Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

mám to podobně

No po někom zbydou umělecká díla,po někom dluhy a po někom děti.......a žít se dá i pro sbírku sportovních aut,pro karierní cíl či pro fajn chlapa po svém boku.
Především ale žijeme pro sebe!
Nemám ráda ty fráze typu co jsi napsala,protože jim jednoduše až tak nevěřím.Ono totiž dítě dost dobře nejde vrátit či jednoduše odložit,takže když se o dětech mluví jsou matky poonděné nadšením..........jenže skutečnost jak často vidíme v televizi je někdy dost jiná než to klišé co se prezentuje na venek.

Laky, každý mluví tak, jak to vidí...Já to vidím takto a jsem za to ráda - moc ráda. Dítě mě změnilo, změnilo mé myšlení a prostě to tak je. Nejsem z těch, kteří se prezentují cizími plky a frázemi, když chceš, říkejme tomu klišé. Byla jsem sobecká a obávala se zodpovědnosti a dcera to změnila. Miluju manžela, miluju sebe, ale ji nejvíc. Další klišé - kdyby bylo potřeba, zemřela bych pro ni. A to se mi s ničím a s nikým jiným nestane. Ta absolutní, bezvýhradná a neomezená láska. Ale jak říkám - každý to vidí jinak. Já takto.

dítě bude rozlítaný, uslintaný a uječený jen tak, jak samy dovolíte ... já to svoje teprve očekávám, ale ze zkušenosti hlídání neteří a synovce vím, že za týden jsem byla schopná z těch uslintaných nevycválanců udělat děti, jak vyhovovaly mně... tak doufám, že budu mít stejnou trpělivost i při výchově těch svých. Když jsme se s manželem rozhodovali, jestli už je čas, tak jsme taky váhali, ještě teď si kolikrát říkám "sakra jak já to zvládnu", ale už teď vidím, jak se nám svět začal točit úplně kolem něčeho jinýho, než kolem vlastních vrtochů.
Jinak žena je tu opravdu od toho, aby rodila děti. Možná podle vás to bude další klišé, ale rodina s dětmi je jaksi základ státu... budoucnost i finanční (samozeřejmě s ní musí být správně naloženo).

Tak co na to říct. Jsem o něco starší, a v nedávno jsem zjistila, že jsem čerstvě těhotná. Naprosto neplánovaně přes antikoncepci. Minulý týden bylo u nás doma čirý peklo. Moje hysterčení se střídalo s panickými záchvaty a brekem to se považuju za osobu velmi vyrovnanou
Přítel mě přesvědčil, ať si to necháme. Postará se. To mě docela uklidnilo a líbilo se mi, jak se k tomu postavil na to, že jsme o tom nikdy předtím nebavili. Ale na rovinu říkám, že k embryu necítím skoro nic. Spíš je to pro mě vetřelec, který mi určitě zkazí celý život
Doufám, že se to vyvine tím správným směrem a ve finále nebudu svého rozhodnutí litovat.

Jinak nejvíc se bojím toho celoživotního závazku, a toho, že už nikdy nebudu sama.
Sama bych se asi nikdy neodhodlala si to dítě pořídit, nikdy mi nechybělo a tu touhu jsem nikdy necítila. A vidíš, rozhodla náhoda.
Bojím se porodu, že mi naroste břicho, že přijdu o své jedničky prsa atd atd.
Jsem strašně zmatena.

Jinak samozřejmě jsme měli spoustu jiných plánů, že pojedem do Ameriky a kdesi cosi. Musíme to změnit a přítel pořád opakuje, že to zvládneme. Musím mu věřit, jinak bych se zbláznila.

Takhle to cítím teď. Považuju to za osobní selhání, je to těžký.

To jsem si myslela taky ještě minulý víkend a teď tohle

Reaguji na Lisa: Reaguji na Laky:

Tak s tím nesouhlasím ani náhodou. Žena není žádná fabrika na děti, žena může být velice šťastná i bez těch dětí. Mně například velmi naplňuje moje práci a dítě mi nikdy nechybělo.

Reaguji na Lina_M: Uvidíš, že to bude dobré, měla jsem kamarádku ve stejné, ne-li horší situaci (chlap od ní odešel) a je teď skvělá máma, přitom když zjistila těhotenství, tak probrečela zoufale spousty dní a teď by malou za nic na světe nevyměnila. Uvidíš, že to přijde, jsem o tom přesvědčená, viděla jsem to ve svém okolí hodněkrát. Navíc máš podporu partnera. Tak hodně štěstí

Reaguji na Patty: Tak sama bych do toho určitě nešla.
Jinak moje pochybnosti plynou z toho, že jsem introvert, mám ráda ticho, klid. Mám svůj svět, sdílet a vyměňovat zážitky nějak extrémně nepotřebuju. Psychicky a emočně jsem si vždy vystačila docela dobře sama. Tak nevím, zda je to dobrý předpoklad pro mateřství.

Co se týče stáří, tak jsem plánovala domov důchodců. Přijde mi přirozené, že důchodce zapadne tam kam patří - mezi další důchodce.

To už dneska není takový ten klasický starobinec - třeba u nás v OV postavili hezké malé dvoudomečky a v nich důchodci vegetují i s nějakým servisem . Funguje to tak, že důchodce prodá byt, odebere se tam a platí si "pobyt" sám . Pokud ovšem vydrží déle než mu vydrží prachy na účtě, tak nevím co se pak děje
Lisa , Laky
Naprostý souhlas se vším, co jste napsaly