Jak zachránit vztah procházející krizí

njn, on buďto v tom problém vidí, a nebo ze sebe chce dělat chudáčka a baví ho, že ho někdo ocení a polituje

no tak super, tak v čem je problém? chápu, miluješ ho, chceš bejt s nim... ale uvědom si, že na vztah musej bejt dva a nemůžeš chtít k sobě někoho připoutat... už jsem to tu v diskuzi psal, pročti si to... když chce jít, tak ať jde, buďto zjistí, že mu chybíš, a nebo zjistí, že tě nepotřebuje a "ujme" se ho ta kamarádka a ty budeš mít jasno, jestli je to perspektivní partner pro tebe, nebo ne...

i tací lidé jsou...

jj, čim dýl budeš otálet, tim horší to bude... mysli na to, že to nakonec dobře dopadne a že všechno se děje proto, že to má nějakej svůj důvod, vyšší smysl...

Je to stejně všechno zajímavý. Taky docela věřím na různé síly, astrologii atd. Jsem si dneska rozhodila taroty na to, jak to dneska večer dopadne a centrální karta byla "smrt", což ve výkladu znamená: konec, řešení problémů, nevyhnutelné změny. Uzavírání starých vztahů, hroucení hmotné jistoty a otevírání nových začátků. Logický vývoj stávající situace. (nikoli vysněný). Transformace. Situace nebo událost, jíž se nelze vyhnout. Něco je „mrtvé“ nebo na odchodu. Pozitivní avšak těžko snesitelné změny. S něčím se musíte vyrovnat a něco i urovnat! Neočekávaný posun událostí, náhlá změna, na niž se předtím dlouho čekalo. Ukončení problému, který trval dlouho, někdy neočekávaným způsobem. Čas rozloučit se. Nechte „něco“ odejít – i když to bolí.
Takže pak mi někdo tvrďte, že je to blbost, když je těch karet v tom balíčku přes 70 a mě vyjde tahleta

Reaguji na usmevava:
no vidíš, si umíš sama hledat řešení takovýhle věci mě taky zajímaj, jen jsem se ještě "nedokopal" k tomu něco začít dělat, třeba si koupit karty je ale fakt, že někde u rodičů mám jakýsi starý vykládací karty, třeba si s nima zkusim pohrát někdy

jinak pořád budou lidi, kteří ti budou tvrdit, že je to náhoda a argumentovat pravděpodobností... u tohohle je pravděpodobnost 1:70, to je ještě v pohodě... pravděpodobnost že na tebe spadne meteorit, nebo že vyhraješ ve sportce, nebo že se ti naroděj dvojčata třikrát za sebou je daleko vyšší, a taky se to stává

Reaguji na jirik:
Tak jsem to včera udělala. Všechno jsem mu vyříkala, co a jak mi vadí, že tohle není manželství atd atd. On z toho samozřejmě nebyl nadšený a řekl mi, že si nemyslel, že je to až tak vážný. Prý se ale teď snaží se sebou něco dělat (nejsou to výmluvy, protože přestal kouřit, zhubnul, asi řeší i ten svůj problém) a ví, že to stálo ty poslední roky za *** (vůbec jsme spolu nespávali), prý jak s tím od ledna začal něco dělat, že už si myslí, že už je v pořádku. Že by to po té sexuální stránce šlo a cítí to teď úplně jinak. Ale asi už je pozdě. Proč to doprčic neudělal před půl rokem? Já nevím. Já vím, že on by mě nikdy neopustil, neudělal by mi nic zlýho. On je prostě jistota. Neudělali jsme žádný zásadní rozhodnutí (rozvod atd....), ale teď budeme na víkend každý zvlášť a pak se uvidí. Jinak večer jsem se cítila docela dobře. Něco ze mě spadlo. Ale jak jsem si šla vedle něj lehnout do postele, začala jsem brečet do polštáře. Míchají se ve mě všechny možné pocity a já nevím, co dělat. Bojím se, že jsem udělala chybu. Jestli nám mám dát ještě šanci. Nejraději bych mu zavolala, ať nikam na víkend nejezdí, ale bojím se, že se nic nezmění. Já vážně nevím, co dělat....

opravdu chceš vztah stavět na jistotě? zvlášť, když vlastně žádná 100% jistota ani nemůže existovat?

vzpoměň si, co ti bylo předpovězeno, psalas to tu nedávno...

My krizí pár tedy měly .. vyvolané mnou i jím .. popravdě musím říct, že i když jsem věděla, že to byla třeba má vina, viděla jsem tam někde i partnerovu malou chybu a vyčitala mu to, což mi teďka příjde jako nejhloupější věc, kterou jsem mohla dělat, jelikož nyní máme největší krizi .. vlastně už jsme se téměř rozešli .. ještě následuje společných pár dní jako rozlučka a pak to chce utnout .... teď už s tím nic neudělám, mohla bych se omluvit, ale bylo toho už přespříliš a nemyslím si, že by to něčím hnulo ... vina samozřejmě nebyla jen na mojí straně, ale myslím si, že kdybych byla moudřejší a ustoupila i když bych si myslela, že mám pravdu já .. mohli jsme být nyní úplně někde jinde ... ale to si člověk vždy uvědomí, až když je pozdě něco s tím udělat, kdyby se znova naskytla příležitost pokračovat v tomto vztahu, tak bych už tuto chybu neudělala ... byla jsem s ním opravdu šťastná i přes všechny ty krize a vždy jsem věděla, že jiného partnera nechci ... ale když to není oboustranné tak s tím nic neudělám .. zbývá jen doufat, rozhodně to není zlý člověk a i po všech neschodách a rozchodu se na něj ani trochu nezlobím .. ale je mi opravdu moc smutno

výčitkama nic nespravíš...

jestli máš pocit, že by ses za něco měla omluvit, tak se omluv... ne kvůli němu, ale hlavně kvůli sobě... jestli nemáš pocit, že by ses měla omlouvat, tak se neomlouvej, obzvlášť když si myslíš, že máš pravdu...

Taky se tu připojím,
s přítelem jsme spolu sice jenom rok a půl ale zažili jsme spolu spoustu krásných nezapomenutelných okamžiků. Je ke mě pozorný, milý, hodný, ochotný, citlivý, naslouchavý, umí mi dát na jevo svou lásku, nepodvádí mě, neubližuje mi, nechodí po hospodách a spoustu času věnuje jenom mi. Prostě pro mě perfktní muž Ale teď jsme měli velkou krizi a nejspíš ji ještě pořád máme. Nevím jak se z toho dostat. Můj přítel totiž už od začátku našeho vztahu žárlil, ale teď to vyvrcholilo. Začal žárlit na to, jak se maluju (a věřte mi nosím jenom řasenku), taky mi kritizuje oblečení, to jak se chovám k lidem hezky apod.Strašně to unavuje, když se snažíte vypadat hezky a místo toho aby jste dostali pochvalu tak dostanete s prominutím "zprda", že jste se nalíčili a máte vyšší boty. Možná to pro některé z vás zní nedůležitě, ale já v něm necítím tu důvěru ve mě. Zdá se mi jako by si myslel, že po tají někam chodím, někoho balím, nebo se někde předvádím. Moc mi tam chybí ta důvěra. Minulé léto jsem si vzala kratší sukni, byla mi asi do půl stehen. A nic se nedělo, vše bylo v pořádku, ale teď mi to začal přítel vyčítat. Říkal, že jsem vypadala jak šlapka, že jsem ho tím podvedla, že mi určitě lezl zadek a že mě všichni viděli a cosi. Neustále mi to omýval před obličejem. Poslouchám to už asi měsíc v kuse, a jsem z toho vyčerpaná. Už mi jednou ruply nervy a řekla jsem mu hnusný věci, ať drží hubu, že si zasloužím lepšího a že je psychocky labilní, že mu nic nedělám... No síla. Strašně lituju všeho co jsem mu řekla, i po tom všem mě miluje a chce se mnou zůstat. Ale cítím, jako by se tímhle vším ten vztah ochladil, myslíte si, že když se začnu chovat hezky a budu mu neustále davat na jevo že ho miluju a že bych ho nepodvedla, tak ten vztah dáme do kupy? Chci s ním zůstat po celý život, máme naplánované děti, svatbu, práci, školy všechno...Nezvládla bych rozchod. Poraďte co dělat s nesnesitelně žárlivým chlapem?

Tak, že utečeš, hodně rychle a hodně daleko!

Tvůj přítel je chorobně žárlivý a pravděpodobně trpí i nízkým sebevědomím. Ve zkratce, je to magor.

Ale kdeže, bylo by to ještě horší, z jeho strany se to bude jen stupňovat.

To bys dopadla!

Věř mi, že jestli bys něco nezvládla, tak život po jeho boku.

Reaguji na Sjuz: Holka, utíkej, dokud spolu nemáte ten úžasný naplánovaný život! Nebude to úžasný, ten vztah se Ti stane vězením, ze kterého pak už neutečeš!
Nechápu, jak můžeš být s někým, kdo Tě takto ponižuje
A ještě na něj chceš být milá a zachránit to-promiň ale jsi normální!?
Fakt nemám slov.
Adka to všechno napsla za mě a já do puntíku souhlasím. Tvůj přítel je nevyzrálý a navíc chorobný žárlivec, což se bude jen stupňovat-takže máš dvě možnosti-seber se, a utíkej jak nejdál můžeš, nebo zahoď řasenku, krátké sukně a buď poslušně doma vedle něj-ovšem neboj-on si důvod k žárlení stejně najde a časem Ti zakáže zase něco jiného, a Ty ho samozřejmě poslechneš, protože je úžasný.

Reaguji na Sjuz:
Holky ti radí to jediné správné.
Utíkej, Sjuz, utíkej.

hele a takhle si představuješ vztah plný lásky a porozumění s mužem, který je pozorný, milý, hodný, ochotný, citlivý, naslouchavý, umí dát najevo svou lásku? fakt se podle tebe takhle chová muž s vlastnostmi, který uvádíš? jestli jo, tak jsi buďto totálně slepá zamilovaností (pozor, nezaměňovat s láskou!), a nebo ještě něco horšího... jestli s nim zůstaneš, tak připravíš sebe o část nebo možná i zbytek svýho života a vaše děti o dětství... a je docela možný, že po pár letech tě začne i mlátit a věř tomu, že z manželství s dětma a majetkem se utíká výrazně hůř než ze vztahu, jakej máte teď... je to tvoje volba, a zvažuj velmi pečlivě bez růžových brýlí...

No mě akorát napadlo, že se asi muselo něco stát, co zásadně změnilo jeho chování, protože Sjuz psala, že takový minulý rok nebyl, tak třeba to je přechodné, třeba je někde chyba, kterou my nevidíme... což? Co takhle se ho nejdříve vklidu zeptat, co ho nutí tak žárlit a nevěřit ti? Že ti to taky ubližuje, když víš, že v tebe nemá důvěru a pokud by byl pořád takový hňup umíněný, tak pak bych teprve zdrhala....

Třeba je to pocit méněcennosti, co v něm vyvolává žárlivost. Jo žárlivost to je jak kyselina. Na nic se neptá, jen tiše žere a leptá