Jak se mám zachovat po nečekané žárlivé scéně?

Zdravím všechny.
Odstěhovala jsem se za přítelem přes celou republiku, což znamená, že tu nemám žádné vlastní zázemí, rodinu ani přátele. Vztah máme již dva roky přes drobné běžné neshody, které jsou asi všude, moc hezký. Přítele miluji a cítím, že i on mě. Náš život ale dost provází stres, zejména kvůli jeho náročné práci a jeho zdravotním problémům (ne však život ohrožujícím).
Včera jsme večer leželi u televize a povídali si o budoucnosti. Kam plánujeme cestovat, o tom, že už asi chceme děti (to začal přítel). Nikdy se nechtěl ženit a já také necítím potřebu se znova vdávat. Včera mi řekl, že to přehodnotil, že mě moc miluje a že by si mě chtěl vzít. Pak mě úplně obejmul a strašně dlouho jsme tak leželi. Prostě poznáte, že vás ten člověk má opravdu rád. Byl to moc hezký večer.
Pak jsme si šli lehnout do ložnice, já si čistila zuby v koupelně. Během té doby si přítel zcela nečekaně vzal můj mobil a pročetl si přijaté zprávy. Den před tím mi psal bývalý přítel (ovšem chodila jsem s ním v 16, to se snad ani nepočítá - ale máme babičky ve stejné vesnici, tak o sobě pořád víme). Že mi psal, jsem přítelovi ten den řekla a jelikož jsme si nepsali nic nepřijatelného, neměla jsem potřebu si smsky smazat nebo telefon schovávat. Psal mi, že ho opustila manželka a tak. Vyměnili jsme si asi 6 sms. Mimo jiné, jestli půjdu na kafe, na což jsem odpověděla, že to není možné, protože žiji s přítelem někde jinde a jemu by to nebylo příjemné. Současný přítel si přečetl jen přijaté sms, co jsem odpovídala já si číst nechtěl. Pak na mě k mému naprostému šoku začal řvát, že jsem k....a a že se mnou končí a ať vypadnu z jeho domu. Nejdřív jsem řekla, že ho to bude mrzet, jak se ke mě chová. A on, že nebude, že se mnou končí navždy. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem hystericky brečela zhruba 2 hodiny. Přítel mě zcela ignoroval, odmítal o čemkoli mluvit. Sebekriticky uznávám, že pak už jsem se chovala nemožně, brečela jsem, vyčítala, obhajovala se...
Ráno jsem odešla do práce, odpoledne na hotel (bydlím v jeho domě a nemám tu kam jinam jít). Přítel se mi vůbec neozval, ani mě nesháněl, když neví, kde jsem. Já jemu také ne. Celé odpoledne jsem tu probrečela. Připadám si strašně zoufalá zejména s ohledem na to, jaký ten večer původně byl hezký...
Vůbec nevím, jak se k tomu mám teď postavit a co mám dál dělat. Každopádně odmítám připustit, že by mi životní partner takhle nadával, že by mi lustroval telefon a že bych si nesměla napsat sms s lidmi z mé minulosti.
Potřebuji prosím poradit co dál. Fakt vůbec nevím. Děkuji.

Blacky

Je jedině dobře, že tě opustil. Ne že bych ti to nepřála, nebo žárlila.. Ale je to kvůli tvémudobru. Však vidíš, co by se z něj stejně jednou vyklubalo. Přítel bude asi pěkné kvítko.

Adka

Cituji exmanželka: Pak na mě k mému naprostému šoku začal řvát, že jsem k....a a že se mnou končí a ať vypadnu z jeho domu.

Asi Tě nepotěším, ale mělo by Tě to varovat. Pryč od něj!

Cituji exmanželka: ebekriticky uznávám, že pak už jsem se chovala nemožně, brečela jsem, vyčítala, obhajovala se...

Proč?! Vždyť jsi neudělala nic špatného.

kybaluky

Ahoj, moc mě mrzí, že se k tobě takhle zachoval a nechtěl slyšet nic na tvoji obhajobu. Ale přesně jak píšeš sama - tohle je že životní partner? Absolutně ti nedal šanci to vysvětlit a to o nic nešlo. Nelíbí se mi jeho přístup. Musí být těžké tam být teď sama, ale možná dobře, že to přišlo ještě teď, než až po svatbě... nestalo se jako nic hrozného, to fakt ne, ale jeho reakce je přehnaná podle mě. Třeba ti procházel smsky v telefonu vícekrát, to ani nemusíš vědět...

Adka

Cituji Blacky: Přítel bude asi pěkné kvítko

Taktně řečeno.
Bude chorobně žárlivý a život po boku takového muže je peklo.

exmanželka

Bohužel máte pravdu. Potřebovala bych ale spíš poradit, co dělat v následujících hodinách, dnech... Ono to není tak jednoduché, mám celkem špatně placenou práci (= nedokážu zaplatit nájem bytu sama a celý měsíc vyžít), která mě ale moc baví a do června ji nemohu opustit.
Nevím, kam mám zítra jít, jestli a jak s ním mluvit...

kybaluky

Určitě bych s ním nemluvila. Vyhnula se jakémukoliv kontaktu, jestli o tebe stojí, vyhledá si tě sám... A jak daleko bydlíš od rodiny? Nemůžeš se vrátit zpátky, odkud jsi se přestěhovala? ... Nebo pokud zde musíš zůstat kvůli práci, tak si zkus najít co nejlevnější ubytování.

Adka

Cituji exmanželka: Potřebovala bych ale spíš poradit, co dělat v následujících hodinách, dnech...

Cituji exmanželka: Odstěhovala jsem se za přítelem přes celou republiku, což znamená, že tu nemám žádné vlastní zázemí, rodinu ani přátele.

Jsi v nezávidění hodné situaci. Nemáš možnost zůstat pár dní u kolegyně, známé...?

Cituji exmanželka: Ono to není tak jednoduché, mám celkem špatně placenou práci (= nedokážu zaplatit nájem bytu sama a celý měsíc vyžít), která mě ale moc baví a do června ji nemohu opustit.

A co si najít podnájem s více lidmi - třeba jeden pokoj. To bys mohla zvládnout.

staninka_ts

Cituji exmanželka: Během té doby si přítel zcela nečekaně vzal můj mobil a pročetl si přijaté zprávy

Cituji exmanželka: začal řvát, že jsem k....a a že se mnou končí a ať vypadnu z jeho domu

Jedno ani druhé se rozhodně nedělá a nesvědčí o partnerově dobrém charakteru Je mi líto, ani si nedokážu představit, jak se musíš cítit, ale žít s takovým partnerem bych měla strach.
Zkusila bych se vrátit k rodině i za cenu, že opustím práci. Pokud nechceš, zkus poprosit kolegy z práce, mrknout na nějaký inzeráty (i spolubydlící pro chvíli stačí), při nejhorším na chvíli do nějaké ubytovny. Nevím, jaké máš vztahy s rodinou, ale třeba by mohla na chvíli i finančně vypomoci.
Zdáš se mi jako rozumná holka, věřím, že to zvládneš! Hodně sil!

exmanželka

300 km. Domů teď jít nemůžu kvůli práci, resp. můžu, ale jsou tu na mě závislé malé děti, které jsou na mě fixované a já je nedokážu ze dne na den opustit.
Plus nedokážu si sama sobě připustit, že se zničehonic zhroutilo prakticky všechno, na čem mi záleželo. Nikdy nic nenasvědčovalo tomu, že by se přítel tak zachoval, fakt ne.

pulspuls

Cituji exmanželka: Nevím, kam mám zítra jít, jestli a jak s ním mluvit...

ahojky, máš rodiče? prarodiče? sourozence? nebo nějakou kamarádku? kde jsi bydlela předtím?

pulspuls

Cituji exmanželka: ale jsou tu na mě závislé malé děti, které jsou na mě fixované a já je nedokážu ze dne na den opustit.

jaké děti? kde jsou ty děti? u něj? to jsou jeho, nebo tvoje děti?

exmanželka

Strašně to bolí, ale máte pravdu.
Co byste ale dělaly zítra? Půjdu odpoledne z práce a kam mám jít? Domů? Nemůžu si tu platit hotel třeba týden... A když půjdu domů, co mám říct? Žádnou kamarádku ani kolegyni tu nemám tak dobrou, abych ji mohla požádat o dočasné bydlení.

staninka_ts

Cituji exmanželka: Plus nedokážu si sama sobě připustit, že se zničehonic zhroutilo prakticky všechno, na čem mi záleželo

na kolena padne za život každý, důležité je se umět zase postavit!
Zkusila bych inzeráty, lidé (nejčastěji studenti) často hledají spolubydlící. Prozatím mi to přijde jako dobrá alternativa