani tak dlouho, co jsem si zažívala něco obdobného - tedy myslím tím - že mě po letech vztahu okouzlil někdo jiný ... Jsem s přítelem již 4 roky ve společné domácnosti a náš vztah si prošel několika obdobími, fázemi, a stále jsme spolu. Zhruba před půl rokem, se najednou objevil pan dokonalý, do kterého jsem se zakoukala. Byla jsem sama sebou překvapená, protože se mi to nikdy nestalo. Ale při pohledu zpět, to bylo i celkem pochopitelné.. Přítel v tu dobu stále nadával na svou práci, byl nespokojený, pesimistický až depresivní atd... Byla jsem už jeho rozpoležením nakažena a v podstatě jsme nežili, trápili se.. Vždy ale v těžkých chvílích jsme stáli při sobě. Nebudu tady vše rozepisovat do detailů.. No a tak tu byl ten druhý a já si ho vysnila, doma jsem se začala příteli oddalovat, začala jsem se zajímat především o sebe, hýčkala jsem se. Najednou se příteli rozsvítilo a začal se snažit, pochopil, že by mě mohl ztratit a začal se chovaat jako gentleman, plánoval výlety, našel si druhou práci atd... Njn, jenže já si říkala, že to je zkrátka pozdě a stále toužila po tom druhém, lákavém chlápkovi ... Nakonec to dopadlo tak, že jsem šla bydlet na měsíc pryč abych si ujasnila své myšlenky, co vlastně chci atd.. a také proto abych mohla být s tím druhým, poznat ho ... Překvapením mi bylo, že ten pan dokonalý, není zdaleka tak dokonalý a úžasný a že na něm postrádám v podstatě ty vlastnosti, které má přítel a které mi na něm kdysi i vadili ... Nebylo to ono, a možná to bylo celé špatně načasované.. ale závěrem jsem zjistila a to je důležité, že si přítele vážím jako člověka a že nechci zahodit společné roky a zážitky. Že není tak jednoduché nalézt člověka se kterým by se člověk cítil dobře, kteerý by si vás vážil a který by vás měl upřímně rád .... Proto jsem tu směšnou romanci zahodila a zpěntě nemůžu pochopit jak se to vůbec mohlo stát...
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.