Jak zachránit vztah procházející krizí

Reaguji na M.Steel: Ale zachránit vztah může chtít i ta, kterou ten partner týrá, ať už fyzicky nebo psychicky, v jejích očích může být úžasný a milující-to se nevylučuje. Ale to už je OT, sklouzáváme někam jinam.

ehm... nic ve zlym, ale asi vnímáme lásku každej trošku jinak to, že se bojim, že mě partnerka opustí, a proto se víc snažim, a vypadám tak jako "víc milující", to podle mě neni láska, to je závislost na tom druhym, strach z toho, že mě opustí... to je vztah dítě - rodič a ne partner - partnerka... snaha zavděčit se někomu je něco jinýho, než láska... láska by měla bejt nenároková, dávám proto, že dávat chci, a ne proto, že si tě chci k sobě připoutat... miluju proto, že chci, ne proto, že ty miluješ mě, nebo se o mě staráš, nebo jsi na mě hodná/ý, nebo jsi sexy,....

nikoho neodsuzuju, snažim se přimět k zamyšlení, jestli ten vztah a ten partner stojí "za záchranu"... ono s růžovými brýlemi zamilovanosti (nebo závislosti) se těžko něco posuzuje...

příčinu musí odhalit hlavně ten dotyčnej, případně oni dva v tom vztahu... samozřejmě rady typu "nepozval mě do kina a šel s kámošema => kopačky" nejsou v pořádku, hodně záleží na okolnostech... taky jsem psal, že tu máme jen jeden pohled na celou situaci a že to nemusí bejt úplně přesně tak, jak je tu napsáno... ale pokud je partner od začátku žárlivec a situace se natolik zhoršila, tak já bych byl pro rozchod minimálně z toho důvodu, že pro oba to je příležitost zhodnotit situaci s odstupem... a nikde neni napsáno, že on se nemůže srovnat a vrátí se k sobě po čase

Jasně a od toho se odvíjí tvůj názor, vytvořila si si svoje hranice, přes které by si nešla, to chápu a je to tak dobře, více méně jsem jenom chtěla poukázat na poruchu, která v určité míře v jádru nevinná pokud se s ní začne brzo pracovat... (pokud se týká jenom sebevědomí, ne agrese) Ale taky to tu píšu proto, že od toho jsou tyhle diskuze, aby se probralo téma ze všech možných úhlů a ten, kdo se dotazuje má pak všechny pro a proti pěkně sepsané pod sebou a může se rozhodnout... výsledek toho rozhodnutí by mě docela zajímal

Ale jo však neříkám, že nemáš pravdu, mělo by to tak fungovat, o to se nepřu, jen jsem se asi blbě vyjádřila, jsou prostě snaživější, prostě by se přetrhli, ale jestli je to kvůli lásky.... to asi tak úplně ne no.... to uznávám... Ale řekni mi popravdě, to by si takhle z fleku odhadl, že to partnerka dělá protože se bojí, že o tebe příjde, nebo jenom proto, že tě miluje.... já nevím...

Jiříku hlavně nebuď vztahovačný, já mluvila celkově o všech radách... vždycky je dobré se na to podívat ze všech stran Ty předkládáš jednu a já druhou stranu věci což neznamená, že kdybych byla v podobné situaci, že bych se třeba nerozhodla pro rozchod, kdybych věděla, že mě jinak náš vztah nenaplňuje, tak jako by ses třeba ty rozhodl zachránit vztah s žárlivou partnerkou, kdyby si věděl, že měla třeba špatné dětství, které se na ní podepsalo co se týče lásky sama k sobě a snažil by ses jí pomoci... Na tyhle věci nejsou příručky, jak se má člověk chovat, to si každý rozhodne v životě sám, na to neexistuje manuál a proto je asi fajn to vidět s více úhlů

Reaguji na aksile2aksile: To už je vážně docela těžké téma, to asi jen tak z pár vět vážně člověk nepozná, zda se týká o tyrana, nebo zamindrákovaného kluka...

to je samozřejmě otázka, jak moc se to dá poznat... ale co chlapi někdy dělají, když "milují majetnicky", tak je to právě ta metoda cukru a biče... "když budeš dělat to, co chci a jak to chci, tak tě budu na rukou nosit... ale opovaž se protivit mojí vůli, to pak uvidíš ten tanec"... a už neni tak důležitý, jestli to řeknou takhle na rovinu, a nebo oklikou přes dusno v domácnosti, výhrůžky, žárlivý scény, ostentativní nezájem nebo jinou formu "trestu"... pokud se někdo ve vztahu takhle chová pravidelně, je vhodný mít se na pozoru...

neboj, jsem v pohodě, vztahovačnost se mi podařilo výrazně omezit už před časem (naštěstí)

na obecný úrovni bych se jí snažil pomoct, zvlášť když by mi na ní záleželo, ale zároveň bych se snažil udržet si od jejích problémů trochu odstup a snažil bych se nenechat se zatáhnout do jejích nálad/pocitů/zoufalství atd... na tohle neexistuje paušální řešení... důležitý je, aby si ten druhej chtěl nechat pomoct a aby to chtěl řešit... někdy je dobrý pomoct, někdy je dobrý držet se zpátky... ale co bych určitě dával najevo je moje podpora a zájem o ní jako o člověka

Reaguji na jirik: Tak vidíš, že to nikdy není tak jednoznačné Jenže to se těžko soudí, je to situace od situace Necháme to na Sjuz

Tak náš vztah je v krizi právě teď ...začalo to tím, že se přítel začal chovat zvláštně..chvíli mi pořád říkal jak je se mnou štastný jak mně miluje...po čase neměl moc času, poblémy v práci tak jsem byla tak nějak bokem....pak mi začal dávat volnost...chceš jít ven s kamarádkou? jasně běž...po té mi napsal že bysme si měli promluvit...řekl mi že se mnou být nemůže, protože se mění..stárne a že já mu nemůžu dát to co bych chtěl...ale že to není moje chyba prostě to nejde...a pak že pořád hledal chybu ve mně a nepřipustil si že to vše není jen mnou, prostě že nemůže být se mnou ale ani beze mně...náš vztah měl malé trhlinky ale vždy se to nějak urovnalo...on to urovnal a to si myslím že je ten problém...nemůže už to vše táhnout sám...jsem mladší než on o 7 let a komunikace aspoň z mé strany není taková jaká by měla být...vůbec nevím co si počít..nechci o něj přijít...napadá mně už si jen o tom promluvit....

Reaguji na Luciandra: Podle toho co píšeš spolu asi nebydlíte,nechce se třeba už usadit?

Reaguji na Luciandra: Z toho, co píšeš to vypadá, že tvůj přítel má už jiné priority, zatím co ty jsi k tomuhle ještě nedospěla a on si toho začíná všímat. Prostě se vaše cesty kterými se dál chcete ubírat začaly trochu lišit. Asi vážně nepomůže nic jiného, než si o tom promluvit, zjistit, co chce on a co chceš ty. A pak budeš mít jasno.

a já někde psal, že je něco jednoznačný?

na Sjuz to je od začátku, nikdo z nás to za ní nemůže vyřešit, ani rozhodnout

to samo o sobě nemusí bejt ten hlavní problém, pokud si najdete víc věcí, který vás budou spojovat, než věcí, který vás můžou rozdělovat...

na tohle jsi přišla sama, nebo ti to někdo řekl?

jirik

sama...vím to o sobě, mám někdy problém říct co si myslím...ale už se snažím mluvit víc, jen to jde pomalu...asi až moc