Nejsem městský typ

Udělej si starý dobrý seznam PRO a PROTI. Pokud se rozhodneš vrátit na ves, tak pravděpodobně přijdeš o přítele zvaž silné a slabé stránky a porovnej. Nebo zvol kompromis, bydlet ve městě a na víkendy jezdit pryč. Jinak ti rozumím, protože jsem sama z vesnice a bydlím v Praze. Strašně ráda se domů vracím, kde je klid ticho, úplně jiný vzduch, prostředí, domácí jídlo, ale na druhou stranu, když jsem v Praze snažím se na maximum využít ty příležitosti co tu jsou, mám super práci, chodím často do divadla, courám se po kavárnách, zajdu na výstavu, do lázní, fitko, tancuju latinu, to bych na vesnici nemohla určitě by ti pomohlo kdyby sis našla práci, nebo pro začátek brigádku. Hodně štěstí!

Úplně Tě chápu, prožívám něco podobného. Jsem také ze vsi. a teď cca půl roku bydlím ve městě v bytě. Děs a hrůza!!Naštěstí příteli se u nás na vsi hrozně líbí, ikdyž je z města (ale vyrůstal více méně u babičky na vsi) tudíž tento rok začínáme stavět u nás baráček. Bohužel si myslím že se asi budeš muset rozhodnout mezi přítelem a bydlením na vsi. Protože pokud on je z města a vesnice mu nic neříká byl by on stejně nešťastný jako ty ve mestě.

chápu Tě, já jsem sice rodilá pražanda, ale Prahu nemám vůbec ráda. Nesnáším ty davy lidí, bezdomovce, feťáky, nedovedu si představit, že bych miminko vozilo v MHD. No a i když tady končím práva a spousta kámošů ani rodina to absolutně nechápe, nechci tady zůstat, byť to bude znamenat, že budu mít daleko horší pracovní perspektivu, ale holt něco se musí obětovat. Taky jsem si našla přítele z vesnice, zatím žijeme spolu v Praze, ale chystáme se stavět doměk na vsi. A nebyl by pro přítele možný kompromis v podobě nějakého krajského města, kde by sehnal práci? někde v oblasti, kde to máš ráda? protože jestli sis na Prahu nezvykla, tak i když přítele miluješ, tak se tu budeš trápit.

Také úplně chápu! také jsem to zažila a ted už jsem štastně zpátky v mojí chaloupce v lese , najít chlapa který by tady bydlel rád se mnou není nejlehčí - ale slevila jsem jinde a tak teď tady jedoho mám...a jsem štástná momentálně )

A co třeba kompromis, nějaká vesnička kousek od Prahy, aby přítel nemusel daleko dojíždět? Nebo koupě nějaké chalupy, kde bys ty mohla jezdit, když už toho budeš mít v Praze dost?

Nebo spíš bydlet v Praze a jezdit na víkendy tam odkud pocházíš na chalupu jako? Ale mě by to neuspokojilo...chci se každý den probudit a slyšet ptáky, v zimě koukat z okna na srnky a moci vyběhnout jen tak nahatá nenamalovaná na dvůr..a to prostě v Praze nejde. Promluv s přítelem řekni mu že nejsi štastná a že si na Pha nezvykneš a uvidís jak zareaguje

Pokud tvůj přítel prostě odmítá žít jinde než v Praze, pak máš 2 možnosti: buď jsi přesvědčená o tom, že je to ON a budeš ochotná s ním ve městě zůstat a na vesnici se přesouvat jen občas podle možností, nebo je pro tebe větší priorita přestěhování se tam, kde to máš ráda. Nepíšeš jak daleko od Prahy je vesnice, ve které jsi žila a máš parcelu. Pokud to není daleko, tak se určitě dá vymyslet dojíždění do práce, nákupy, nějaké pochůzky atd., pokud to daleko je, pak by byl kompromis přestěhovat se do vesnice, kde budeš mít svůj vytoužený klid a která nebude daleko od města (parcelu přece můžeš prodat a koupit jinou).
Jinak musím říct, že tě chápu, já jsem vždycky žila ve městě a v budoucnu bych ráda postavila dům na vesnici a přesídlila tam, je mi to bližší než město

já tě taky chápu

já teda přítele nemám, takže možná bych teoreticky potom změnila názor...ale jsem z vesnice, z úplné díry na úplném konci světa, kde není vůbec nic.
na střední jsem tu díru bytostně nesnášela. teď pracuju v brně. nemůžu si tu zvyknout, ten byt je přímo odporný, 4 stěny, všude kolem sousedi. všude lidi, v trmavaji mačkanice, všecko smrdí, všude pach moči, potu, hluk, vedro, sucho, prach...
oo bože, jak hluboce se celý týden těším, až bude zas pátek a pojedu přes půl republiky domů, do zeleně, na zahradu, okopávat brambory, hrabat seno, na procházku se psem, poslouchat ráno ptáky...
já bych ve městě žít nebo dokonce vychovávat děti nemohla. a jsem si jistá, že bych proto i opustila přítele, kdyby nechtěl jít se mnou.

přitom na kratší dobu mám město docela ráda, i obrovské jako třeba londýn. ale jen s vědomím, že se pak vrátím domů. ráda se pocourám po obchodech, uličkách, zajdu do kina....ale jen jako výlet.

to mám naprosto stejně
chápu, rozumím, jsem stejný typ... město - u mě teda konkrétně Prahu nesnáším, fakt že jo... u mě bylo rozhodování snažší neboť jsem tehdy od přítele utíkala, rozcházeli jsme se - vyhrálo to prostě menší město

Bydlím tak hoďku vlakem od Prahy, třičtvrtě hodiny autem po dálnici spousty lidí od nás dojíždí za prací vlakem do Prahy. Parcelu mám ve středu obce, nádraží je tak do čtvrt hodiny i mamka by chtěla, abych tam zůstala, v podstatě oba s bráchou tam zůstáváme, akorát brácha bude asi jeden barák rekonstruovat (až teda bude jeho čas)..... s přítelem jsem o tom mluvila. Řekla jsem mu, že jsem v Praze nešťastná... On pořád doufá, že až začnu pracovat, pochopím, že je pro mě bydlení v Praze lepší... On si pořád vede svou, že prostě Praha je nejlepší, že jinde nesežene dobrou práci... Mamka mi řiká, že je mi 24, že barák ani děti zatim řešit nemám, jenže ač to neřeším, pořád se mi to v hlavě mele..... Je 9 hodin, sluníčko sem svítí oknem přímo, já se potim jak p*rase a jediný můj styk s člověkem jste vy, protože tady kamarády nemám..... Zatím bydlím v baráku, který je příbuzných a jsem tu v malym bytě, kde platíme akorát vodný stočný, což pro mě jako pro nepracující je ideální, docela pakatel. Jenže to je do zimy, pak to jde do rekonstrukce. Co ale pak? Jako chápete to, přítel mi řekl, že klidně bude do smrti platit někomu za nájem!! Do smrti někomu platit za něco, co v podstatě nebude moje

Jako ta moje ves není uplná díra.... máme tu školku, devítiletku, doktora, zubaře, obchody.... Kolín je do deseti minut.....

Jenže já nemám proč utíkat. On je jinak úžasný, dělá co mi na očích vidí za tu dobu co jsme spolu jsme neměli větší konflikt strašně bych chtěla, aby jel se mnou k nám

Taky máme seno, už teda sklizený, ale jakej to byl pro mě relax!! Zrovna jsem udělala školu, takže jsem se přímo vyžívala v obracení! Mám hrozně ráda tu vůni. Evokuje to ve mě dětství....

možná kdyby sis našla práci, změnilo by se to - ale v mém případě třeba ne, práce mě ubíjí (už za chvílí začíná , nesnáším práci, byt i město. nějak se ale živit musím, nic jiného zatím nezbývá.
zkus si najít nějaké kamarády, i když já jsem do brna prostě nezapadla. nemám šajn, kde se tu seznámit s někým, kdo je podobné povahy jako já. lidi chodí jen chlastat, to mě nebere.

navíc mě práce vysává natolik, že poslední, na co mám pak náladu, je jít třeba cvičit, nebo lozit po výstavách.