Pocity nenávisti vůči partnerovi

Ano, přesně k tomuhle to vede, ale přesně. A teď to říkám z vlastní zkušenosti - já byla na místě vašich přítelů. Kolikrát jsem radši pak zapřela i toho, koho jsem potkala a nebo radši vůbec nikam nešla, abych předešla budoucí tiché domácnosti. A jak si myslíte, že to nakonec skončilo...

Blbě.

Prchla jsi...

Reaguji na petraparis: Reaguji na Endriju: Přesně tak, tohle se nedá dlouho vydržet. Ono i takový to nebavení se, přehlížení, různé poznámky po tom, co jsem byla třeba někde posedět, byly hrozný. Snad i horší, než kdyby mi to vyloženě zakázal nebo mi po příchodu nadal. Člověk se pak cítí, že opravdu něco udělal špatnýho a postupem času partnerovi radši už nic neříká, přesně jak píšete. To, čeho se holky nejvíce bojí, tj. že jim někde zahne, opustí je, si tímhle chováním jen samy přivolávají. Pokud bude chtít podvést, udělá to a žádné kontrolování, stíhání mu v tom nezabrání.

To je pravda.

Přesně tak, spíš ho to v té chuti podvést ještě víc podpoří, protože si řekne něco ve stylu: "No co, stejně si o mně vždycky myslela, že jí podvádím, tak co."

Jojo to je ono, když se člověk snaží dlouhou dobu něco dokázat partnerovi (že je věrný, že mu může věřit) a stejně mu pořád nevěří, i když není důvod, tak to většinou vzdá... Na co se snažit, když to nikdo neocení a akorát ho neustále podezírá že...

Takže si myslíte, že kdybych se ho na nic neptala, co dělal, kde byl apod., že by mi to začal říkat sám od sebe? Samozřejmě bych pak asi nemohla udělat scénu nebo se naštvat, kdyby mi to řekl... Taky nechápu, jak vám to nemůže vadit, přesně jako vy nechápete ty, kterým tohle vadí..

No záleží co myslíš, ale nemůžeš čekat, že ti bude vše hlásit ... myslím "ve středu jsem byl tam a tam, potkla toho a tu, a psal si s tím a tou. Ve čtvrtek ..."

Ale myslím, že když uvidí, že už se krotíš (takový lehčí nezájem nezaškodí), tak bude třeba v něčem sdílnější ... opadne ten strach z toho, že zas bude hádka

Kdysi řekl dr. Plzák - dokázat se dá jen nevěra. To, že je někdo věrný, se dokázat nedá. Takže nemá cenu snažit se o nemožné. Z vlastní zkušenosti : kdysi jsem měla přítele žárlivce. Nejdřív mi to dělalo dobře, pak už mě to otravovalo. Neustálé výslechy. Kdo to byl, proč si s ním tykáš, co s ním máš, kdes byla, jakto, že se s kolegy vesele bavíš, se mnou jseš pořád naštvaná. No abych nebyla ! Vlastně se naše hovory stáčely jen k tomuto tématu. A já jen vysvětlovala a dokazovala ! Taky jsem se snažila dokázat (já hloupá), že jsem věrná. Marně. Ač to byl jeden z nejchytřejších lidí, které jsem v životě poznala, přestala jsem si ho vážit a opustila jsem ho. Takže pokud se někoho chcete zbavit, žárlete a otravujte mu život. Určitě od vás odejde.

Reaguji na Nattalka:
Tak je normální zeptat se přítele jak se měl, co dělal přes den, pokud sou ty otázky ale "vlezlé" a už cítí, že když ti to řekne, že se naštveš, tak je mu to nepříjemné a radši něco zatají. My si třeba taky vyprávíme co se ten den stalo, když se sejdeme večer, ale tak nějak nenuceně, nevím jestli víš co tím myslím... Prostě když začne mít pocit, že ho tlačíš ke zdi, tak začne couvat. Občas spím u rodičů a když mi druhý den přítel řekne, že mu v devět napsal kamarád, jestli nezajdou na jedno, nikdy by mě nenapadlo mu říct, že mi to měl napsat a jakto že jsem o tom nevěděla... Ty máš nějaký důvod příteli nevěřit? Podvedl tě někdy, lhal..?

Přesně tak, jako bych to psala já
Taky občas spím u maminy a když jsem druhý den přišla domů a ptala se přítele, co dělal, tak mi řekl: Jó, šel jsem s Pepou a Danou do baru popít a pokecat. No a že mi to nenapsal předtím než šel, ale řekl až potom? No a co? Ty snad nikam nechodíš s kamarádama nebo to mu to vždycky hlásíš a dovoluješ se ho?

Teda musím říct, že znám takový páreček. Teď už to mají lepší, ale první dva roky co spolu byli, tak se kamarádka svýho chlapa musela ptát, jestli může se mnou večer někam jít. Většinou nesměla, takže buď jsem přišla já k nim, nebo šel on s námi, aby ji měl pod dohledem

No tak to je na