Pocity nenávisti vůči partnerovi

Dělám přesně to samé!

No tak tam je to jasný. Buď to přestaneš dělat Ty, nebo on, nebo se rozejdete.

Taky dělám přesně tohle... Když slíbí že v určitou dobu bude doma a neni sem uplně vynervovaná a pak ho seřvu..

Mluvíš mi z duše Mám to zcela stejně A co jsem tak slyšela,tak tím trpí víc lidí,moje spolužačka se rozešla po 4,5letech s přítelem protože už se nemohli vystát Vím,že ho miluji,kdyby sme se rozešli,nevím,co bych dělala,ale jednu dobu to mám tak,že jsem v pohodě,pak mě to zase popadne Dokonce jsem vysadila i HA ...myslím si,že to může být i skrz hormony,měla sem s tím teď docela problémy tak uvidím,jak se to vyvine .....

A vidíš zlepšení? protože tohle je docela nesnesitelný, jakmile neni ve slíbenou hodinu doma, začnu se uplně třást, volám mu a zažívam takový vnitřní peklo... prostě šílenost...

Reaguji na Wild Paula:

Souhlasím do puntíku s Paulou. Měla jsem stejné stavy, jako Vy. Ale já jsem udělala rázné řešení, sbalila jsem si věci a odstěhovala se. A potom mi samozřejmě chyběl atd.. Opravdu se sbalte a jeďte někam na víkend nebo na týden a uvidíte ,že Vám bude chybět. Oběma Vám to prospěje

Holky, mám to taky tak. Možná i horší, protože ani nepotřebuju, aby něco provedl.
Jakmile mi oznámí, že jde někam s kamarády, tak začnu být hnusná, že jdou zas do hospody a snažím se filosofovat, proč taky nedělaj něco jinýho a jsem hrozně zlá.
Přitom tam chodí nepravidelně, občas to vyjde jednou týdně, občas jednou za měsíc. A když nejdu s nim a pak se od dobráckých rodičů, kteří chtějí, abych si "ho srovnala" dozvim, že přišel domů pozdě, tak málem vyletim z kůže

Přitom chci, aby mi to bylo jedno... pak zpětně si vždycky říkám, že o nic nešlo, že já taky chodím občas s kamarádama do hospody. A že bych přece ani nechtěla, aby byll pořád jen se mnou doma, že to ani není normální.

Myslím, že dělám pokroky v čase, ale trvá to delší dobu. A taky si myslím, že to není přítelem, že bych to dělala asi s každým chlapem. Musím se nějak duševně vyrovnat a zklidnit. Možná by mi pomohl nějaký psycholog nebo tak. Nechci tím příteli ubližovat. Naštěstí je skvělý a už mě zná. Ale přeci jen ho to nemusí bavit na věky.

Taky si říkám, že to možtná bude lepší, až spolu budeme bydlet. Protože teď oba bydlíme s rodiči. Že budu ještě ráda, že mám chvíli pro sebe sama byt a přitom budu vědět, že se on vrátí. A nebudu muset sedět doma u rodičů a přemýšlet, co asi dělá...

Jsem asi hodně rozházená. Zažila jsem předtím 4letý vztah s agresivním alkoholikem (nebyl takový celé 4 roky) a z klidné holky, které na klucích skoro nezáleželo a nic jí netrápilo to udělalo současnou mě. Která se teď musí potýkat každý den s nějakými problémy Myslím si ale, že časem se stále a stále víc zlepšuji a srovnávám a dělám pokroky.

Tak holky doporučila bych vám, nedávat ultimáta, dokdy má přítel volat nebo přijít. Bojovat s tím v sobě, myslet na něco hezkého, co jste s ním zažily ve chvíli, co chcete vyjet. Nebo si odběhnout dát sprchu a tam si srovnat myšlenky, to celkem pomáhá

A jinak, jezdím teď často na víkendy někam bez přítele, a to pomůže většinou jen na pár dní Ale zas mě to pomáhá dlouhodobě, že slysším i jiné názory a problémy kamarádů, co řešíme na těch chatách a vím, že život je i o něčem jiným, než o chlapovi

Omlouvám se za ten román

Reaguji na LuUcy:
Tak tuhle situaci dobře znám, jen obráceně. Přítel nahání mně, a to se tedy nezpožďuji o hodiny, ale max o čtvrthodinku. Pak dostanu kázání, co že si myslím, nedej Bože, abych si vypnula mobil- to jsem udělala minulý týden, když jsem něco vyřizovala na úřadě, byla z toho scéna na hodinu. Takže mluvím za nás "stíhané"- stíhači a stíhačky, honem s mozkem do pračky!

Bohužel,mě se stává,nebo spíš díky bohu stávalo to samé. O víkendu všechno super,ale jakmile,není něco tak jak řekl,neovládám se. Posledně,šel na fotbal,a řekl že se vrátí v pět a že mi zavolá. Bylo pět,a furt nic,půl šestý nic,třištvrtě na sedm a nic,už sem byla vzteky bez sebe.Volala sem mu,nezvedal,to.Už sem měla nachystáno milion prudérních keců,o tom kde zase je a že řek že i zavolá. Vzteky,sem mu pak típala mobil,když volal.
Nakonec,mi musel zavolat jeho kamarád,a vysvětlit mi,že je u něj a hrají spolu fotbal,a že na to zapomněl. V tu chvíli,sem se tak styděla za sebe.že tak vyvádím,kvůli totální kravině,že ze mě snad pak nevyšla ani hláska,ale asi mi to jen prospělo,se tady tímhle tím hysterčením shodit taky před nějakým jeho kamarádem.
A že mi to konečně otevřelo oči,že není žádnej vězeň, ale svobodnej člověk,kterej prostě zapomene. Po týhle události,se to stalo ještě několikrát a stane se to ještě v životě mockrát,kdy prostě nebude mít čas nebo zapomene.Já už jsem každopádně pak reagovala ůplně jinak a předešla jsem jak blbým řečem ,tak i zbytečný hádce. Proto je lepší, zavčas stím něco dělat. Dyť vlastne,když se na to kouknete zpětně,vůbec o nic nejde .

Podle mě se i po čase k sobě partneři musí chovat slušně a hlavně s respektem, a pokud tam nastává z tvojí strany takové chování, ani se nedivím, že toho má chlap dost.

Každý den jsem měla tu čest vyslechnout rozhovor kamarádky, která volala svému příteli ve stylu "no kde zase jsi, měl jsi mi zavolat předtím, fakt mě štveš.." místo pozdravu, taková soda a já jen koukala.

Tohle není slušné chování, máš svého partnera ráda, tak se k němu i tak chovej, no ne?

Souhlasím s tebou, holky nechci vás některé urazit, ale docela se divím, že s váma ti vaši chlapi po takových neustálých scénám kvůli blbostem jsou. Vidím to trochu z jiné strany, protože se takhle ke mně choval jeden z mých bývalých a nevydržela jsem to.
Pokud je máte rády tak se zkuste ovládat, ve vlastním zájmu

Nedivím se. Hysterky nikdo nemá rád.

Holky, to co tady popisujete, teď se neuražte, ale jste normální stíhačky a popravdě se taky trochu divím, že s vámi vaši partneři pořád jsou. Zamyslete se nad tím proč tak vyvádíte. Většinou je to tím, že si buď nejste jisté vztahem nebo samy sebou... A nemyslím to nějak zle.

No radu na poraněnou duši nemám, ale hlavně, co chceš za radu, když už ti řek, že chcce rozchod?
Už je pozdě, nebo myslíš, že ho přesvědčíš, aby to nevzdával?
Možná by bylo dobré mu říct, že o tom víš, o tom, co mu děláš za peklo a že se snažíš toho nechat. Že budeš ráda, když to s tebou vydrží a překonáte to společně, že každý vztah má černé období a že budeš ráda, když to s tebou zkusí zvládnout.

Pokud ti slibuje, že zavolá např v 7h a přitom předem ví, že ti zavolá nejdřív až v 9h, tak je to tím, že ti slibuje úmyslně něco, co ví, že nemůže splnit. A dělá to proto, že se tě bojí, tak ti radši řekne, že zavolá už v 7h, hlavně abys na něj neřvala - znám to. (na 100%)

A pokud to s tebou teda zkusí vydržet, tak se sebou začni honem něco dělat. Zařekni se. Zkus ho hlavně taky třeba nějak překvapit, udělej mu dort. Doma pak budete mít dobrou atmosféru a určitě si hezky povikládáte o vašem probému a pak druhý den uvidíš, že už je problém pryč, protože rozhovory z očí do očí v příjemné chvíli vztahu hodně pomůžou.
Já jsem třeba dneska naposled udělala buchtu a oba jsme se do toho s "láskou" pustili a smáli jsme se, pohodička. (a taky máme dny, kdy se vraždíme!)