Úspěšnější sourozenec(i) & vaše pocity méněcennosti

linn
Ahoj, možná mám k tomu co říct. Mám o 8 let starší sestru- jsme naprosto odlišné snad úplně ve všem. Ona vystudovala VŠ a byla vždy to hodné bezproblémové dítě. Já puze SOU a když jsem byla přijatá na nástvbové studium, tak jsem otěhotněla Rodiče to samozřejmě špatně nesli ,protože věděli, že mám na víc).....Myslím, že pocitem méněcennosti jsem netrpěla, ale mrzelo mě, když se naši někde chlubili, že ségra je úspěšná a já s malým miminem a rozvedená. Čas uplynul a já s rozhodla začít zase studovat ( snad dokázat sobě i našim, že jsem stejně dobrá jako ségra).

Ani ne tak sourozenec (i když v pubertě jsem na něj žárlila - já introvert, on extrovert, tak z něj byla každá návštěva na větvi, jaký je zábavný, vtipný a že se nikdy neztratí, ale teď máme vynikající vztah) jako spíš sestřenka a bratranec - babka, děda a taťka jsou z nich na větvi, na nás vidí jen chyby... navíc sestřenka je vysoká štíhlá blondýna, chlapi jsou z ní na větvi, já přesný opak, takže zklamání pro tátu a babku... když je delší dobu nevidím, tak jsem v poho, v při každodenním kontaktu bych byla už asi na přáskách

No já nevím, já mám sourozence taky, mladší sestru, ta má vystudovanou střední školu, rok jazykovky, poté otěhotněla a má dítě. To dítě má s klukem, co už je zabezpečený, mají dům, dvě auta a krásnou 3letou holčičku. Já mám vystudovanou vysokou, po ní jsem dělala všechno možný, protože mě láká zahraničí, zabezpečená nijak nejsem a i když možná pro své rodiče jsem papírově, na základě diplomu, úspěšnější já, myslím, že úspěšnější je ségra a to i v očích rodičů, protože jsou spokojení, že mají vnouče, protože já, ač starší, se na mimino min 5 let nechystám, mají ségru tzv. "z krku", protože už má svou rodinu, bydlení apod. Takže rozlišovat úspěšnost jen podle vzdělání asi není to pravé ořechové.

doma jsem ta úspěšnější, chytřejší a na chlubení já, ale pravda je, že to nikdy neřešíme, je to prostě život, a bere se to tak, že to tak je a hotovo

každý má svoje kvality, každá je v něčem lepší, nedá se to takhle jednoduše brát

myslím si, že z větší či menší části to, že máme pocit, že někdo jiný je v našem okolí preferovanější než my samy je dáno určitým pocitem vlastní meněcennosti a nedokonalosti, malé důvěře v sama sebe a v neposlední míře určitého typu závisti a žárlivostí - proč ona ano a já ne

A zažili jste někdo že máte pocit méněcenosti z toho "méně" úspěšného sourozence. Mám staršího bráchu (skoro o 3roky) ale odmaturovala jsem o 2týdny dřív než on - šel později do školky, školy, propadl. Na VŠ ani VOŠ nejde, pracovat se mu nechce, furt jen sedi na zadku, myčku nevyndá, zvířata nenakrmí A naši ač na něj řvou jak je neschopnej jsou z něho na větvy... chtěji aby šel z domu a osamostatnil se ale zaroveň mu udělaj první poslední aby si nemyslel že ho nemaj rádi. Shánějí mu práci, příspěvky, brigády, nakupujou oblečení. Když odmaturoval on byla oslava snad 2 dny. Mě máma hned co jsem přijela z maturity seřvala, že jsem snědla jediný brambory co byly v ledničce a že nebyly pro mě .
A pak mě to vysvětlí, že já jsem samostatná že se o sebe posrám, jenže já už od 15 nenažila, že by na mě máma byla v něčem hrdá, furt na mě jen řve ale když se něco povede bráchoj, je to hurá a hej ... protože u něho je to vyjímka...
Mám občas slušné deprese z toho že pro matku nebudu nikdy dost dobrá... např. jsem měla odmaturovat s více dvojkama atd...

Reaguji na Nympha:

to mám taky tak, bo sestra byla ta "pomalejší", kdežto já nic nepotřebovala, bo jsem si vše zařídila, vyřídila, udělala, a nemám to potřebné pochopení - a je to tak pořád - a bude asi až napořád, takže to neřeším, jediným rozdílem je asi to, že už každá máme svoje a nebydlíme u rodičů

Já to znám moc dobře, ale přesto musím říct, že s bráchou i rodiči máme skvělé vztahy. Ale mladší brácha byl vždycky lepší - hezčí, šikovnější, zábavný (já spíš introvert)... Pak začal závodně sportovat a je fakt dobrý (čs. reprezentace), studuje těžší vejšku. Prostě brácha se povedl, já už méně