Jak zachránit vztah procházející krizí

myslíš asi získat nový vztah ke stejnému člověku... no tak např. jde o to začít se zaměřovat na věci, který se ti na tom člověku líbí, místo toho, zaměřovat se na to, co se mi na něm nelíbí... samozřejmě to neplatí úplně vždycky, např. když tě tvůj partner bude mlátit, nebo bude mít problémy s alkoholem, tak na něm sice můžeš hledat i pozitiva, ale kvalitní vztah spolu vybudujete velmi velmi těžko, i když se budeš snažit sebevíc...

ano, měla jsem na mysli ke stejnému člověku
tohle, co píšeš (alkohol, bití, přílišná žárlivost) jsou šílené extrémy... mě zajímalo spíš u "normálního" vztahu, který prochází krizí...a oba ho chtějí zachránit. měli jsme to už jednou a podařilo se nám nějak vykřesat z toho a pak jsme půl roku byli jak čerstvě zamilovaní (jsme spolu 9let)
samozřejmě je jasné, že po devíti letech není vztah jako dříve, ale spíš jsem myslela, jestli nejsou nějaké učebnicové tipy (přišlo mi, že se o to zajímáš/studuješ), jak po krizi "znova začít"

Reaguji na kajleen:
jo, jsou to extrémy, ale divla by ses, kolik žen je ochotno zachraňovat i takový vztahy za cenu vlastní sebedestrukce...
víš, ono každá krize má nějakej svůj důvod... u dlouhodobých vztahů to často bejvá tzv. přechození - existují na to teorie ve smyslu, že vztah lidí je založenej hlavně na tom zajistit nový generaci dobrej start do života... a z antropologickýho hlediska je dítě vcelku samostatný tak kolem 6 let věku... takže proto bejvaj často krize kolem sedmýho roku, když ti lidé nejsou svoji, nemaj rodinu... protože určitá forma "naprogramování" velí opustit tenhle vztah, aby člověk dostál svému "poslání" a zplodil novou generaci... ale to jsou teorie na hodně dlouhou debatu... trošku obecněji, vždycky je fajn, když ti dva maj ve vztahu nějakej společnej "projekt"... spousta párů se rozešlo když dostavěli dům, a pak nevěděli co dál... spousta se rozešlo když děti vyletěly z hnízda - taky najednou nevěděli co dál, neměli společnou náplň... takže to je jedna z cest, když o tu záchranu oba stojí... ne aby spolu trávili 24 hodin, ale spíš nějakej společnej cíl, kterej jim do života přináší nový impulsy, nutí je bejt pořád aktivní... ale nikdy nemůže zamilovanost trvat moc dlouho už z logiky věci... ale pokud jsou lidi, kteří umí ocenit, co mají doma, je pro ně přednější klid a pohoda než spalující vášeň za každou cenu, tak ti to maj snazší si myslim... je důležitý umět si ujasnit, co od toho vztahu člověk očekává, co je pro něj u toho druhýho důležitý... aby to nebylo ve smyslu "jsem na něj zvyklá", "už za ty roky vim, co od něj můžu očekávat, tak radši jeho než někoho jinýho, koho neznám, nevim co můžu očekávat a mohlo by to bejt i horší" a tak...
obecně vzato, krize je něco, co má očišťovat a odstraňovat to starý, co už nefunguje... obávám se, že neexistuje nějakej učebnicovej návod, co dělat... protože každej jsme individualita, a v každym vztahu se setkávaj dvě samostatný indivudaily a je jen na nich, co chtěj, očekávaj, jsou ochotný tolerovat, jestli jsou oba ochotní odpustit minulost a chyby toho druhýho a netahat si je do aktuální hádky,..........

Reaguji na jirik: Krásně vysvětleno . Bohužel neaplikovatelné na moji situaci. Jinak já už dospěla k fázi, že to každým dnem rozseknu. Jen sbírám sílu, která se mi zatím nedostává.... Ale jsem rozhodnutá to ukončit...

jo, i to se stává... myslim že v čínštině znak pro krizi má druhej význam - příležitost... a o tom to je... nejdřív musí skončit něco starýho, když to nemá budoucnost, pak teprve může přijít něco novýho...

a když ses rozhodla, ulevilo se ti? až to opravdu uděláš, tak sice budeš smutná, ale zvláštně se ti uleví...

Jsem teď klidnější. Byla jsem na vážkách, ale už jsem si jistá. Mám to vyřešeno i s tím druhým, který v tomto všem sehrál pouze tu roli, že mi otevřel oči a nakopnul k akci. S ním jsme si všechno vyříkali. On přítelkyni opustit nehodlá a tím pádem je to pro mě uzavřená kapitola. Jsem ráda, že mé nitro neprotestuje a v klidu se přecvaklo do režimu - už mě nezajímá, nestojí mi za to. Ono totiž není normální, když někdo řekne - "jsi ten nejúžasnější člověk na světě... nikdy mi s nikým nebylo tak nádherně... myslel jsem si, že mám svou osudovou lásku za sebou a nyní tuším, že ji mám před sebou...atd atd: no a pak řekne, že ji nedokáže opustit, že je moc hodná, nechce jí ublížit a rozumí si s její rodinou. On je hold takový ňouma, co jen plácá slovy a neuvědomuje si důsledky.
Teď jen se rozhoupat a ukončit to s manželem. Jsem ráda, že teď vím, že to dělám pouze kvůli sobě a ne nikomu jinému. Jsem připravená na to, že to bude bolet. Asi nebude jednoduché zvyknout si na to být sama, ale třeba mě to obohatí. Byla jsem u psycholožky a ta mi taky docela pomohla. Pak tam možná zase zajdu pro podporu, až budu mít po a bude mi blbě .

super, děláš pokroky

ber to tak, že splnil svou úlohu, otevřel ti oči a za to mu buď vděčná

a tak to má bejt najdi si kolem sebe pár lidí, se kterýma budeš moc trávit čas a kterým se budeš moct svěřit a kteří tě podpoří, když to budeš potřebovat

A to já jsem. Já jsem s ním v kontaktu pořád a on mi taky psychicky pomáhá i teď. Jen už nejsem mimo z toho, že jsem až druhá a on se vrací domů k přítelkyni. Je to pryč a vypadá to, že budeme dobří kamarádi...

Reaguji na usmevava:

kež by se mi ta síla taktež dostavila..

jj, nech to plynout a soustřeď se na sebe...

před nějakou dobou jsem sylšel cosi ve smyslu, že člověk dostává do života pouze situace, na který má sílu... kdyby tu sílu neměl, tak tu situaci do života nedostane... jen je někdy dost fuška tu sílu v sobě objevit, vim to i podle sebe... taky sbírám sílu, nebo spíš asi přesnější by bylo že sbírám odhodlání a šikovnost ale to je mimo téma...

Ahoj všichni,

měli jsme s přítelem poslední dobou také krizi ve vztahu, ale nemyslela jsem si, že je to až tak vážné. Ráda bych znala Váš názor a budu vděčná za všechny komentáře, nové téma bohužel založit nemůžu.

Včera jsem zjistila, že můj přítel řeší naše osobní problémy s jednou slečnou na facebooku. Nikdy jsem si nemyslela, že tohle budu muset řešit, protože je mi 23 let, jemu 26 let, takže jsem předpokládala, že jsme oba dospělí lidé a umíme si říct vše do očí. Budu dělat za chvíli státnice a mám docela dost práce a stresu a jsem teď ve vztahu hodně chladná a nesnažím se jako dříve, vím o tom. Zjistila jsem, že si přítel psal poslední tři dny v kuse zprávy na facebooku s jednou starou známou a celkem detailně to rozebírali. Prozradil jí téměř všechno, co mu na mě vadí a co dělám ve vztahu špatně, jak se se mnou chudák musí dívat na dívčí seriály, ale jeho na fotbal nenechám dívat, že nechci chodit s jeho kamarády ven, o naší rutinně ve vztahu (jsme spolu 4 roky)... Nechci to popisovat všechno, hodně mi to ublížilo. Ta slečna se na mě schválně pořád vyptávala a byla vysloveně šťastná, když si do mě opět rýpl... Dorazilo mě to, že se jí svěřil, že se ode mě možná odstěhuje do prázdné garsonky po sestře a já bych za ním mohla jezdit, když bych chtěla...

Omlouvám se za dlouhý příspěvek, ale nutně potřebuji znát objektivní názor na tuhle situaci. Přijde Vám v pořádku, že tohle přítel řeší s prakticky cizím člověkem?

ahoj zklamu tě, ale nikdo ti nemůže dát rozřešení tvých otázek, to můžete udělat jen vy dva ve vztahu... my ti můžeme akorát říct svůj názor z našeho pohledu, což nutně nemusí bejt objektivní a hlavně ani přesný, protože těch informací je málo...

obávám se, že dospělost, zvlášť ve smyslu upřímnosti a otevřenosti druhýmu vůbec nesouvisí s věkem... ono věk je opravdu jen číslo

tohle samo o sobě si myslim, že neni moc velkej problém, to svěřování se... může to bejt problém, pokud se začnou řešit intimní informace, který byste si měli řešit vy dva, ale je pravda, že kdyby byl tvůj přítel ve vztahu spokojenej, tak by asi neměl potřebu někomu psát, co mu vadí... může se jen ptát na názor holky a ta holka mu může odpovídat ve smyslu že to přejde, ale taky mu může psát ať se na tebe vykašle...

a je to pravda?

to neni tvoje povinnost mít ráda jeho kamarády...

kdo nezažil rutinu ve vztahu ať zvedne ruku

a v čem je problém? neutáhla bys nájem, nebo ho nechceš pustit?

stará známá neni prakticky cizí člověk... může to bejt kamarádka, se kterou si rozuměl ještě dřív, než se seznámil s tebou... samozřejmě první, s kym by to měl řešit, jsi ty, ale taky ví, že máš svých starostí dost a třeba tě nechce zatěžovat... ono je někdy dost těžký říct pravdu, co cítím, co mi ve vztahu vadí (to je moje vlastní zkušenost)...

Jak se to vezme, na fotbal se stejně dívá a neptá se. Když se dívám na svůj seriál, dívá se taky. Opravdu jsem v tom nikdy neviděla problém.

Bydlíme v samostatném patře v domě mých rodičů, takže o to nejde.

Ano, je to tak. Ale tahle kamarádka se mu ozve tak jednou za rok, když něco potřebuje nebo se rozejde s přítelem... Očividně nemá štěstí ve vztahu a baví se cizím neštěstím.

Tak jen pro informaci. Dnes ráno už byla atmosféra v autě, když jsme spolu jeli do práce, vážně neúnosná. Jsme jak dva papiňáky. Jsem měla pocit, že to se mnou někde narve do sloupu. Takže takhle to už vážně nejde. Jsem mu teď do mailu napsala, že si večer musíme promluvit, že už to takhle dál nejde se trápit.... Takže večer bude hodně krušný