Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

Hm, holky já mám teď takový dilema. S přítelem jsme dva a půl roku, já 29, on 34. Náš vztah je opravdu hezký, miluju ho, nejsem už naivní tele, vím, že skončit může i ideální vztah. Ale přítel je pro mě po všech stranách opravdu partner pro život. Už půl roku se bavíme o dítěti. Vím, že dítě chci, ale jen jedno. Já bych ještě tak rok nebo dva počkala, zejména kvůli práci, ale plánujeme i lepší bydlení, taky si chci sobecky ještě trochu užít. Myslela jsem, že to přítel chápe, no ale včera se mě zeptal, proč jsem ještě nevysadila prášky, že není proč otálet. Chce být ještě relativně mladý rodič a prý každý rok navíc je jen zbytečné váhání.Taky ať si prý uvědomím, že nám se nemusí nějakou dobu dařit. Vím, že má pravdu, ale nějak mě vyděsila ta představa, že bych už do toho vážně měla jít. Tak od večera dumám a dumám....

Zkouška ze čtení za pět .

"....slečna toužící po vzdělání a následném cestování...."

Navíc dnešní studenti VŠ jsou jiné kategorie než VŠ studenti před 10ti lety.

Nedávno se konal lékařský kongres o problematice dnešních pětatřicátnic a jejich těhotenství. Právě s touto generací je spojeno pozdní těhotenství, protože podlehla kouzlu otevřených hranic, možnosti studia v zahraničí, budování kariéry. Dnešní děvčata ve věku 25ti let už to mají mnohem jednodušší, jsou zvyklá na to, že cestovat se dá, studovat v zahraničí rovněž a nemají problémy s oním opojením z poznávání světa. Navíc dnes studuje mnohem více mladých lidí než před deseti lety, dnes se na VŠ skoly dostávají i ti, kteří by se před 10 lety nedostali.

kdepak... jenom upozorňuju na to, že se už tady v diskuzi mockrát objevilo, že když někdo nevystuduje vysokou, tak chce mít děti a naopak když vystuduje, tak chce cestovat, budovat kariéru... Podle mě se to zbytečně moc zakládá na tzv. inteligenci. To je jako bych tvrdila paušálně, že protože o to cestování a "kariéru" stály v mém okolí spíše horší studentky, že to tak je všude.

je statisticky dokázáno,že lidé s nižším vzděláním mají děti dřív a mají jich více oproti vzdělanějším,kteří mají jedináčky nebo maximálně dvě děti.
Ale na této statistice se asi hodně podílí naše republiková "menšina" .

Reaguji na Patty: myslím, že máš naprosto stejné pocity jako já před pár lety. Cizí děti mi nic neříkali a neříkají do dnes, ale po vlastním dítěti jsem začala toužit právě ve 32 letech. Nyní je mi 34 a mám 8 měsíčního syna. Je to nádherné a za nic na světě bych to nevyměnila. Ikdyž pláče a nevyspíš aspoň rok, stojí to za to. Ale nenuť se do toho, pokud to nepřijde samo do těch 35, pak bych už asi neváhala. Po porodu to chytne každou...

Není to pravda,pak jsou z toho akorát zbytečně nešťastné děti.

Reaguji na PaniXY:
Ahoj, já myslím, že tady je to čistě o kompromisu - dítko chcete oba dva, trošku se rozcházíte v termínu, ale ono není nikdy nic dokonalé (byla by to příšerná nuda).
No a co s tím?
Tak - buď oželíš to chvilkové užívání si anebo naopak bude muset partner nějakou dobu počkat. Zkuste si o tom normálně popovídat, třeba naleznete kompromis někde uprostřed a vůbec nezvnikne taková ta pachuť, kdy jeden ustoupí zcela tomu druhému.

právě bych si troufla tvrdit, že tihle a pak takový ti s opravdu nízkým IQ to hodně zkreslují. Kolem mě je totiž dost rodičů s VŠ, kteří mají tři, nebo dokonce i čtyři děti a i mám dost kamarádek, které skončily vyučením a po jednom dítěti nechtějí o dalším ani slyšet. Prostě je to tak nějak rozřazené přirozeněji než statisticky. Zato přemnožených menšin je všude dost, ti by měli mít statistiku vlastní

To teda pravda zdaleka není. Viz články v novinách, jedna novorozeně utopila v záchodové míse, druhá ho rozšlapala. Přitom je jasné, že to byly dopředu plánované činy. Takže ani porod není všemocný.

Proč bys měla to svoje rozhodnutí obrečet? Asi stejně nepoznáš o co přicházíš, tak bych to vůbec nehrotila.

To je jen strach, který máme v jakékoli situaci. Když to nezkusíš, tak nepoznáš a až to dítě mít budeš určitě ho budeš mít ráda a bude to jiné

A když ho náhodou ráda mít nebude, protože teda zjistí, že ho fakt nechce, tak ho nechá někde ležet, nu což To není zrovna jedna z věcí, která se dá "zkusit".

Ani ne, zkrátka mi nepřijde, že dítě je něco, co si "zkusím". Nemůžu zkusit porodit dítě a teprv pak zjišťovat, jestli ho chci nebo ne.

Přesně o to mi jde. Proto dokud nejsem přesvědčená, že díte chci, tak si jej nepořizuji.

No co jim taky zbývá. Buď je opravdu během těhotenství změní hormony (jenže na to já bych spoléhat nechtěla) anebo se s tím prostě nějak musí smířit. Pokud se tedy nechtějí zařadit mezi "odkládačky", vražedkyně a podobně.

Většinou jsou to ženy s mozkem v hlavě a tak se s případným neplánovaným těhotenstvím nějak vyrovnají a na dítě si zvyknou....ale nikde není psáno,že automaticky spojením vajíčka se spermií nastává mateřská láska a touha...ani porodem nic takového není automaticky.
Vím,že tvrdé přirovnání,ale tak jak bych nezahodila psa,tak bych nezahodila dítě,ovšem proti přerušení těhotenství nic nemám a pokud někdo vyloženě dítě nechce nebo si není jistý tím,že chce omezení do konce života,tak si ho nemá pořizovat.

No smířej...a když ne,tak jsou mimina v popelnicích v igelitkách,větší děti v dětských domovech a nebo odložené k babičkám,tetám či chůvám...