Mám pocit, že mě má rodina nerespektuje

A kolik ti je? Třeba by sis některý věci už mohla prosadit sama... i když jestli bydlíš ještě s rodiči, tak je to těžší, člověk ty jejich pravidla přijmout musí (aspoň ty základní), když ho živí.
Trochu asi vím, o čem píšeš, u nás v rodině se zase hodně rýpe, dělá se legrace, která je příjemná tomu původci, míň už příjemci a tak. Nejvíc to jde od babičky. Já už jsem dávno dospělá, ale stejně vůči tomu úplně imunní nejsem. A řeším to tak, že k babičce zas až tak moc často nechodím, jak bych třeba mohla (když je člověk vzácnější, tak tolik nerýpe), snažím se být nad věcí a nějak ji prostě odpálkovat.
No, těžko radit. Asi co nejvíc si snažit prosazovat svoje věci - domluvit se třeba předem, kdy máš volno, a pak si na tom trvat (ale pravda, že záleží na tom, kolik ti je let).

No, dospělá už sem, ale zatím jen necelý rok S rodiči ještě bydlím, ale to je v pohodě. Mě spíš iritují moje sestry, jsou o hodně starší než já, nerozumím si s nima, ale kdyby se mě třeba zeptaly na pár otázek a pak nechaly být.. Ale oni ani nevím za co mě berou, prostě pro ně musím všechno dělat, na mě ohled vůbec neberou.

A o tom, že se domluvit, kdy mám volno. Už s náma nebydlí, takže o to zas tak nejde. Prostě jen chci, aby mě brali jako jim rovnou osobu. Po mně chtějí, abych jim všechno podávala, když se řeší, kdo třeba půjde něco udělat, chvíli se dohadujou a pak řeknou, že tam stejně pošlou mě, tak co vlastně řeší, pak se tomu smějou jak strašnýmu vtípku..

U nás doma je to jen o tom, že otec často rád pronese poznámku typu: Ještě si nic v životě nedokázala, tak buď zticha a poslouchej hezky své rodiče.
Za ta léta si už člověk zvykne a sama moc dobře vím, že pravdu nemá, jelikož jsem toho dokázala dost a jsem sama na sebe pyšná. Musím jen počkat, až se plně osamostatním a odejdu z domu pryč. Zřejmě si také budeš muset počkat, jelikož s tím jací jsou rodiče se moc dělat nedá. Oni se chovají tak jak jsou již zvyklí a naučení. Držím palce ať se to co nejdříve změní

Reaguji na mroskvicka:
To sem jim už taky řekla. Samozřejmě odpověd byla, že sem drzá atd., nakonec sem to stejně musela udělat. V normálním životě mezi lidma sem v pohodě, nejsem takový ten jedinec, který se neumí vůbec prosadit, akorát tohle..

musíš jenom umřít. Prostě to nedělej, odejdi z místnosti nebo podobně..
Ještě když si psala že to nedělá celá rodina, tak kdo z nich to dělá? pokud nějací vzdálení příbuzní jako teta a tak, tak bys mohla najít pomoc (zastání) u rodičů a pokud jde o rodiče, tak třeba u prarodičů? Jinak souhlasím s Reaguji na mroskvicka: nesmíš si nechat sr*t na hlavu a všechno si líbit, přece jenom je to tvá rodina a tam jsou takovéhle hádky někdy běžné, takže bych si z toho, že jim odporuješ nedělala velkou hlavu a stála si za sebou..

A nebo se jich na rovinu příště zeptej, proč se tak chovají, vyříkej si to s nima..

Reaguji na rosien: Sestry? No tak jim na to neskákej K ségrám absolutně žádnou povinnost nemáš, poslouchat je prostě nemusíš... je to o tom, že když se začneš víc vymezovat, tak tě okolí bude brát víc vážně. Ty jejich řeči holt nějakou dobu potrvají, než poznají, že si nenecháš líbit všechno.

Přesně tak

Aha, tak to mi uniklo, no tak těm bych dala, od ségry bych se sebou vytírat nenechala .. Máte nějam jet na výlet a Tebe chtějí nechat doma hlídat? No tak to vůbec - buď bysme se nějak domluvili a nebo bych odešla ven předtím než by odjeli, aby musely hlídat ony.. Oko za oko, zub za zub - mám taky ségru, takže ty naschvály a to jak si všechno oplacíme mam před očima, sice spolu teď vycházíme, ale taky jsme se takhle hašteřily..

Já jsem ke své vlastní "drsná" odjakživa, protože jak se do lesa volá, tak se z něj ozve. Když jsem měla slabé chvilky, kdy jsem chtěla vycházet po dobrém a mile, s důvěrou, zneužila toho. Někdo je prostě takový a nemíním se tím trápit a léčit něčí komplexy. Nazdar bazar.
Pokud se chceš vyhnout nařčení z drzosti, lze to odmítnutí podat i opravdu mile, když máš na to žaludek. Povinnosti se vyhnout třeba větou typu:" To bych ráda, ale bohužel mě čeká učení na důležitou písemku ve škole, vypracování nějakého projektu..." a odejít z místnosti. Nečekat na pokračování zbytečné debaty.

Respekt nevznikne sám od sebe.