Nejsem si jistá, zda chci mít děti nebo ne

Tak s tímto taktéž absolutně nesouhlasím. Člověk, který neumí žít jen sám se sebou, tak je podle mě sobec. Přece si nebudu pořizovat ať už přítele, manžela nebo děti jen proto, abych nebyla sama! O tom přece život není. Na to, abych se teda necítila sama, můžu mít přátele, koníčky a taky rodinu. Nevím, ale u některých lidí mám vysloveně pocit, že si děti pořídili právě proto, aby nebyli sami, ale jen proto, že sami se jinak zabavit neumí a to je potom docela šílené vidět, jak kolem dětí pořád lítají, i když už jsou dospělé, těžko nesou přes srdce, že už mají vlastní život a jejich jediným tématem, o kterém se dokážkou bavit, jsou děti nebo vnoučata. Pro mě je to teda šílená představa.
Já taktéž v sobě necítím touhu po dětech a neměla jsem ji nikdy. Prostě beru to tak, jak to je. Buď to přijde a nebo ne. Ale zatím mi bohatě stačí 2 neteře a jsem vždy šťastná, když mám od nich zase načas klid

Reaguji na LaArdilla: Ale já nikde netvrdím, že si je pořídím právě proto. Jen je to součástí mých úvah.

Přesně, rodinu. Přátelé a koníčky ti budou na houby, když ti bude 75, budeš v nemocnici a nebude se o tebe mít kdo postarat. Nevím co je špatného na tom, uvažovat i o budoucnosti. Určitě nechci mít děti proto, abych kolem nich mohla lítat až budou dospělé nebo je něčím obtěžovat. Chci s nima mít normální, vyrovnané vztahy, kde si všichni navzájem pomůžou, když bude třeba, ale nezneužívají toho

No na první dítě už celkem je a nikde není napsané, že to půjde hned.

Ale rodina nejsou jenom vlastní děti

A co je ještě rodina v 75?

Reaguji na Katulinka78: Co třeba sourozenci, jejich děti, děti těch dětí, sestřenice, bratranci a tak? To rodina není?
Já nevím, ale mám pocit, že dnešní společnost stále nedokáže pochopit ženy, které děti prostě nechtějí, třeba proto, že ví, že by dítě nedokázaly vychovat nebo že by byly špatné matky, ale na tom důvodu přece nezáleží. Vadí mi názor, že žena je tu od toho, aby ty děti měla. Myslím, že žijeme v 21. století a každý má právo naložit se svým životem jak chce a jestli to je pro ženu prožít život bez dětí, i když je mít může, je už jen její věc.

naopak...řekla bych, že už se z toho tolik nedělá, stejně jako ze svobodných matek, rozvedených....naopak mám pocit, že je společnost vůči tomu stále více a více tolerantnější. A myslím, že ten případ, co jsi popsala, autorka tématu není, ona by asi dítě chtěla nebo spíš neví...jinak je jasné, že si každý může se svým životem nakládat jak chce

Já tyhle ženy naprosto chápu a nemám s tím žádný problém. Sama mám asi tři kamarádky, které děti nechtějí a vůbec je za to neodsuzuju, vždyť já sama váhám. Každý ať si se svým životem dělá co chce, je to jeho věc

tak třeba ty bratranci a sestřenice už jsou vzdálenější rodina, mám jich hodně, ale že bych si s nimi nějak pomáhala, to rozhodně ne. Je dobře když někdo má na stáří i někoho jiného než děti, ale bohužel to tak časté není

Jinak si myslím, že by bylo nesmyslné mít děti jenom kvůli osamělosti ve stáří. Když to vezmu logicky, asi by se nevyplatilo se o ně 18 let starat, navíc s trošku nejistým výsledkem Takže opravdu to není jediný důvod. Další důvod je ten, že mě občas přepadne strašná touha dítě mít Co mě děsí asi nejvíc, je závislost dítěte na mně.

Tohle jsem prožívala celé těhotenství.

Reaguji na True: Ale aspoň už si měla rozhodnuto

Ale žena tu přece je od toho, aby měla děti... Chlap je mít nemůže a celý svět je přece o rozmnožování a zachovávání druhu. Lvice v Africe taky žije jenom aby porodila lvíčata

Já teda děti samozřejmě mít chci, ale s těmito ženami naprosto souhlasím, ba dokonce takové rozhodnutí schvaluju a dávám jestli se na co necítí, protože by to nezvládly, ať do toho nejdou.
Ono dítě není sranda, hračka ani pes, kterého když nemůžeš vzít se sebou, tak ho nechá člověk doma.
Já jsem byla vždycky takový ten typ, který se rozplývá nad miminkama, jak jsou roztomilá a hned bych jedno brala.. Ovšem jak "stárnu" ( je mi 23) tak jak si představím, kolik je to starostí atd, tak už tak nadšená nejsem... Ani by mě nenapadlo na to myslet, ale vždycky jak vidím od kamarádky synka (půl roku), tak se sem uplně na měkko a hned bych chtěla mimi, ale na druhý den mě to už přejde, představím si můj život, který se točí na začátku jen kolem mimi a už tak měkká nejsem říkám si, že mám ještě čas, navíc ještě studuju tak prioritou je škola.
Ale určitě vím, že bych děti mít chtěla!
Jinak jedna moje kamarádka, vždycky říkala, děcko néé, pořád to řve, ještě když byla těhotná, tak říkala, já se vůbec nějak nad tím bříškem nerozplývám, nepovídám si s mimčem, jak je hrozné, jak maminy na děcka šišlají atd.. A teď? Jen se na ni synek usměje, tak se málem rozplyne, šišlá o sto šest. Kdybych ji nezažila dřív, když dítě nechtěla, tak bych neuvěřila.
Katulinko, jestli víš, že bys mimi aspoň trochu chtěla, jsi schopna se o něj postarat finančně tak taky psychicky, tak do toho jdi. Nechci být skeptik, ale je Ti 32, když se dneska rozhodneš, nemusí se to hned povést, můžeš třeba pak čekat několik let a já jelikož studuju zdravotnický obor, tak mám k takovým věcem poměrně blízko, tak když si představím, že s vyšším věkem je taky zvýšené riziko různých onemocnění, tak nečekám a jdu do toho! Hodně štěstí

Nikdy jsem si nedokázala představit, že já budu matka, budu se starat o dítě a o rodinu... Nikdy jsem se nerozplývala nad miminky (to nedělám nad cizími ani teď)...Dlouho jsme spolu s manželem chodili, pak se po deseti letech vzali, žili spolu přes šest let...chodili do práce, měli koníčky, zájmy...dělali spoustu věcí, ale nic opravdu smysluplného...teď máme dvou a půlletou dceru a milujeme jí víc než svůj život, víc než všechno, ona je naším smyslem života. A tak to vždycky bylo, je a bude. Děti jsou to jediné, co po nás zbyde a to jediné, pro co má smysl žít. To ale vidím až teď. Děti jsou ty, které učíme o tomto světě, stejně jako nás učili naši rodiče. Není na světě nic hezčího, než když vám vaše dítě řekne, že vás má rádo, usmívá se na vás, chce od vás všechno vysvětlovat a když ho můžete utěšovat a objímat, když pláče... Taky bych jako bezdětná nesouhlasila, hádala se a obhajovala svůj postoj..ale ta zkušenost je nepřenosná.
Pokud jenom trošku váháš - není proč, neboj se toho, bude se ti to moc líbit
Pokud jsi nikdy neváhala a vždy věděla, že dítě prostě nechceš - pak to není náhoda a má to tak být.

Mně je 24 let a děti ráda nemám. Čím jsem starší, tím horší to je. Není to tak, že si nepohraju s malým bratránkem nebo tak. Ale když vidím ty zástupy žvatlajících slintajících dětí, jak to všechno řve a dupe...po chodbě nám to v domě lítá...Bože, někdy mám pocit, že byhc ty malý fakany do jednoho proházela okýnkem.

Podle mě by sis měla pořídit děti jen, když budeš chtít. Jo, možná se zpočátku nějaký ten mateřský hormon postará, abys s dítětem neměla problém. Ale co pak? On tu nebude věčně, budeš mít malýho uřvanýho školáka...Znám pár lidí, kteří měli dítě jen asi proto, že se to tak dělá, a jsou to strašné matky, zlé nebo prostě "jen" studené, svým dětem do života přivedly jen bolest.

Pořizovat si je kvůli stáří je ten největší nesmysl Kolik dětí své rodiče opustilo? Bu´d někam odjely, nemají o rodiče zájem, nemají čas, případně drogují, jsou v kriminále....Raději byhc si ty děti nemalovala v moc růžovým světle