Tak to je jedna z mála věcí, co mě uklidňuje, že se to vlastně takhle "vyřešilo" za mě. Ale teď na oplatku závidím všem bezdětným
Víš, to je právě těžký, když jsi v nějakém vztahu, kde druhý chce něco jiného, než ty. Už nemůžeš o takových věcech rozhodovat jen sama za sebe, protože je to společné dílo. Ale obávám se, že pokud budeš čekat, až si tě najdou ty zázračné biologické hodiny, tak se nedočkáš nikdy. Já osobně na nic takového nevěřím.
Cituji Lina_M: Ale obávám se, že pokud budeš čekat, až si tě najdou ty zázračné biologické hodiny, tak se nedočkáš nikdy. Já osobně na nic takového nevěřím.
Na to právě spoléhám ale je pravda, že už by mě to asi chytlo dřív.
To opravdu musí být těžké, když jeden z vás chce a druhý ne. Nedovedu si představit, že bych byla v takové situaci. Přeji hodně štěstí, ať vše vyjde tak, jak má
Cituji Lina_M: Ale obávám se, že pokud budeš čekat, až si tě najdou ty zázračné biologické hodiny, tak se nedočkáš nikdy. Já osobně na nic takového nevěřím.
Naprosto souhlasím. U mě se nikdy nic takového nekonalo a nekoná a to jsem v 5.měsíci.
Dítě jsme si s manželem naplánovali a je chtěné, ale že by se mnou lomcovaly hormony a já se rozplývala nad dětskými oblečky, tak to fakt ne!
Naopak. Nikdy jsem neměla dítě v náručí, nikdy jsem si s žádným nehrála, když vidím maminu s děckem nebo kočárkem, tak přecházím na druhou stranu ulice, pokud vejde dítě do obchodu, kde jsem já a začne řvát nebo dělat vlastně cokoli, tak odcházím...
Ale za pár měsíců tady bude náš potomek a pevně věřím, že ho budeme milovat nade vše a i ve mě se ty mateřské pudy probudí
Ladie
Uff, už jsem si myslela, že jsem s těmi svými pocity úplně sama.
Reaguji na Ladie: Reaguji na Lina_M:
Holky, já věřím, že to přijde. Doufám, že budete mít štěstí na hodné mimino, co moc nepláče a vyhraje si samo se sebou - a pak už to půjde lépe. Možná spíše ze začátku angažujte i tatínky, případně nadhoďte, aby on zůstal na rodičovské a vy šly do práce. Každopádně mě napadá toto: víte, jak je to u chlapů - otcové začínají být až ve chvíli, kdy si s nimi ten prcek hraje či na ně "žvatlá? Tak možná to u vás bude podobně, až vaše dítě nebude vyloženě kojenec, najdete v něm "parťáka" - budete spolu chodit na procházky, učit ho o přírodě a podobně... A navíc je mnohem lepší, když jste nad věcí, než být úzkostnou matkou. Ty jejich desinfikovaná batolata to mají sakra těžké. A dovedete si snad představit šťatsnější dítě než to, které venku papá hlínu? Věřím, že to zvládnete
Tak já plánuju "tatínka" do toho zaangažovat ihned! Ten chudák už neví, co by mi ještě přislíbil, abych se na to konečně začala těšit a přestala depkovat. Už mám slíbenou chůvu, že on mě vystřídá na rodičovské + všestrannou pomoc a já nevím, co všechno ještě. No musím říct, že v tom jsem asi trochu mrcha a té situace tak trochu využívám. Takže fakt nečekám, že u děcka budu od rána do večera a on se bude dívat na TV. To teda ani omylem.
Cituji Red_fire: já věřím, že to přijde.
Přijde,hlady dítě nikdo normální zemřít nenechá a špinavé taky ne.
Já dítě v podstatě naplánovala a doufala,že to nepůjde....na první dobrou no,takže jsem byla nešťastná a zoufalá jaká jsem káča blbá,že se to povedlo a přece nemůžu couvnout...je fakt,že jedno a dost,nejsem klasická matka,co žije jen svým dítětem a na mateřské jí měkne mozek,nemám ráda cizí děti,obtěžuje mně jejich chování,netěším se na vnoučata
Ale přes to všechno si nemyslím,že bych byla úplně špatná matka,jen prostě nemám potřebu se množit jako myši.
Cituji Laky: Přijde,hlady dítě nikdo normální zemřít nenechá a špinavé taky ne.
Amen Já to spíš myslela tak, že znám pár žen, které dítě tak nějak chtěly/nechtěly a teprve když mimino povyrostlo a začalo být přiměřeně akční, zjistily, že je vlastně skvělé, že ho mají. A třeba to u holek bude podobně. Já sama si dovedu představit, že starat se o malé miminko je fakt záhul, který nemusí mnoha ženám nic přinášet. Ale když trochu vyroste, už se s ním dá fungovat mnohem lépe.
Cituji Laky: Ale přes to všechno si nemyslím,že bych byla úplně špatná matka,jen prostě nemám potřebu se množit jako myši.
Trochu si rýpnu - vždyť víš, jak ti tady pořád někdo připomíná, že syna vlastně rozmazluješ, takže věřím tomu, že špatná matka rozhodně nejsi
Cituji Red_fire: jak ti tady pořád někdo připomíná, že syna vlastně rozmazluješ
Kluk je vycepovanej ale pes.......ten je totálně rozmazlenej toho rozmazlujem všichni a dokonce na něj i šišláme.
Úžasný pohled na dvacetiletého synka jak sedí na zemi a říká "Denýnku,pojď mi dát pusinku,pojď myško dej pusinku" a pes na něj kašle ale on když nechce tak kašle na každého,je velmi namyšlená osobnost celej panička.
No takže dítě jsem nerozmazlovala jako malé vůbec,ale nestrádal.
Reaguji na Lina_M: tak sama v tom rozhodně nejsi. Já si připadám jako totální vyvrhel - hlavně, když občas najedu na ty "mimi" a "těhu" (brrrr) stránky, tak mi naskáče taková husí kůže, že bych si nejradši dala panáka
Holky a počkejte až se v noci nevyspíte, protože vás bude prcek celou noc kopat a budete lítat 8x za noc na záchod. Občas jsem z toho naprosto šílená. Ale zas je fakt, že si takhle to škvrně člověk víc uvědomuje a teprve teď, když jsem v plula do osmého měsíce se na prcka těším. Otěhotněla jsem taky tak na rychlo a byla z toho trošku vyděšená, ale čím dýl ho v sobě nosíte, tím víc se na něho člověk těší. Takže nebojte, to přijde
Reaguji na Ladie: !MUMÍSEK V PUPÍSKU!
To bych vraždila.
hezký překlep, MIMISEK samozřejmě
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.