Pocity nenávisti vůči partnerovi

V tom případě je ten rozchod asi nejlepším řešením. Zůstávat ve vztahu, kde není důvěra a láska vyprchala, nemá sebemenší cenu.

Reaguji na Nattalka:

Rozhodnutí je na Tobě. Já bych od něj odešla. Mimo jiných problémů, které mezi sebou máte,
nebyla bych s klukem, který jiné holce píše, že ji obdivuje...

Říkám ti, kdyby se někdo našel, kdo by o mě stál, neváhám a odejdu z toho vztahu hned, jen to není tak jednoduché, přesto je pro mě hodně důležitý, prožili jsme toho spolu tolik, nebude lehké ho opustit a udělat za tím vším tlustou čáru! Už je určitou součástí mně a nedokážu si představit, že by do mého života nepatřil, ale vím, čas by všechno zahojil. Přesto si myslím, že by mě pořád zajímal, ale kdo ví....Dá se říct, že víc se trápím než abych z toho vztahu měla radost...kdo by měl, když píše tohle jiným, ehm?
Ještě tu vidím jednu možnost a to tu, že přestanu šmejdit, ale to nevím, jestli bych zvládla...Pořád si říkám, že je lepší nevědět, ale nedá mi to, je to prostě silnější než já a zdravý rozum. Myslím, že potom by to mohlo být relativně v klidu, ale asi bych se užirala a pořád myslela, že mi neříká všechno a něco mi tají.....Nevím, tohle už se asi nedá zachránit...jedině fakt tím společným bydlením, jiná možnost tu není. Ta dálka mě ničí, tak bych aspoň věděla co, kde a s kým a byla v klidu, nevyváděla bych.....i když.....to nikdo neví, jak by to dopadlo....

A nejen to.....

No právě!

Tak ale přece nepotřebuješ jít hned ze vztahu do vztahu, ne? Ono být chvíli sama není na škodu Já jsem někdy od svých 15ti do 24 neustále skákala z jednoho vztahu do druhého, tzn. jeden den jsem ukončila např. 2letý vzah a ihned skočila do dalšího, který trval např. další 2 roky. Za těch 9 nebo kolik let, jsem nikdy nebyla ani týden sama. Ve 24 letech jsem poměrně bolestně ukončila jeden vztah s tím, že budu na chvíli sama. Byla jsem sama sice jenom asi 3 měsíce, ale můžu ti říct, že to byla jedna z nejlepších etap mého života. Konečně jsem se "neužírala" a myslela jenom sama na sebe a ne na druhé. Opravdu mi to moc pomohlo. Nikoho jsem záměrně nevyhledávala. No a pak jsem čirou náhodou potkala svého současného přítele, toho pravého životního partnera, toho, se kterým si rozumím ve všech ohledech a se kterým máme stejné potřeby a náhled na život

To už jsme tady myslím jednou probíraly. A myslím, že ty sama moc dobře víš, že bys to nezvládla. I kdybys nešmejdila, tak by ten červíček pochybností v tobě pořád hlodal.

Společné bydlení není v tomto případě řešení. Kontrolovala bys ho i doma. A kolikrát to společné bydlení dokáže ten vztah pěkně zabít. Navíc pokud vím, tak on s tebou bydlet nechce.

Sice to nebylo na mě, ale já bych tohle nesnesla. Můj chlap nemá co psát cizí holce jak ji obdivuje, to má psát a říkat mně!
Souhlasím s holkama, tenhle vztah nemá cenu, ty mu nevěříš (popravdě po těch zprávách se ti ani nedivím) a nejsi s ním šťastná. A já kdybych ve vztahu nebyla šťastná, nejsem s ním už ani minutu. Protože proč s ním jinak být? Abych se pořád nervovala, které zrovna píše? To je jen ztráta času...

teda tady se to nějak pohnulo
Reaguji na Nattalka:
Holky asi řekly vše co bylo potřeba, já taky souhlasím s tím, že pokud nejsi šťastná ve vztahu, tak nemá cenu čekat, že se to zlepší... Taky mám svou zkušenost s bývalým vztahem, sice šlo o něco jiného, ale čekala jsem takhle rok a půl na zlepšení a teď toho docela lituju, že jsem to neukončila dřív. Takže pokud se rozhodneš pro rozchod, tak držím palce, to zvládneš... Nakonec budeš ráda, uleví se ti

Reaguji na Consuela Banana Hammock:

Dnes jsme se domluvili,že se v sobotu sejdeme,a vyřešíme to jako normální lidi..tak jsem zvědavá .....

Je to strašně zvláštní, ale naprostá většina Tvých příspěvků v tomhle tématu je jako bych je psala já před rokem - byla jsem naprostá pohodářka, žárlila jen tak aby přítel viděl že mi na něm záleží (po předchozích 2 zkušenostech s klukama které moje absolutní nežárlivost ubíjela), byla jsem vlastně anti-stíhačka, rozumněli jsme si, on byl chlap který od začátku působil (a tvrdil mi) jak má vše srovnané, neustále kritizoval své kamarády kteří podváděli, také měl velice ošklivou (až absurdní) zkušenost s podvádějící přítelkyní - když jsem před kamarádkami pronesla, že nevím jestli mě podvádí, protože to člověk přece nikdy nemůže vědět (abych nevypadala naivně ) tak mě to uvnitř hrozně mrzelo, protože jsem si připadala, jako bych přítele zrazovala, protože on by to přece nikdy neudělal .... pointa .... po 1,5 roční známosti jsem zjistila, že už 2 měsíce spí s jinou .... Teď mě nechápej špatně, neříkám, že to tvůj přítel udělal/udělá taky Jen mě to hrozně zarazilo. Člověk prostě jiného člověka nemůže nikdy úplně pochopit a odhadnout.

Jinak co se týče Nattalky : Je mi moc líto, do jakého stavu se váš vztah dostal, ale ty očividně nejsi šťastná, tvůj přítel není šťastný - myslím, že tady vážně už nemá cenu řešit tvoje chování vůči němu, ale spíše to, že samotné by ti teď bylo lépe ... Věřím tomu, že když budeš chvíli sama, srovnáš si život, budeš šťastnější - za chvíli se do někoho zamiluješ a už nebude nutný psát do podobných témat - protože se tak prostě chovat nebudeš, nebudeš to mít zapotřebí Stačí se nebát změny...

Ano, máš pravdu, proto jsem psala 99% a ne 100%

Reaguji na Nattalka: Natty, jak pokračuješ?

Reaguji na LuUcy:
tiež poznám ten pocit, vedela som sa chovať naozaj neznesitelne, ale častokrát ma môj priateľ vedel vytočiť do nemoty napríklad keď sme mohli byť spolu len raz do týždňa aj to mi po polhodine oznámil, že musí ísť domov lebo je futbal, nenávidela som to a potom ešte hlúpa otázka že "čo ti je?". Bola som k nemu odporná a bohužial on to nevydržal a opustil ma. Ako veľmi si želám to všetko vziať späť, no je už neskoro....takže snaž sa napraviť svoje správanie kým nieje neskoro lebo by si mohla ľutovať!!