Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

Reaguji na Lina_M: no, ono tam toho je - mimísci, těhulky, pupíčky, bodýčka, sem tam nějaké to tuleníčko a manža... Brrrrrrrr, a už mám zase husí kůži až na ***...

Takhle přesně to mám taky. Vím, že přítel by byl skvělý táta, ale já - a máma? Nevím nevím. Na jednu stranu mě děti vůbec nelákaj, z mimin mám husí kůži, těm se vyhýbám na 100 honů, na druhou stranu bych ráda měla holčičku nebo chlapečka a lítala s ním po venku a tak. Jo, kdyby to šlo bez porodu a rovnou mít tak tříletý dítě

Já bych potřebovala, aby mi bylo tak 25, abych se ještě nemusela rozhodovat, jestli jo nebo ne

Taky si to o sobě myslím, ale přítel mi naopak tvrdí, že bych byla dobrá matka. Ono je asi rozdíl v tom, jak se vnímáme a jak nás vnímají ostatní. Můžeš se na to zeptat partnera, jak tě vidí.

Reaguji na Katulinka78: Taky si to říkám, proč mi zase není 22...Proč musím o takových věcech vůbec rozhodovat, když si sama ještě připadám jako dítě...Stejně si myslím, že bych se na to necítila vůbec nikdy.

Přesně. Hlavně jsem na tebe zvědavá, jak to dopadne

Hm, zajímavé téma nečetla jsem ho celé, takže nevím, jestli nebudu něco opakovat, ale je potřeba si uvědomit, že neexistují jenom maminy postižené mateřskou demencí (mimísci, těhulkování a další odpudivé výrazy) a že schopnost milovat a chtít vlastní děti není podmíněná schopností snášet děti cizí. Pro mou rodinu bylo moje těhotenství kupříkladu velkým překvapením, protože svým odporem k dětem a strachem z komunikace s dětmi jsem byla brána jako budoucí bezdětná. Měla jsem to tak od dětství, hlídání a bavení něčího dítěte jsem nesnášela a jako starší jsem opravdu nebyla nadšena z toho, když mi někdo dal do rukou mimino a čekal, že z něj budu naměkko. Ale vlastní, to je úplně něco jiného. Těším se, až ho budeme učit, budeme mu vysvětlovat, sledovat jeho pokroky, dělat výlety, Vánoce, atd., asi bereme s manželem naše budoucí dítka jako další parťáky pro náš společný život
Abych pravdu řekla, nechtěli jsme s tím otálet, čím bych byla starší, tím hůř bych se vzdávala vlastní pohodlnosti a ani bych nechtěla, aby moje děti měly starou mamku. Osobně si myslím, že čím dřív, tím líp, pro sebe by mi už 30 let přišlo pozdě a 40 už mi připadá celkem nerozumné a nezodpovědné pro první dítě. Nejen vůči matce, ale hlavně vůči dítěti.

A co se týče toho tikání, tak u mě to taky nebylo, jako že to začlo tikat a nepřestalo - chvíli ano a pak o něco delší dobu ne. Ale rozumově jsem věděla, že děti chci. Pokud to není tak, že odpor a nezájem k dětem je neměnný a permanentní, tak bych do toho určitě šla, ještě jsem neslyšela, že by nějaká psychicky zdravá mamina litovala toho, že měla děti

Holky, to bude určitě dobré, uvidíte! Hlavu vzhůru Já jsme teda mladší, ale pravděpodobně budu za pár let řešit něco podobného...Cizím smr... ehm děckám se vyhýbám jak čert kříži, ale neteř miluju (ale zas 24 hodin denně 7 dnů v týdnu bych ji doma mít nemusela, to přiznávám), asi to bude s vlastními dětmi opravdu jiné...

Jsem zvědavá na pokračování, jistě to bude legrace Přestaňte spekulovat, stejně už s tím nic nenaděláte. Je mi opravdu sympatické, že existují i budoucí matky, které si zachovají zdravý rozum a nepoužívají zdrobnělinky Držím pěsti a přeju hodné, chytré, krásné a šikovné děti

No to je fakt

Jo, přítel mi pořád říká, že bych byla skvělá matka, že by mi to slušelo a kdesi cosi a taky je fakt, že i když já jsem se vždy vyhýbala hlídání cizích dětí, tak na to párkrát došlo a dopadlo to tak, že ty děti byly nadšené a chtěly být se mnou ač já to absolutně nechápala a byla jsem ráda, že už je mám z krku

Reaguji na Lina_M: Tak jak to s tebou vypada?

Tak jsem zase o něco starší a mám to pořád stejně. Stále váhám. Je na tom někdo podobně? Že váhá tak dlouho?

Reaguji na Katulinka78: Neboj,jsem na tom stejně minulý rok i ten předtím a stále ..Je mi bezmála 29 touha po dítěti zavládla už asi ve 23 letech,stupňovala se do abnormálních výšin .Při pohledu na dítě jsem plakala ,že ho chci taky .A partner ?-Ten měl furt čas ,necítil se ,chtěl nás stále víc zajistit atd..atd...znáte to . No a má touha pomalu uvnitř hasla až na začátku minulého roku v lednu vyhasla úplně.Přemýšlela jsem co dál,co má smysl ,zda má smysl zakládat rodinu s partnerem -nebo práce atd..? Rok se s rokem sešel ,ještě před měsícem,jsem říkala .zatím ještě ne ,ještě ne .Do 30 můžu počkat . A včera ?Včera jsem si objednávala gel na podporu otěhotnění ,vitamíny a aplikátor který zjistí plodné dny ).Paradox ..řekla jsem si a na co čekám ,sakra ?! Závratná kariéra mne zatím nečeká ,jelikož nemám práci a jsem vlastně "žena v domácnosti" partnera jsem si nechala ) a chystáme že začneme .A ta představa mi najednou hrozně nakopla a už aby to bylo .)..Já jsem náladová,nerozvážná a tohle mi trápilo .Když pán bůh dá ,do 30 let budu maminkou a těším se. NEní na co čekat a myslím ,že pak budeme rády ,když se podaří obě dvě,že to dopadlo tak jak dopadlo .Když se rozhodneš a půjdeš do toho . Všechno se dá skloubit a život nám to obohatí . Nesmíme se bát ,dát a přijmout od života maximum .Zanecháme otisk sebe samých v tom lidském stvoření .Budeme se snažit mu dát maximum dobrého a pomoci mu vyrůst v dobrého člověka a s úsměvem na tváři budeme vědět,že to bylo správné rozhodnutí ...Držím ti pěsti ,rok od roku je to rozmýšlení horší asi v tom,že člověk už je zvyklí na pohodlí,standart atd..co si budeme nalhávat .Ráno vstávat vlastně v poledne a nic nedělat je taky krásné,jet kam člověk chce a vráttit kdy chce aniž by sebou tahal tunu přebalovacích věcí co potřebuje děcko...Ale přesto ,myslím ,že nasyceny jsme -tedy já jo a nějak to vymyslíme.Přeci jsme holky šikovné .A ta láska a cit o tvorečka -to bude nadpozemské a nenahraditelné....NEboj,jdi a nepřemýšlej dlouho-zvládneš to !!