Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

všechno možné, tohle se týkalo Pramina zrovna.

to nedělám ani teď - pomáhám jí i přesto, že ona byla důvodem, proč jsem odešla z domova

Ok, v tomhle máš pravdu, v tom s tebou souhlasím. Ale tohle nemůže být argument proč mít děti.

a proč je jejich děti opustily?

nemyslím zrovna, že spolu mají špatný vztah, ale děti mají prostě svůj život, svoje starosti...těžko si najdou čas navštívit rodiče třeba jednou za měsíc, není to pravidlo, samozřejmě, u sousedky jsou její děti s vnoučatama od rána do večera, až jí jde hlava kolem

Samozřejmě, že to není jediný argument. Ale má na mém rozhodování velký podíl.

nemusí, ale najdeš další, pokud je ještě síla.
Hele, z tvých příspěvků je vidět, že si situaci dobře uvědomuješ a v přítomnosti dětí vidíš klady, tak co řešíš, vždyť ty to dítě chceš, což je určitě dobře

A nebo taky ne. Dítě není pes, že když mu děláš od rána do večera pomyšlení a rozmazluješ ho, tak ti lásku pokaždé oplatí - bohužel.
Moje máma pochází ze čtyř dětí - dvě z nich se naprosto vydařili, další dvě jsou živly s odtočenými x lety v base. Myslíš, že jejich matka mezi nimi dělala nějaké rozdíly a může si za to sama ? Kdepak ....

Ano, souhlasím

takhle by to asi mělo být a bylo by to správné, ale znám hodně starších lidí, co se musí spoléhat na sousedy, přestože děti bydlí blízko a dali dětem všechno.

I ti můžou udělat pěknou podpásovku....a ve stáří jsou kamarádi jen tak na kafíčko, ale aby tě odvezli do nemocnice nebo pomohli něco předělat v bytě nebo obsloužit, když jsi po operaci, to spíš ne. Ale ono je to těžké. I v rodině můžou být vztahy všelijaké.

také myslím, je to dost o výchově a obecně o tom, jaký si člověk vybuduje s dětmi vztah...

Také se mi zdá, jen je tam asi takový ten strach z toho všeho...ale věřím, že to rozhodnutí musí být hodně těžké.

No právě, řekla bych, že když mu děláš pomyšlení a rozmazluješ ho, tak to má přesně ten opačný efekt. Pokud má v tobě dítě zdravou oporu a může se na tebe spolehnout, nevidím žádný důvod, proč by tě mělo opouštět (tím myslím navždycky).

Mít dítě jen proto, aby se o tebe postaralo ve stáří, tak to není nejšťastnější rozhodnutí. Pokud tam ta touha po dítěti není, nebo ještě žena váhá, tak radím počkat. Není nic horšího, než si pořizovat dítě za každou cenu a proto, že už je načase. Vidím to ve svém okolí a je to

právě proto

Jen proto by to nebylo, kdyby jo, tak bych tolik neváhala

je to pravda, myslela jsem spíš tu podporu jeden druhého, mít komu si postěžovat. Starší lidé stejně neradi obtěžují své děti, které jsou zaměstnané, a spíš poprosí sousedy - znám z vlastní zkušenosti, kamarádka mojí mamky radši poprosí o něco mě než svého syna nebo vnoučata, já jsem zase z těch dětí, které jsou rodičům blízko a pomůžou s čímkoliv a kdykoliv, ale třeba sestřence se rozutekly, jeden žije v USA, druhý v Praze...

Katulinko, ty dítko měj, máš to v hlavě srovnané a budeš určo dobrá máma

já teda dítě nemám, je mi skoro 26 a uvažujeme o něm tak za dva roky.myslím že po 30už to poletí, a chci ještě druhé.já mám k dětem dobrý vztah a vždycky jsem věděla že je chci mít.co taky s chlapem celý život,i když máte přátele,stejně to omrzí.
Reaguji na Katulinka78:
myslím že to jsou normální obavy,kamarádky je taky měli a ted jsou z nich štastný maminy
neváhej,čas letí