Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

skončí to tím že je ******* a ja ještě víc na dně.pokaždý.

Abych Vám tu aspoň trochu zvedla náladu, já mám rok po rozchodu (viz. začátek této diskuze) a mám se úžasně. 3/4 roku mám nového přítele, který by pro mě udělal co mi na očích vidí a bývalého s jeho "novou" kočkou už neřeším; naopak teď žárlí ona na mě když si s bejvalým píšem jak se máme atp. Takže přeji všem pevné nervy,ať překonáte vaše strasti co nejdříve a co nejdříve objevíte novou lásku .

U mne jde o to že si neni udajně jista co ke mě skutečně cítí.píšu jí a tím možná dělám chybu nevím.Když si řeknu že ji psat nebudu aby si to mohla sama promyslet a aby jí srdicko řeklo co citi tak nevím jestli nedělám zase chybu protože si muže taky nakrasně říct že už o ní nestojím.je to začarovany kruh.Nevím co dělat.poraďte mi někdo prosím v ženskym srdci aby se čert vyznal.

já bych určitě vědět chtěla co ke mě cítíš...těžko říct ale myslím si že už nemíáš co ztratit

SirCohen
já osobně bych to vědět taky chtěla, ale dle tvých příspěvků si myslím, že tvá partnerka to ví a tímto ji jen uháníš a od sebe bohužel odháníš. dej jí čas. klidně jí řekni, že se jí nechceš zprotivit, tak ji necháš prostor a čas, ale že to neznamená, že o ni už nestojíš...ať ví jak to mezi váma je

já toto znám lepší je přestat se ozývat a hold čekat bud si to uvědomí nebo ne,,,

jo to si taky myslím.od včerejška jsem jí už nenapsal ví že jí miluju a že nechci ovlivňovat její rozhodnutí.Řekl jsem jí že když bude chtít napsat odpovím jí ale sám jí psát už nebudu.Snad se c tomhle nepletete a ani já ne.Děkuju za radu.

jo hlavně nepiš kor když budeš někdě pařit to je nejhorší!!

Mám kamarádku a děsně se trápí. V podstatě jako blesk z čistého nebe ji po dlouholetým vztahu nechal přítel. Nejhorší je, že nebydlíme ve stejném městě. Hrozně ráda bych ji nějak pomohla a nevím jak...asi by bylo dobré natáhnout jí do nějaké činnosti, koníčku...ale nemám moc představu.
Taky je problém, že já pracuji, takže nemůžu nikam moc dojíždět přes Česko...a ona zase sama nic začínat jen tak nebude

Tohle je hrozně těžké. Když jsem prožívala chvíle po rozchodu, tak jsem jednu chvíli chtěla být sama nebo jsem se chtěla někomu vybrečet na rameni a nebo jsem chtěla vyrazit s kámoškama kamkoli ven. Záleží na zájmech tvé kamarádky. Můžeš být jen jako její opora, ale stejně se z toho musí vyhrabat ona sama.

Lisa
Ahojky,musím souhlasit s Michaela18.Každá řešíme svůj smutek nějak jinak.Některá chceme být s přáteli,jiná raději sama....ty musíš vědět jaká ona je.Já bych Jí- např. pozvala na návštěvu..na pár dní.Mohlo by jí to také pomoci-nechat jí vypovídat,svěřit se..vyrazit někam na nákupy,jít se někam pobavit-zatančit...nebo do kina,na oběd či večeři.Faktem je,že si to ona sama musí nějak prve vyřešit v sobě..v tom jí nikdo nepomůže ..třeba časem potká někoho jiného a zamiluje se,nikdy nevíme co se stane a nebo kdo se objeví v životě.Hlavní je doufat-né zoufat!pá

No lidi tak sem to dokonale pohnojil a rozešly sme se.Diky vám všem za vaše rady važim si jich ale sem holt vůl a tím sem si vysloužil už jen čekní pa poslední lásku svýho života "smrt".Taková stvůra jako ja bejt ani totiž nikdy opravdu šťastná nemůže.Tak se tu mějte pěkně a alespoň vám přeju víc zdaru nežli sem mněl ja.Já už mužu jen doufat že zubatá přijde brzy.hojky

SirCohen
Neblázni, chlape !! My, co tady píšem, víme, jak beznadějně se cítíš. Vím sama co je to za pocit prázdna, prostě naprostý vakuum vidíš před sebou. Já samotná teď tady řvu u počítače, když čtu příspěvky, protože se mi rozpadá již asi téměř na jisto čtyřletý vztah, do kterého jsem dávalala tolik nadějí, a co naděláš....I v slzách je síla, tak běž a žij. ( Zvládli to jiní, zvládnem to i my přeci.)

Přemýšlím, kde je ta hranice- kdy říct dost a rozejít se. Jsem dost hrdý člověk a jen tak si něco líbit nenechám, jenže si říkám, jestli s tímto přístupem nezůstanu nakonec sama. V každým vztahu bude něco. Přítel mě nebije, nepije, nechodí za ženskými, nenedává mi, nebije mého synka-to je hranice za kterou nikdy nepůjdu, jenže je hodně sobec, puntičkář, vše musí být po jeho- od zalévání kytek po já nevím co, vyčítá mi, co vše v bytě zařídil a já se nastěhovala prakticky bez ničeho , prostě přepočítává vztah na peníze- hodně se hádáme, zkoušela jsem to v klidu probrat, ale bez úspěchu, prostě od mluví, mluví, jak když vůbec neslyší, co mu říkám.Nebudu snášet, aby mě buzeroval kvůli nevyklepaným koberečkům v koupelně( on to dělá prý každé ráno)Jenže je hrozně hodný na mého synka(6let, mám jej z prvního manželství), tam nemůžu najít jedinou chybu.Když on je tak strašně ješitný, že mi nedá najevo, jetli vůbec o vztah stojí,prý, že mě nebude přemlouvat, že to musím vědět já, jestli chci s ním být ( takže prudič jsem zase já) A teď babo raď, jak neudělat ukvapené rozhodnutí( mám k tomu sklon, všechno zabalit a odejít) a přesto se rozhodnout správně.

Cafareli
Je to sice moc dobré, že je hodný na tvého chlapečka, ale pokud v tom vztahu nebudeš spokojená ty, není to ani přínos pro tvého synka. Se sobcem se žije hrozně špatně, já to vydržela 7 let, raděj jsem byla sama se 2 i jeho syny. Dnes lituji těch roků, měla jsem to skončit dřív. Sobec zůstane sobcem a puntičkář k tomu, hrozná kombinace. Dovedeš si představit, že takhle začne buzerovat i tvého synka?