Nejsem městský typ

Reaguji na Red_fire:
Ahoj koči , přesně tak, sdílím i tvůj názor (pro mě by nepřišlo v úvahu válet se někde v Praze v parku, jo u nás na zahradě se tam rozplácnu jak žába a na břicho mi lehne pes, (pak mám problém se i zvednout, páč už váží 17 kg ) - ale je to žůžo a ani ti mravenci mi nevadí už )
Ps: Kdyby se tvůj přítel hodlal někdy naklonovat, připiš mě na čekací listinu, jen bych si nechala změnit barvu vlasů )

Jdu ven, když jsem v Praze, ale ono to za chvilku začne štvát.... jsem takovej kliďas, spíše samotář (co má svoje kamarády a nepotřebuje kolem sebe tisíce lidí) a to kvantum lidí mi svým způsobem vadí. Dneska jsem jela v metru a vždycky mě fascinuje, jak ty lidi pořád pobíhaj, jak mravenci... To si pak člověk uvedomí, jak je dnešní doba fakt uspěchaná.
On můj přítel třeba básní o dílně, nemá si kde spravovat kolo, auto.... ale jindy mi řekne, že na barák prostě nemá.... má zajímavej argument: dyk je to to samý, platit nájem - platit hypotéku... Docela mě štve třeba i tím, jak mi vsugerovává, že já na to taky nebudu mít... Mimochodem mi ve svých 28 letech řekl, že neví co očekává od budoucnosti, že nemá žádný představy co bude, nemá sny, nic....

No, tak nevím, je rozdíl bydlet ve svým a na důchod mít svůj byt než být v nájmu, to utáhne hodně těžko. Přijde mi divný, že ve 28 nemá chuť mít něco "svýho".

To znám... Jsem z vesničky, na základku i střední jsem chodila do vedlejšího města ( 25 000 obyvatel) a teď studuju v Praze... Ze začátku to bylo úžasné- tolik obchodů, barů, hospod, akcí, ale nedokážu si představit, že bych nejela na víkend domů - šla se projít do lesa, seděla na dvorku s knížkou, starala se domácí mazlíky...
Přítel studuje teď poslední rok VŠ také v Praze a je přesvědčen, že tady budeme žít (hlavně kvůli práci). Já si ale nedokážu představit, že mé děti budou vyrůstat v Praze! Je to pro mě vážně šílená představa
Naštěstí mám před sebou ještě dlouhé studium, tak to snad něják vyřešíme... Pravděpodobně začneme s prací v Praze a časem se budeme snažit vrátit domů.

Já jsem bydlela do 5 let na vesnici a pak jsme se přestěhovali do menšího okresního města. Na víkendy jsem jezdila na vesnici a užívala si to. Pak jsem se kvůli střední odstěhovala do Prahy byla to docela změna a ještě rok jsem jezdila na víkendy za kamarády a za přítelem, ale později jsem si uvědomila, že je lepší Praha. Taky to tady občas nemusím a proto nejezdím moc mhd a bydlím na sídlišti, kde je hodně zeleně ,tak mi to tolik nepříjde je tady klid. Taky jsem ráda, když vyjedu na návštěvu za babičkou a miluju to tam, ale ten víkend mi úplně stačí a už se zase těším na civilizaci, ale myslím, že až budu starší budu žít v baráku na vesnici. Nemohla bych bydlet v centru nebo okolo jako je Žižkov nebo Nusle apod. tam je to fakt fuj na mě.

Chápu, že nejsi asi městský typ moje nevlastní sestra tady pracuje a co nejvíc jezdí domů na vesnici vidím to na ní, že jí to tady nebaví. Ono ten život lidí je hodně rozdílný, ale na druhou stranu proto jsi tady v té Praze byla a studovala tady. Aby jsi se někde uchytila. Neumím si představit, co by mladý člověk dělal v dnešní době na vesnici..všichni utíkají. Nevím co je lepší zahodit lásku kvůli životu na vesnici .. aby ti pak nejvíc na té vesnici nechyběl on..a proč přítel nejezdí s tebou?

Je to na každém jak si to představuje, ale hodně lidí mimopražských sem jde studovat a nebo na chlastačku. Jo je tady výběr klubů, ale ono to člověka omrzí. Když tu Prahu znáš najdeš si na ní něco hezkého. Já jsem se po 6 letech žití tady rozhodla prozkoumat nová místa..restaurace, divadla, kulturu, chodím víc na procházku, fotím..a začalo mě to bavit. Prahu miluju pořád je na ní co objevovat je to jen na lidech jestli o to mají zájem. Znám lidi, který tady žijí celý život a moc toho neznají jen bary

nevím co bych ti řekla rozhodni se srdcem, ale vesnice bude stát vždycky láska ti může utéct a třeba je to ten pravý a změníš ten názor..

No... já nevím, jestli je to ten pravý. Poslední dobou se pořád hádáme Vždycky je všechno OK, chová se hrozně mile, předevčírem mi přinesl kytku... ale pak se něco stane a nemluvíme spolu, včera když šel spát a já mu řekla dobrou noc mi řekl NAZDAR! a ráno se ani nerozloučil.... to mám vždycky stochutí mu říct, že odjedu a už nepřijedu....

Reaguji na Janicek: No tak pokud máš dokonce i pocit,že bys mohla mit nekoho lepšího,tak bych nad tím vubec nepřemýšlela,odstehovala se na vesnici a kdyby sel s tebou,tak bych to kusila a kdyby ne,tak bych to byt tebou trochu obrečela a nasla si lepšího..Já tedy bydlím taky na vesnici ..taky mám stavebni místo u nas a taky chci stavit. Muj přítel je nastesti stejneho názoru..a kdybych mela nejakého mestaka,který touží jen po ruchu velkomesta,tak bych proste nebyla spokojená a nestál by mi za to.. bydlim uplne na opacnem konci republiky než ty a to na valašsku v malé vesničče,v okrajové části vesnice uplne u lesa a nepřipadám si odříznutá od sveta..Autobusy tady jezdi,ridičák mám,mesto je 20 minut cesty,takže si užívám normální věci jako lidi ve meste-chodim do kina,divadla,do fitka,tancuju asi tři druhy tanců,jsou tady vystavy,kulturní zážitky,lázně,restaurace,sportovni vyžití...a to mluvím o malém měste....Takže myslím,že se na vesnici nemužeš nudit..pokud nebydlíš někde v horách,kde není ani cesta pro auta autobusy ani vlaky.. A je to opravdu nádherný pocit,když tě probudí například kohout a ne cigáni pod oknem..