Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Děkuju holky všen za podporu,ale jsem na dně.Dnes v noci mi psal sms,že ať se nezlobím,ale nemůže spát a stojí před barákem.Volal ať ho pustím nahoru.Dokonce mi napsal dopis jak nás má s dcerou rád.Jsem z nervama úplně pryč,že mi doktorka včera dala neschopenku.A to jde holka zase do školy.Neskončí to ani rozvodem.On se semnou loučí,že raději bez nás nebude žít.Jeho doktorka řekla,že,když má v sobě byť jen kapku alkoholu tak ho do Havlíčkova Brodu nemůžou odvézt jen na záchytku a ráno domů.Léčbu musí podstoupit buď dobrovolně nebo až nám něco udělá.Je mi to všechno strašně líto,ale nevím jak z toho ven.Bojím se co se stane.tU TLUSTOU BABU nenávidím ona a on nám zničili celý život a my jsme ho měli více jak spokojený.Dcera se mezi tím vším mele.Její 13 dítě a skoro ženská tak ty myšlenky má chaotický.Buší mi srdce,že si myslím´že mi vypadne.A nejhorší je,že jsem taková,že mě je ho líto.Jenže já mám už takovou povahu mě je líto každýho.Nevím co bude a ta životní nejistota mě ničí.

Já byla asi 8 let zakoukaná do jednoho moc pekneho, sympatickeho kluka. Kdyz jsme se poznali, padli jsme si do oka, ale pak jsme se rozjeli kazdy do sveho mestecka, psali jsme si lehce po celou tu dobu, mely jine partnery, jine zivoty,.. Vzdy, kdyz mi bylo ouvej, vzpomnela jsem si na nej, a jen pomysleni, ze zije nekde nekdo takovy, mne vzdycky dodalo energii. S expritelem jsme se po 3 letech rozesli, bylo to hnusny, nebyli jsme schopni se ani nejak rozumne rozejit. Ja se z toho dostavala nekolik mesicu, kazdy vecer jsem si brecela do polstare, maturita za rohem,.. Ale zvladla jsem to, osamostatnila jsem se, zila jsem normalne. Pak jsem si ale zas tak jednou psala s tim ,,vysnenym".. ja byla sama a on se v te dobe nejak rozchazel s holkou tak po 2 letech.. Psali jsme si pak casteji a casteji.. Ja byla v pohode, rozchod za mnou, jenze on se v tom porad jeste placal. Rekl mi, ze potrebuje cas, ze se budem stykat, poznavat se,.. Ja na to pristoupila, zacali jsme spolu jezdit do hospudek, do prirody, bylo nam fajn. Ale porad jsem se drzela zpatky, protoze jsem ho nechtela nekam tlacit. Nechavala jsem tudiz iniciativu na nem. Coz se mi vrátilo pekne skarede, aniz bych to samozrejme cekala. Podotykam, ze on je vyslovene na sex. Doslo k tomu, ze asi po 2 mesicich jsme se spolu vyspali. Opet iniciativa byla z jeho strany, vykladal mi jak me ma rad, a ja se moc nebranila, pac jsem do nej byla fakt mo zamilovana. Hned po aktu mi zacal rikat, jak ma hned druhy den jeho kamarad oslavu, at jdu s nim, ze me chce predstavit jeho kamaradum a znamym. Tam na otazku jak jsme spolu dlouho odpovidal: 3 mesice (coz si teda pridal).. byli jsme tam porad spolu, libali se, bavili, ostatni nam tam zavideli, jak se mame radi... Pak zacal chodit k nam, videl se s mym tatkou, s mamkou se i bavili.. Pak me pozval i k nim, taky jsem se predstavila rodicum. Pak za mnou zacal jezdit i kazdy druhy den do nemocnice, kdyz jsem byla skoro 2 tydny hospitalizovana.. Moje mamka mu rekla: T,,To ses hodny, ze tam za ni jezdis, to se ti ta cesta tam celkem prodraží." A on na to:,,Lucinka mi za to stojí".. to kdyz mi mamča řekla, malem mi ukapla slza.. Jo a spali jsme pak spolu jeste tak 3x.. On chtel vickrat, ale ja to porad brzdila, chtela jsem mit jistotu, ze chce mě a ne jen sex. On je totiz dost sexuchtivý. Vcera mi psal, jestli pujdu k nim. Ze by pro me prijel, ze mrknem na film. Ze se na mě těší a ze se na me bude porad lepit. Tak jsem se tesila.. Prijel, po ceste v aute sme se normalne bavili, predhodil neco jako ze postylka uz se tesi atd.. Ale jako to bylo jeste fajn. U nej jsme mrkli na ten film (u nej jsme se samozrejme dost vasnive libali, celou dobu se jakkoliv drzeli, hladili atd.. proste krasa).. Film skoncil. Tak ze se jako natahnem do postele.. A uz vytahoval perinu.. Coz znamenalo, ze pocita se sexem. Ze se pod ni jakoze ,,schovame".. Tak jsme si lehli.. A me v tom okamziku zacalo hrozne bolet bricho.. Pul dne jsem nejak nemela cas jit, tak se to projevilo. Rekla jsem mu to, ale to mu jako bylo uplne jedno.. Po par minutah jsem mu odtahla ruku, coz si vylozil, ze ho nechci. Po chvili zacal vytahovat, ze 5 roku, ktery ted planuju studovat na vysoke je na nej moc, ze by se zenil az ve 30i nejdriv.. Pri tom vedel od zacatku, ze chci na vysokou, dokonce me premlouval, abych sla na skolu, kterou ma pobliz. Na tu sem se nakonec dostala. A zacal mi rikat: Ze by pro me nebyl tim pravym, ze vi, ze by sme se hadali (nevim kde na to prisel), ze me mel asi natruc (aby ta jeho byvala zarlila, procemz puvodne nechtel, aby se o nas dozvedela,..), ze to podelal, at se nezlobim, ze mi nechce ublizit,.. ze muzem zustat DAL KAMARADI.. a furt se staral, jestli s nim budu zadobře.. Kdyz jem mu rekla, ze jsem si myslela, ze uz spolu chodime, tak to me vyvedl z omylu. Tak jsme zacala utocit. Jako ze bezne nespavam s kamaradama, a ze jsem si to nemyslela ani ja o nem. A tak mi zas opakoval, ze to podelal, ze si uvedomil, ze to bylo moc brzo po tom jeho rozchodu, ze zjistil, ze je radsi sam... takze nejdriv me zatahl do postele, zkousel to na me a jakmile jsem cukla (skrz to bricho), začal s timto.. V zivote jsem asi nebyla tak zaskocena.. Po krasne stravenym veceru, bez sebemensiho naznaku neceho takovyho, mi rekne, ze me ma moc rad, ze si me oblibil, ale ze mi jeste nerekl, ze me miluje.. nejdriv ze se do me ale poblaznil.. a ja si ted davam lehce za vinu, ze jsem fakt vsechno nechavala na nem.. schuzky, veskerou aktivitu.. Ja se tim snazila dat mu prostor, dat mu cas, nesvazovat ho,.. Chodil casto s kamaradama ven a tak.. Ale on si to asi vylozil tak, ze do toho dávám já málo nebo nevim.. tak me nekdy v 11 vecer vezl domu, celou cestu nepadlo ani slovo, zastavil, ja vylezla, na ahoj jsem odpovedela ahoj a sla jsem.. po ceste domu (zastavil mi dal od domova, chtela jsem se projit) jsem nevedela, jestli to je zlej sem nebo co.. jelikoz to hlava + srdce nechapali, ani jsem nebyla schopna brecet.. spala jsem par hodin.. k ranu jsem mu napsala: Bych s tebou dnes jeste potrebovala mluvit. Byla to takova rychlovka, ze jsem z toho paf jeste ted. No a pred polednem mi napsal, ze nema cas, ze jede pryc. Ja jsem uplne vyrizena, od rana brecim jak želva, nejim, je mi zle,.. 3 mesice naprosto krasnyho idealniho ,,vztahu", planovani, denne krasny smsky,..krasnej vecer a pak toto... kamaradky mam ted zrovna zaneprazdneny, nasim jsem nemela odvahu to rict (moc se jim libil), tak jsem se vypsala tady, omlouvam se tem, kteri se zacetli a stravili u toho pul dne.. prosim, reknete mi na to svuj nazor.. jsem vazne na dne.. spadla jsem na dno, tam, kde jsm byla po rozchodu s tim expritelem.. ale ted to bylo tak krasny, uplne vysneny,..

* pul dne sem nejak nemela čas JÍST.. to v tom překlepu vypadá jako JÍT (na wc)

dnes, 20:33:47 - Připojeno během spojování:
Vyrovnávání se s rozchodem

Jak se zvládáte vyrovnat s rozchodem?
Já se půl roku vyrovnávala s rozchodem s člověkem, se kterým jsem byla 3 nebo 4 měs. a do kterého jsem byla jak se později ukázalo "jen zamilovaná".
Tak jak se mám vyrovnat s tím, že něco, čemu jsem věřila rok a čtvrt už NIKDY nebude? A nikdy, jako opravdu nikdy. Ten vztah mě ničil a znovu bych do toho nešla. Ale to neznamená, že ho nemiluju. I když se choval jako vůl, pořád je ve mě cit. Snad jen vzpomínky na to dobré. Tolik jsem tomu věřila.Já se neumím odpoutávat, neumím říkat sbohem jen tak, ale teď vím, že musím (už se stalo). Bude mi chybět jeho hlas, jeho oči, vlasy, vůně, jeho lichotky, jeho objetí, pohlazení. Naše plány do budoucnosti. Pěkné chvíle. Bolí to neskutečně moc a já se neumím odpoutávat jako jiné ženy.Já vím, že ho budu vždy svým způsobem milovat. Neumím si představit, jaké to teď bude bez něj. Chce se mi umřít. Vím, že tyhle pocity jsou normální. Prožila jsem si to i s tím prvním, ale tohle je něco jiného. S ním jsem prožila snad všechno. Ale už to nejde vrátit zpátky a vždycky by v tom vztahu byl problém a i ty ošklivé vzpomínky na všechny zlé věci. Neumíme spolu být šťastní. Od té doby, co se to mezi náma začlo kazit, neumím být šťastná s ním, ale ani bez něj. Ve chvílích, kdy jsme se hádali, říkali si ošklivá slova a já se mu snažila vysvětlit jak to cítím, brečela jsem, tak on byl "klidný" a nad věcí. To, že mi něčím ubližuje mu bylo jedno. Přesto se našly chvíle, kdy jsem věděla, že je to On. Že je to muž, kterého nikdy nepřestanu milovat. A teď....jak se toho zbavit? Té bolesti...je neskutečná. Jak mám jít do školy, jak mám teď fungovat, učit se na maturitu, bojovat se životem, s nemocí. Kde na to všechno vzít sílu, když jsem ztratila svoje "Napořád"?

Jsi ještě mladá, pochopila bych, kdyby sis tak stěžovala zatížená hypotékou a dětma na krku

Ono to jednoho dne přejde, vyšumí, najde se jiný, který tě okouzlí, první lásky, ty bývají takové ty, jakože napořád, tím si asi projde každý

kamarádky, sport, vyrazit si někam, učit se

pro jedno kvítí tu slunce nesvítí a pro jednoho osla jsem tu nevyrostla, a jak říkám své dceři, která je skoro stejně stará jako ty - byl to jen chlap a ještě ke všemu jednoduchý hňup, když si tě nedokázal vážit a neviděl to, jak jsi krásná, jedinečná, úžasná - prostě si tě nezasloužil a pro takového nemá cenu se trápit

matadi
Kéž by to vyšumělo. Já ale nedokážu zapomínat.Znám se. Nebyla to první láska.

Ale co se dá dělat - bolí to stejně!
Když jsem se rozešla se svým klukem po třech letech, bylo to jako blesk z čistého nebe. Půl roku jsem nejedla a zhubla tenkrát 15 kilo. Bylo mi strašně a chtěla jsem umřít. Myslela jsem, že už nic krásnýho v životě opravdu neprožiju. Naštěstí pan doktor Čas léčí sice pomalu, ale jistě.

Přesně tak, před 2 měsíci jsem se rozešla s přítelem po 3 letech - byl moje první velká láska, první sexuální partner a o to to bolelo asi víc. Ale udělala jsem to já, protože on do toho vztahu přestal dávat, co mohl a spíš se vezl a já se to neustále snažila zachraňovat, což mě strašně ubíjelo - zhubla jsem 10 kilo a veděla jsem, že pokud to takto půjde dál, tak se časem sesypu a jeho pohlazení si stejně nevynutím. Bolí to pořád, stále ho mám všude kolem sebe, ale nemůžu říct, že by pro mně skončil svět. Právě naopak, všichni kolem mě na mně vidí, že po dlouhé době vypadám spokojeně. S bývalým přítelem se vídáme a jsme přátelé. Třeba nás to jednou zase svede dohromady a třeba ne. Nechci zapomenout nic, co jsme spolu zažili, ani to dobré, ani to zlé - o tom rozchod přeci nen.
Všechny rozchody bolí a každý si ten svůj první, druhý a poslední musí zažít. Je jedno jestli jsou děti nebo hypotéka, v tu chvíli člověku připadá najhorší právě ta jeho bolest.
Jak psala Romísek, čas vyléčí všechnu bolest. Asi nezapomeneš nikdy, to ti slíbit nikdo z nás nemůže, ale uznej, že kdyby jsi zapomněla, tak by ti to bylo líto

Všechno chce čas jak bylo řečeno už hodněkrát.Nedávno mě ta moje opustila kvůli bejvalýmu a bolí to hodně.Nejhorší je že člověk nedokáže v tu chvíli myslet racionálně.Emoce jsou silnější(bolest) a emoci přemůže jenom další emoce (radost). Bohužel(bohudík).Člověk se odpoutá od druhého jenom když se od něj úplně izoluje když už ví že je konec a líp už s tou osobou nebude.Jen tak dokáže nalézt dalších vztah.Není hamba upadnout,ale zůstat ležet.Člověk musí myslet pozitivně i v těch nejtěžších chvílích,protože jestli něco utrpí po rozchodu šrám, tak je to sebevědomí.Je to těžký,ale nikdo neříkal že je život lehkej.Každá zkušenost je důležitá,protože kde se jedna brána štěstí zavírá, druhá se automaticky otvírá,my však nesmíme koukat na tu zavřenou. Čas je důležitej, žijeme jenom jednou a tak ztrácet ho, znamená ošidit o jiné hezčí zážitky.

Všechno jednou přebolí a chce to čas,ale asi moře času.Je lepší se stím člověkem ani nevídat,moje zkušenost,protože pokud sestále vídáte tak se stím srovnat nedá a mozek jede na plné obrátky.když se to utne naráz je to sice šok,ale přebolí.

To určitě, takhle je to prostě zařízený, já třeba nechápu lidi co můžou jít hned ze vztahu do vztahu. A určitě je lepší se nevídat, přebolí to rychleji.
Já jsem se s přítelem rozešla tenhle týden, psala jsem o tom už jinde, byli jsme spolu 13 měsíců, a plánovali budoucnost, jak se jednou vezmem a všechno okolo. Bohužel jsem zjistila, že snad nebyl den kdy by mi nelhal, v klubech si bral čísla na holky, barmanky zval k sobě domů (kde jsem to uklízela, nakupovala mu atd.). Na společný dovolený v Thajsku, kam jsem s nim jela na tři týdny psal všem kamarádum jaký to tam se mnou je strašný (přitom mně furt opakoval ze je to nejlepší dovolená v jeho životě), dál jim psal jak má chuť jít do b.ordelu, který tam jsou opravdu všude a rozdat si to se všema kromě mě. Přede mnou se tvářil jak svatoušek. Poslední dny kdy jsem tam onemocněla trávil čas s nějakou patnáctiletou češkou, a všem kamarádům popisoval ve vzkazech její prsa. Hnus. Přišla jsem na to jen náhodou, když mi dal svůj telefon a v něm měl připojení na svůj facebook.
Ale za to mu děkuju, protože bych asi jinak dál žila v iluzi, že mám toho nejlepšího kluka a zjistila pravdu až daleko dýl.

zelenazaba
To je neskutečný příběh... Žabko, oproti jiným, co se rozcházejí, máš velkou výhodu, můžeš být na něj oprávněně naštvaná!! Ten vztek Ti dá sílu odpoutat se, poslat ho do někam i psychologicky, bez pocitu, že jsi něco ztratila.

hašlerka
To opravdu jsem. A on si ještě myslel, že když mi zavolá a řekne, že toho moc lituje a že jsem jediná na světě, se kterou chce být a že začneme znova a naplno, tak já kývnu hlavou a budu souhlasit.
Mám pocit spíš vzteku, jak vůbec může někdo mít tak hnusnou povahu. Ale taky velké úlevy, že už nemusím řešit kde je, s kým tam je, proč mi lže že pracuje přitom je v baru, proč se ke mě chová tak a tak...
A jen doufám, že na podobného vola už nikdy nenarazím

ja som sa rozišla asi mesiac a pol dozadu, po 4 rokoch vzťahu...
môj bývalý je lodný kapitán, čiže všetky záležitosti od vedenia domácnosti po stavbu domu boli na mne..nevadilo mi to však, stavba ma bavila...
domov chodil každých 6 týždňov na 2 týždne, mimo to som sa snažila chodiť ja za ním, podľa toho kde boli, išlo to síce trochu do peňazí, ale čo človek nespraví pre lásku...
brala som to ako prechodný stav, pár rokov človek vydrží pre lepšiu budúcnosť..
ja som stavbu financovala zo svojho predaného bytu, on sa zaviazal hypotékou..bežné výdavky na domácnosť, auto, výlety - všetko som hradila ja, s tým, že som myslela, že on šetrí - z jeho platu to nie je naozaj problém..
no napokon som zistila, že si tam našiel milenku...v momente som sa s ním rozišla...najprv plakal, potom sa vyhrážal...nespoznávala som ho...on sa rozísť nechcel, vraj šlo len o čistý sex, imponovalo mu,že má oňho záujem mladučká holka...že ja som ženou jeho života, so mnou ho chce stráviť...no,ja som si to myslela tiež,ale žiaľ...
nepriznal si ani chybu, stále vraví, že nespravil nič také, kvôli čomu by sme sa museli rozísť - žiadna pokora, nič...
prvé dva roky sme boli non-stop spolu (bola som s ním na lodi), ďalšie dva som bola ja doma...myslela som si,že ho poznám, no zmýlila som sa...

do toho všetkého som zistila, že nenašetril ani cent, všetko minul na zábavky + dotoval rodičov (ktorí mimochodom núdzou vôbec netrpia)...
na krku mi ostal rozostavaný dom, peniaze aj byt nikde, navyše robí problémy pri predaji, absolútne nekomunikuje, snaží sa ma tým domom držať, takže mi reálne hrozí, že to budem musieť riešiť súdnou cestou

neľutujem však ani jeden deň, ktorý som s ním strávila...poučila som sa , idem ďalej...
držím aj ostatným palce

zelenazaba
je dobře,že jsi to zjistila ještě relativně brzy po letech je to pecka to mi věř a z toho se vzpamatovat je na psychiatra.