Nejsem městský typ

To nemůžu udělat.... děda nám ji bránil. Všechno prodal, ale tuhle a pak ještě jednu bránil pro nás..... navíc ona ještě teda není moje, zatím je táty, ale počítá s tím, že tam zůstanu a že mi jí třeba k svatbě dá....

na jednu stranu tě chápu, ale na druhou nevím, co řešíš. Můžete si postavit domek na vesnici u Prahy, takže přítel to bude mít do Prahy kousek a ty budeš na vsi. A když jedeš domů za rodiči, proč ho nevezmeš s sebou? To by tě pak nepodezíral z toho, že máš někoho jiného tam. Navíc si myslím, že je dost důležité, abys mu o těchto pocitech z bydlení ve městě řekla a promluvili jste si o tom...Jsem zastánce kompromisů takže nevidím důvod, proč by se jeden z vás měl úplně obětovat, řešit se to dá v pohodě...Hlavní je ale komunikovat! Nemyslíš, že by se tím spousta věcí vyřešila?

Jo, to mě taky. Argument přítele: budu na vsi a kam se půjdu bavit?? Mě osobně to neba, mám ráda svůj klid. Ráda si čtu, poslouchám hudbu, relaxuju.... nejsem na kalení, nebo jak je to tady v módě: vzít flašku a jít se válet do parku (kde se válí dalších tisíc pražáků, protože se jim taky nechce bejt doma).

no tak jí prodá a dá ti jinou...pokud si chceš uchovat vztah s přítelem, nenuť ho jít na vesnici daleko od Prahy, ale na druhou stranu ani není fér, abys ty zůstala v Praze.

Reaguji na im4fun: On chce zůstat v Praze a tečka, je pro něj nemyslitelné se odstěhovat. Kolikrát jsme o tom mluvili a vždycky mi řekl, to samé... Pořád doufá, že změním názor, že pochopím, že je Praha prostě nejlepší..... k nám jezdit nechce, protože tam jsou moji rodiče a on se v jejich přítomnosti necítí dobře, prostě na návštěvě a není tam co dělat.

Reaguji na im4fun:
myslím, že o několik příspěvků výš se psalo, že už o tom několikrát mluvili.

tohle bych taky chápala. na našich pozemcích hospodaří naše rodina mnoho desítek (že by už stovek) let a naše pole bych neprodala.

Já úplně nerozumím tomu, proč nejdeš někam ven? Přijde mi, že si za to tak trochu můžeš sama, když pořád sedíš doma a užíráš je, jak je to v Praze hrozné.... Zvlášť, když je venku pěkně, chápu, že to není jako na vesnici, ale i v Praze jsou přece pěkná místa, kde je zeleň.

Hodina od Prahy je už dost, ale znám spoustu lidí, kteří dojíždějí denně do práce i delší dobu. Přijde mi, že ani jeden z vás stejně není ochoten ke kompromisu. Ty chceš mermomocí z Prahy, on tu chce zůstat. Co se zkusit dohodnout na kompromisu, bydlení někde za Prahou, ale blíž k Praze. Přece jen, to dojíždění může být dost ubíjející.

Pokud on není ochotný přistoupit na nějaký kompromis, tak se nedomluvíte, můžete o tom mluvit, ale pokud názor nezmění, začnete se kvůli tomu akorát hádat - ty budeš čím dál víc nešťastná a on otrávený, protože pro něj už je to dá se říct vyřešené - viz "on chce zůstat v Praze a tečka".

Já to mám na "stará" kolena podobně. Pocházím z malé vesnice na Jižní Moravě, v 15 jsem vypadala na střední a na intr do Brna, po střední pak na vysokou do Olomouce, pak za chlapem na nějaký čas do Berlína, pak zpátky do Brna, kde žiju doteď. V podstatě posledních 15 let jsem pořád ve městě. V Brně mám svůj byt, město miluju, ale pořád mě to táhle domů, Brno jsem za svůj domov nikdy nepřijala. Za svůj domov celý život považuju dům mojí babičky, kde jsem strávila velkou část dětství a žilo už šest generací našeho rodu. Babička žije v malém městečku 30 minut od Brna a navíc je dům už z půlky připsaný mně. Čímdál víc si uvědomuju jak to tam miluju a jak jsem s tím vším spojená, naštěstí příteli se tam líbí a taky nechce pořád žít a jednou vychovávat děti v Brně, tak máme v plánu se příští rok pustit do rekonstrukce.

Já tě chápu naprosto - myslela jsem, jaký nejsem měšťák, a ono vůbec. Prahu miluju jako velkoměsto na chvíli - ale pak šup zpátky k nám na Moravu. On ten pocit, že se ráno probudíš a vidíš nádhernou oblohu, vřeští ti ptáci, voní čerstvá tráva, někde v dálce burácí sekačka a ty si vezmeš kafe a na zahradě pod slunečníkem vyhodíš na stůl kopýtka, je k nezaplacení.. Já mám jít tenhle rok na Bc. na rok do Prahy, pak předpokládám, že tam budu chtít tak rok někde nabrat zkušenosti - možná i dva, ale vracet se budu vždycky domů, do zeleně - a žádný chlap mi v tom nezabrání.
Ale je tu jedno řešení - takhle to praktikují sousedi - ona je přes týden doma s mimčem, mají baráček, a on je v Praze v práci a jezdí domů na víkendy - firma mu tam platí byt - co vím praktikují to tak už víc jak 8 let a oběma to vyhovuje

to je blbost (ale chápu, že pro někoho to může být hodně) - já jsem z Moravy a denně dojíždím tam a i zpět 45 min a nedělá mi to žádné problémy, ani mě to neomezuje - jsou lidi, kteří jezdí do práce i zpět 3 i 4 hoďky denně, ptz se jim to vyplatí a těší se domů .. hodina nic není

já taky považuju svůj domov u babi, ptz spolu máme hrozně silné pouto - dokonce jsem se nedávno rozbrečela, když mi říkala, jak jí budu chybět, až půjdu do Prahy - i kvůli tomu se mi tam vůbec nechce..

Tak tady to vidím jednoznačně - přítel prostě trvá na svém, neakceptuje to, že jsi v Prg nešťastná - mám dojem, že by to do budoucna mohlo být i v jiných věcech - neradím ti rozchod, ale já bych to udělala tak, že bych se vrátila do svého domova a zkusila, jaké by bylo být bez něj, nebo se scházet míň - ptz jestli by se s tebou pak rozešel, pak se mi zdá, že ten vztah nebyl to pravé ořechové. Jinak se mi zdá, že doufáte oba a to k ničemu nevede.

Reaguji na Emma_Belle: Ahoj Emmo
Naprosto souhlasím s tvým příspěvkem. Akorát místo v Praze jsem v Brně - miluji ho, ale vždy jen na pár dní. Je úžasné dojít z bytu do klubu za deset minut, ale když já to stejně raději vyměním za zahradu se stromy a ležením v trávě. Kamarádka mě vytáhla do Lužánek, což je park v Brně a přiznám se, že bylo docela děsivé pozorovat to množství lidí, když vím, že u nás na zahradě jsme maximálně čtyři.

Já zase chápu, že je pro maldé lidi možná lepší bydlet v bytě, ale i ten bych chtěla v takové městské části, která je blíže třeba lesu. A jen na pár let.

Mimochodem opět si díky Omlazení uvědomuju, jaký mám v příteli poklad - na toto má stejný názor jako já (sice ne tak vyhraněný, ale úplně mi rozumí). Člověk si ani pořádně neuvědomuje v čem všem se můžou lidi neshodnout...
Tak snad i vy to nějak vyřešíte

PS:

Přesně tak Do školy jsem to měla půl hodiny, do centra cca 50 minut - přítel to samé, sice o pár minut rychleji, ale zase mu to jezdí méně často. A myslím, že v Praze se cestuje hodinu úplně běžně i v rámci samotného města, natož ve špičkách.

jo, to já jsem pochopila... já jen konstatovala, že já to v tomhle měla jednodušší...