Pocity nenávisti vůči partnerovi

Nejde o to, že bych ho sledovala, ale chci o něm vědět, nechci se všechno dozvídat až po sléze a jen tak náhodou, chtěla bych, aby mi to říkal, zajímá mě, s kým se baví, kam chodí, prostě chci to vědět. Já jsem k němu také upřímná, žádám to samé i od něj. A nelíbí se mi třeba, když jde s kamarádkou na kafíčko, prostě mi to vadí a myslím, že i jemu by to vadilo, kdybych si tak někam vyrazila sednout s kamarádem a potom mu to oznámila jen tak mezi řečí. Největší strach mám z toho, že ho ztratím, že mě podvede nebo se něco stane a já se to nedozvím, z toho mám hrůzu největší, možná i proto o něm chci všechno vědět, i když si uvědomuju, že to nejde, že všechno vědět nemůžu...chtěla bych to změnit, nechci být taková, ale je to hrozně těžké...je to v povaze a ta se těžko mění..

Musím souhlasit, je to tak! A stydím se za to.... Ale není to zase tak že bych mu neustále vyvolávala a vypisovala co dělá každých 10 minut, to právěže vůbec, dá se říct že je to pokaždé on, kdo mi první napíše nebo zavolá, já vůbec...spíš tajně pátrám a když přijede, tak jsem zvědavá a vyptávám se místo toho, abych si to s ním užívala. Docela se mu divím, že to se mnou vydržel tak dlouho, ale jak říkám, chtěla bych to změnit, ale je to tak těžké! Nevím, zda je to vůbec možné...

To si taky říkám, ale ta zvědavost je silnější! Budu se muset překonat, jen se bojím, abych potom nějak neztrácela, když budu překonávat sama sebe a to, jaká jsem.. Aby mi to spíš neublížilo a já se netrápila ještě víc, když se budu chovat tak, jaká nejsem. Ale máte pravdu a já si přeju být a vnímat to tak jako vy, rozumné ženy a nebýt už za žárlivku, chci, aby mi bylo víc věcí jedno, bylo by to potom všechno jednodušší..

Myslím si, že je to na dobré cestě, protože si uvědomuješ, že tam je nějaký problém, to je první krok k úspěchu Naty.Přítel určitě ví, že jsi žárlivější, takže si myslím, že i on bude rád, že na tom začínáš pracovat.Co se třeba domluvit, že si vždy večer zavoláte a promluvíte si, jak jste strávili den (kdysi jsme to také tak s mužem, když byl pracovně mimo, dělávali)?Bez nějakého výslechu kde a s kým, prostě jen tak si pokecat, co přinesl den.Ty budeš klidnější a partner určitě také, protože ho nebudeš celý den nahánět.

Uvědomuju si to, horší je to uskutečnit..Prostě vím, že je to špatně, ale překonat samu sebe, to je snad to nejtěžší, ovládnout se! Kdo to nezažil, neumí si to vůbec ani představit, jak těžké to je! No a je pravda, že jsem asi žárlivější než přítel, ale on je taky dost, jen to nejspíš nedává tak najevo a drží to v sobě..On taky hlavně nemá na co žárlit, protože ví, že já jsem doma a nic nedělám za jeho zády, říkám mu všechno a to samé bych chtěla i já od něj, ale když se po pár dnech dozvím, s kterou holkou si zase psal a najdu jejich konverzaci jen tak náhodou, tak to není moc příjemné, jak mu mám potom věřit, důvěřovat mu? Hrozně se bojím zrady, možná proto se chovám tak, jak se chovám. A jak už jsem napsala, vůbec ho neuháním, neotravuju ho celý den, nepíšu mu, nevolám, nic. Spíš potom vyzvídám a chci vědět...a když mi něco řekne, co se mi nelíbí, tak jsem naštvaná. Je to těžké, raději snad nevědět...

Tak já jsem asi fakt OT, ale tohle mi teda nevadí. Přece mu to nebudu zakazovat.

Ale právě tím "stíháním", tím, že chceš, aby ti všechno hlásil (kam jde, s kým jde, proč tam jde, co tam bude dělat, kdy se vrátí), tak právě to může být tím důvodem, proč by tě jednou mohl podvést.

Když jsem byla mladší, taky jsem takové pocity mívala, takže vím, jak ti asi je. Ale - když jsem to přestala řešit, ulevilo se mi, fakt že jo. Tím chci říct, že když mi přítel řekne, že jde s kamarádkou na kafe, tak mu řeknu ok, jdi a hezky se bav a pozdravuj jí (pokud jí znám). On pak příjde domů a sám začne vyprávět, co Jana (např.) říkala, jak se má a co právě dělá atd. Nemusím to z něj páčit. Řekne mi všechno sám, protože ví, že mu věřím a že si se mnou může normálně o všem popovídat. A stejně tak to funguje i naopak (když jdu s kamarádem na kafe já)

Tak to klidně udělej a uvidíš, co on na to...

Já tě na jednu stranu chápu, taky nemám ráda, když se něco dozvím jen tak náhodou. Pak totiž člověk kouká a připadá si jako mamlas.

Reaguji na Nattalka: Reaguji na Kollyasek: Holky a napadlo vás, proč vám třeba narovinu neřekne, že jde na kafe s kamarádkou? Protože se bojí, že byste ho "sprdly" na tři doby a vyčítali mu to, proto.

Taky se občas dozvím, že byl přítel s kamarádkou na obědě a jako mamlas si nepřipadám teda... Nemusí mi hlásit každý svůj krok. Já jdu taky občas s kamarádem na oběd, někdy jdeme všichni společně... Prostě jak to vyjde. A nikdo na nikoho nežárlí. Neumím si představit, že by mi kámoš řekl, že nemůže s námi na pivo, protože sám bez přítelkyně s ostatníma nesmí... Já tohle utlačování ve vztahu moc nechápu, to není vztah, ale vězení pro toho člověka...

Nemůže ti hlásit každý svůj krok, každou sms, každou zprávu ... nebo ty mu tohle všechno opravdu říkáš? Jestli máš strach, že ti uteče, tak děláš vše pro to, aby utek. Jak řekla petraparis, změnit se jde, taky se změnila

Reaguji na petraparis:
Já mu nic nevyčítám a ani jsem neřekla, že mi vadí, že někam jde! Já jsem si jenom v této souvislosti vzpomněla na svého ex, který šel kdysi dávno na dýzu a vůbec mi to neřekl a já se to pak dozvěděla od kámoše, přitom na tom je nejvtipnější, že bych mu to nezakázala, nic, nevadilo by mi to, nechápu, proč se tak choval, jouda jeden, ale tak sorry, to už si pak člověk připadá poněkud jako pitomec...

Reaguji na Endriju:

Já neříkám, že žárlím, no to je fuk, tady člověk, at napíše, co napíše, tak se to obrátí proti němu, ačkoliv to hodně zobecňuju a neznáte podrobnosti.

Ježiš no a co? Tak šel na dýzu a neřekl ti to, no bože. Ne, já tohle fakt nechápu, promiň.

Reaguji na petraparis:
Neomlouvej se, taky nechápu, že to nechápeš...

Reaguji na Kollyasek:
Já to neobracím proti tobě, nemyslela jsem to nijak zle, jenomže tímhle chováním od sebe přítele ještě víc "odháníš". Většinou pak chlapi začnou lhát a dělat věci za zády jen pro to, aby nemuseli poslouchat výčitky. A pak je to jako začarovaný kruh, ty ztratíš důvěru úplně a podezřívat ho budeš ještě víc a on už se bude bát cokoli říct. Neříkám, že to tak dopadne, ale většinou to k tomu vede... A myslím to jako radu, ne pruzení

Tak když by ti to nevadilo, proč ti to vadilo, že ti to neřekl?

Zajímavý, že tento poznatek jsi doplnila až později, čili svůj příspěvek upravila. Předtím to totiž vyznělo úplně jinak.