Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Cafareli
Úplně ti rozumím. Musí to být hrozné dilema, když v tom nejsta jen dva, ale tři, a na tvém chlapečkovi ti určitě záleží nejvíc. Jenže život se sobcem je dost těžký, taky jsem to zažila, a přesto se mi po něm stýská, připadám si až nenormální.

Přispěju svou trochou do mlýna. Jsem rozejítá skoro dva roky. Žila jsem několik let v USA a chodila jsem tam s místním chlapíkem, Bydleli jsme spolu, ale už tenkrát jsme měli problémy. Přítel byl abstinent, protože dřív hodně pil, takže teď už se skleničky ani nedotkne. Nikam jsme moc nevyráželi, ale on si kdykoliv zašel na golf, na hokej apod. A když jsem šla s ním, měla jsem pocit, že mu spíš překážím. Snažila jsem se vařit, ale zdálo se mi, že on má stejně nejraději věci, které si sám připraví. Podotýkám, že je mu teď skoro 40, mně o 10 méně. Žil vždycky sám, já jsem byla první, která s ním vydržela déle bydlet. To ale nemluvím o tom, že by s nikým nechodil, to samozřejmě jo. V tu dobu jsem ale zárověň v ČR dělala VŠ, takže jsem neustále pendlovala mezi US a ČR. Když jsem se jednou zase vrátila do ČR, dostala jsem od něj e-mail, že mi to už musí říct, že mě několikrát podvedl atd.Bylo to hrozné, pochopila jsem, že se chce rozejít, protože jinak by mi to asi neříkal. Jenomže jsme zůstali v kontaktu přes internetová kecátka- skype, icq-znáte to.Zprvu jsme si psali míň, ale ani jednou se snad nestalo, že bych o něm třeba měsíc nevěděla. Poslední dobou mi začal psát strašně moc, dvakrát denně jsem u toho seděla. Lákal mě, ať se vrátím do US, že mi se vším pomůže. Tvrdil, že mu chybím, ale nikdy neřekl-hele, udělal jsem chybu, uvědomil jsem si, že bez tebe nechci být nebo něco tak.Jen tak naznačoval. Jenže já jsem pitomá, zase jsem se nějak zaháčkovala. On pořád vyzvídal, s kolika klukama jsem tady teď chodila, nedokázala jsem lhát. Vyšla jsem si jen několikrát. Hrozně se tomu podivoval a bylo vidět, jak je potěšenej. No a teď před několika dny jsem ho viděla online, napsala jsem mu, zda pracuje a on mi poslal odkaz na své nové webovky a ještě k tomu na mail. Neřekl ahoj, nic, jen ten odkaz. Na těch stránkách byla snad nějaká soutěž (je to fotograf), ale hlavně video, kde mluvil s nějakou holkou, jakoby spolupracovnicí. Mně to bylo hned jasné, že to je jeho nový objev nebo že se o ní minimálně pokouší. Od té doby nic. Když je online, nenapíše, neřekne ani ahoj. Před pár dny by mi nejraději psal zvací dopisy do US a teď tohle. Znovu se z toho nemůžu vzpamatovat. Znovu ty pocity tíhy na hrudi, když se ráno probudím, nervozity, strachu jít na net a zjistit, že nemám ani jednu zprávu,nic. Je mi už skoro 30 let. Ztratila jsem byt v Praze a musela dát výpověď v práci, protože tam byly strašné podmínky. A tak teď nevím, kam se podít. Navíc když si představím, že chodí s někým jiným a on mi to v podstatě ještě takhle naznačí tím videem- strašně žárlím. Nenávidím tu holku a jeho taky. Mnoho mých bývalých spolužaček mi teď posílá svatební oznámení a mně je do breku.Je to vůbec normální, že mě tak dlouho drží jeden člověk? Děkuju za každpu radu, co teď dělat.

Pampeliško je to uplne normalni veř mi.Mám to defakto uplně stejný jako ty.Taky sem zamilovanej až po uši a ta kterou tolik miluju je buh ví kde jen ne se mnou.2mesice sem už nic nesnědl a každej den když jdu spat modlim se abych ji už konečně po tom všem co provedla přestal milovat.Každou noc když usinam si přeju abych se už rano neprobudil a měl konečne klid od toho všeho a hlavně od bolesti a prazdnoty v srdci.Nedělám nic jinýho než že jen makam a ležim a říkám si kdy už konečně příjde zubatá a vysvobodí mne z toho všeho.vím jak ti je ses hodně citlivej človíček.Já sam sem se rozhodl radši zemřít než jen bezmocně přihlížet jak se veškery my sny mněněj v prach.Jsem asi už uplnej blazen když pořád věřím že existuje opravdova a nesobecka laska.toho svýho pampeliško nech vycukat však on si uvědomí co dělá.jsem unaven a vyčerpan mejte se hezky a hodně štěstí všem jdu si odpočinout.Váš SirCohen

Ahoj....každý máme svůj problém...já jsem po rozchodu necelý dva měsíce a když už si myslí, že to je dobrý, tak na mě padne depka, řvu, vyčítám si, že za všechno můžu já, že já jsem ta špatná,....nevím, jak ven z toho bludnýho kruhu..není dne, abych na něj nemyslela a strašně mě to ubíjí...a nejvíc to, že on si nahned dokázal najít někoho jinýho...

Ahoj,

mám takový problém. S mým partnerem se čím dál víc hádáme, je ke mně netolerantní a prostě chybí mi ta pravá láska. Spíš se jen hádáme, nebo... přijde mi jako bysme vedle sebe prostě jen přežívali. Už to takhle máme rok. Jsem z toho zoufalá. Jsme mladý, bez dětí. Myslela jsem, že by to dítě zpravilo, ale to by byla největší chyba v mém životě! Uvědomila jsem si, že pak by se semnou už třeba ani nemiloval a bral mě za jakou si ženu v domácnosti. Přesto mé postavení ve společnosti je více než jeho. Jsem ze svého vztahu již nešťastná, protože mi chybí ta láska, ten pocit, že mě někdo miluje, obejme, nečekaně políbí. Náš vztah je jak kdyby jsme spolu žili už 40 let

Nevím jak to řešit. Mám ho ráda, ale není to partner na celý život. Nemám se o něj ani jak opřít, začínám mít obavy o naší budoucnosti. Nerada bych pak rešila po svatbě hned rozvod či tak .... :-/

Teď nevím, pokud dojde na rozchod. Jak se to pak řeší? Bydlíme samy společně v baráčku mého otce. Neplatíme nájem, jen společně za vodu, elektřina, společně jídlo atd. Nemáme hypotéku ani půjčku. Barák je napsán zatím na mého otce. Časem barák zdědím. S přítelem nejsme manželé. Ale většinu vybavení platil on sám - jako podlaha lino, nová kuchyň, obývací stěna, zahrada (menší úpravy).. Já kupovala spíše takové ty spotřebíče, nádobí, ložnice. Když se rozejdeme, musíme se nějak finančně vyrovnat?

Prakticky nemusel ale dávat peníze navíc např. za nájem, hypotéka. Můj otec nám vypomohl tím, že nám umožnil tam bydlet bez nějakých poplatků bokem.

Nevím, jak se pak řeší tento případ. Díky.

LaTora
Ahoj, pokud nejste manželé, záleží jen na tvé dobré vůli, jestli ho za věci které on koupil vyplatíš. Samozřejmě, to co koupil on za své peníze, si odnést může (nejste manželé). O společné jmění manželů se ve vašem případě nejedná, takže buď v klidu. A koukám, že on investoval do zahrady, podlah atd., to si asi těžko odnese s sebou, takže má holt panáček smůlu a nebo jestli k němu budeš férová, zaplatíš mu to - na druhou stranu, jeho k investicím "na cizím" nikdo nenutil

Jo to je pravda, nikdo ho nenutil.
Asi je pravda, že to co si koupil za vlastní peníze si odnést může, ale co investoval do baráku a odnést nejde, nemá právo. Plus do čeho investoval, tak doklad je psany stejnak na me.

Kámoška mi říkala, že její známá, když se s přítelem rozešla, tak ji začal vyhrožovat a chtěl po ní vysoké částky finanční v řadě 100 tis. Kč (vlastně skoro za nic.. vrazil do bytu jen nějaké peníze jako podlaha, TV, sedačky a menší úpravy..). Vyhrožoval ji, že se jinak neodstěhuje! Měli stejnou situaci jako u nás, jen v bytě v paneláku. Věci si odmítal odstěhovat, chtěl peníze.

LaTora
Podle mně ty ho vyplácet nejsi povinná, buď si věc vezme a nebo smůla. Koukni do občanského zákoníku, loni jsem se to učila, mám v tom teď už trošku mezery, ale vy dva společné jmění nemáte - nejste manžely, tudíž on má nárok si odnést to, co koupil a co má podložené a né po tobě požadovat peněžitý vyrovnání.

Okey. Díky. No snad ten rozchod nepřijde na řadu. Zatím se to zas jeví ok. Ale chtěla jsem se informovat.

Jinak kdyby mělo dojít na rozchod, tak bych to asi stejnak nepřežila.... jak tady někdo píšete, jak jste se s tím vyrovnali či tak, tak obdivuji

Jsem asi ta nejvetsi krava na světě...po 8 letech vztahu jsem si nasla "milence"bylo to fajn ,zase to zamilovani atd.trvalo to 4 mesice a muj stavajici pritel na nas přisel.On mel před tim taky jednu aferku.Tak jsem rekla ,ze takhle nas vztah slepovat uz nema cenu,ze bysme na sebe byli mesic hodni,ale kde by zustala duvera...a vim ,ze pri kazdem skobrtnuti by sme si vse vzajemne vycitaly....muj"milenec"je stastnej jako blecha,za par hodin se k nemu mam stehovat....ale ja uz od rana brečím a myslim si,že jsem udělala tu nejvetší chybu ve svem životě.Kdyz uz jsem ho nemela rada ,takproč mě to tak hrozně bolí?Proc to vsechno hezky co jsme spolu mely vydim az ted??On je asi jediny clovek co me dokaze vzdy rozesmat...ted odesel....prej nechce vydet jak se balim...

helusiky
Na to je jednoduchá odpověď, člověk si většinou uvědomí to co měl, až když to ztratí. A nebreč, není všem dnům konec. Jestli se nechceš stěhovat a fakt to tak cítíš, že je to chyba, tak zůstaň. Já na tvém místě bych se přestěhovala na pár dní, týdnů buď k sobě domů, nebo ke kamarádce a zkusila se na to zadívat nějak nestranně - jestli v tom je 8let, že jsi ho opravdu milovala (miluješ) a nebo 8let ze zvyku - oboje dvoje bolí, ale rozhodně bolí víc to, žes ho milovala a to podle mě zjistíš hodně brzy

LaTora
Ahojky, je to tak, jak říká sheila, je jenom natvojí dobré vůli, jestli příteli něco dáš, pokud byste se rozešli. Jaký byl rozdíl v tom, co kdo z vás do společného bydlení přispěl, víte jen vy dva. Pokud se podílel výrazně víc, asi by bylo dobré mu nějakou část zaplatit, jestli sit o můžeš dovolit. Ale on nemá žádné právo na tobě něco vymáhat, navíc barák patří tvému otci. Držím palce, ať se vše vyřeší k všeobecné spokojenosti.

sheila
milovala sem ho-miluju-urcite,nezacala sem s nim chodit jen z rozmaru....jeste se me neprestali rinout slzy,takhle sem nebrecela ani pri pohrbu babicky,citim se jako bych to uz nikdy nemela bejt ja...kdyby my aspon nadával,ale on me ted pise ,jak me miluje at neodchazim...ze je to jedno co sem udelala atd...ze od ted to bude jiny....ale ja nevim...

Ahoj lidičky tak jak se tu máte?U mne se toho změnilo jen trošku a spíš k tomu horšímu bohužel.Přítelkyně o mne nestojí a teď už i to zdravý neslouží tak jak by mělo
Potřeboval sem se nekomu svěřit už je to ve mne příliš dlouho a musí to ven.Když se vám hroutí život a opustí vás člověk kterýho milujete ze všho nejvíc je to zlý.Bohužel když se ale kazí jedna věc kazí se všechno a tak protože sem mel malý zdravotní problémy sem zašel k doktorovy a to sem neměl dělat.To co mi řekl otraslo mím světem uplně.Bohužel zprávy byli takový že mám nejspíš rakovinu.Heh život je svině.Vědět že v 26ti letech možná budete neplodný a že možná zemřete je děsný.
S přítelkyní i když to tak uplně ještě neskončila sem se rozešel sám.Po tom co jsem se dozvěděl myslim že to tak bude lepší.Je na mne naštvaná samo ale pravdu sem jí řict nemohl a cejtim se díky tomu fakt zle.
Děkuju že ste mne vyslechly a vám všem co trpíte říkám hlavu vzhuru život je příliš krátkej na to aby ste ho promarnily vzpomínáním na to co bylo.Koukejte na to co máte ještě před sebou.Minulost nezmenite tak ji nechte odpočívat v pokoji.
S pozdravem SirCohen

ještě něco na tohle jukněte a partnerovy to doporučte předejde to tomu co se stalo mne
http://www.bumbarisparis.org/z-tisku/rakovina-varl at-je-nejcastejsim-nadorovym-onemocnenim-u-mladych -muzu

Ahojte,taky nevím co dělat...přišla jsem manželovi na nevěru a odpustila mu a po půl roce je to tady zase a zase s tou stejnou.Jsem rozhodlá pro konec našeho 15 letého vztahu,máme 1 dítě holčičku 3 roky,žila jsem jen pro ně a ted...on byl pro mě vším,miluju ho ale po tom co mi udělal nedokážu odpustit,vím že by to udělal znovu,prostě ztratila jsem k němu důvěru a už nikdy mu nebudu věřit.On je z toho špatnej,prý mě moc miluje.I po tolika letech jsme měli krásnej vztah,máme se moc rádi a rozumíme si ve všem...ale když to tak slyším,nevěra je všude...prostě já ty chlapy nechápu...jsou snad všichni stejní??