Jak zachránit vztah procházející krizí

Asi je to tak..někdy je dost náladový. Možná to chovánímuže mít na vinu to že má cukrovku (ta výbušnost)

Reaguji na jirik:

Tak s tím počítam že to nebude hned..ale on všechno co udělám,řeknu tak je špatně. nebo to chápe jinak než to má být. a ve finále jsem lastně nejhorší já. Jenomže já nevím jak začít...udělat ten první krok.. pak už to zvládnu jen nevím jak začít...

a co když ti právě zrcadlí to, že si máš uvědomit svou vlastní hodnotu, že máš přestat dělat věci pro něj a pro váš vztah, ale pro sebe, sama za sebe? co když neexistuje jinej první krok, než aby sis začala vážit sama sebe a podle toho ses začala chovat? že když je na tebe partner dlouho hnusnej, že tě tim učí umět se ohradit, stanovit si svoje hranice a bejt ochotná nebejt s člověkem, kterej ty hranice nerespektuje? to je to, co jsem se ti snažil naznačit, že ti zrcadlí tvou vlastní frustraci a potlačenej vztek...

Reaguji na jirik:

Takže se mám vykašlat na snažení a věnovat se sobě? chovat se přirozeně?

takže? kašlu na snahu něco zachranovat..budu se chovat přirozeně.. věnovat se sobě,pejskovi... uvidíme co z toho bude... třeba to nakonec bude ten největší problem. a když si to sama urovnam a budu sama sebou ta to třeba nakonec "zachrání" ten vztah a bude to fajn... co myslíš? jinak moc díky za rady

přestaň dělat věci kvůli tomu, abys něco nebo někoho zachránila, nebo že se to od tebe očekává... dělej věci proto, že je chceš dělat pro sebe a sama za sebe... když chceš uvařit večeři, tak uvař večeři, ale ne proto, že to od tebe přítel očekává, ale proto, že to chceš ty sama udělat pro sebe a za sebe... klidně jí uvař pro vás oba, ale s tim vědomím, že jí děláš protože chceš, a ne proto, že musíš...

Reaguji na Nikolka01: Nikolko mám nyní podobný stav, mám pořád pocit, že všechno dělám a zachraňuju jen já a že z druhé strany nepřichází žádná snaha ale naopak občas (ne tak moc asi jako u tebe ) náladovost aniž bych věděla proč. A musím říct že opravdu stále řeším "nás" a ne sebe. Řekla jsem si taky dost, zabrala jsem se do práce, víc se věnuju psovi, víc sobě (cvičení, kamarádky atd.) a už nepřemýšlím co na to řekne on. udělej to samé, je to jakoby se znovu nadechneš čerstvého vzduchu a jistě i ten tvůj to pozná a trochu se zamyslí a pokud ne - řekni mu nashle.
Reaguji na jirik: Otevřel si mi oči ještě víc než jsem si je dokázala otevřít sama a nakopnul mě k mému odhodlání. Díky ! přirovnání k mrtvému koni je přesný.

Reaguji na jirik: přesnš tak jsem to myslela...díky

Reaguji na Wánek: jsem ráda že v tom nejsem sama...taky říkam dost. třeba dnes jsem tovubec neřešila...šla jsem se psem na procházku,koupel čtení...snad to k něčemu bude...a jak to u tebe vypadá?jak vypadá tvuj vztah? díky

Reaguji na Nikolka01:
za málo i když já myslel, že tvůj partner je tak přibližně ve tvém věku, což dle mého odhadu je tak 20 až 25 let... nečekal jsem, že je o tolik starší a má děti, jak jsi psala jinde... myslel jsem si, že on taky nemá tolik zkušeností ve vztahu a společnym bydlení... ale teď si myslim, že je to opravdu "učitel", kterej má učit ženy sebeúctě tim, jak probíhá vztah s nim... na tom neni nic negativního, on neni "špatnej", naopak tim, že jiným ukazuje a učí je, tim dělá záslužnou činnost... takže nemáš důvod se na něj zlobit nebo bejt hnusná, spíš si uvnitř sebe najdi pocit vděčnosti za to, že se díky němu dostáváš dál
Reaguji na Wánek:
za málo ty už sis nějaký svoje řešení zdá se našla, i když "zabrání se do práce" je obvykle spíš forma úniku (zaměstnám se natolik, abych neměl prostor a sílu cokoli řešit)... ale každýmu vyhovuje něco jinýho, každej má svou cestu

Reaguji na Wánek: Reaguji na Nikolka01:
víte holky, já taky kdysi dělal to samý, taky jsem řešil problémy za nás oba... jenže co mi nedocházelo bylo to, že jsem vlastně svou partnerku obíral o možnost podílet se na řešení společně... já hodně nemám rád hádky, takže vždycky, když jsem měl pocit, že by se nějaká mohla vyskytnout, tak udělal všechno pro to, abych jí zabránil... chvíli to fungovalo, jenže mě to vysilovalo a partnerka vůbec neměla možnost zjistit, že nějaký nebezpečí bylo... a když o ničem nevěděla, tak logicky nemohla ani nic dělat... tak jsem postupně přestal hádkám bránit a dával jsem tim partnerce příležitost podílet se na společnym řešení... docela jí to šlo, učila se rychle... tak uvidíte, jestli i vaši partneři budou mít chuť se podílet na řešení společně, a nebo jsou to opravdu jen vaši "učitelé"

Reaguji na jirik: No víš něco na tom bude. Já si ho nějak nevšímám. na otázky odpovídam,ale věnuju se sobě. dnes jsem mu psala ze mi chzbi,protože to tak je.. mrzí mě to věčné ticho..je to 2 dny ale mi to připadá jako věčnost.. uvidíme jestli to bude fungovat a jestli si i partner uvědomí co pro něj znamenám(jestli vubec něco) a snad se posuneme dál. jak sem řekla já ho miluju a moc ho chci tak uvidíme jak to vydí on. každopádně mužu se zeptata jak tvuj vztah dopadl?

myslím že tady pujde o něco jiného.. on byl v každém vztahu ten dobrý co se snaži a každá jeho bývala s ním tak nějak "vyjebala" prostě ho podváděly a on stále odpouštěl.. řekl dost skončil to,přišla další-v pohodě ,byli štastní zamilovaní a zase se to samé opakovalo... a teď jsem tady já. v životě jsem nepomyslela na to že bych ho podvedla,nebo vubec nepomyslela na někoho jiného.NE. mám v hlavě jen jeho,miluju ho,ale zdá se že s těch předešlých vztahu se v něm cosi "zasekllo" tím že ho dotyčné podvedly a né jednou...od té doby je takový..

víš, on je taky trošku problém v tom, že vysíláš zmatený signály (teď mluvim vyloženě z pohledu chlapa)... když si mě moje partnerka nevšímá doma, a pak mi napíše, že jí chybim, tak si řeknu něco ve smyslu že nevíš, co vlastně chceš... pokud se s tebou nechce bavit na téma typu "zůstaneme spolu nebo ne", tak se obávám, že spíš nechce říct natvrdo, že mu váš vztah nevyhovuje... myslim si, že každej rozumnej člověk na jednoduše položenou otázku odpověděl že chce zůstat, pokud by chtěl zůstat... jediná vyjímka by mohla bejt, pokud by na takovou otázku musel odpovídat 3x tejdně... já nevim, jestli ho miluješ, ale spíš mi přijde, že na něm visíš, a to neni příjemný nikomu... podle fotek jsi atraktivní holka, těžko říct, proč jsi pořád zaměřená jen na to "jak s nim zůstat"... jedinej důvod, kterej mě napadá, je opravdu ten, že se potřebuješ naučit sebeúctě, bejt rovnocenná partnerka a ne něčí hračka... ale tohle se takhle po netu strašně těžko posuzuje, neznám osobně ani tebe, ani jeho...
náš vztah tehdy skončil rozchodem, byly tam ještě další věci a já nechtěl dál pokračovat... kromě předbíhání případných problémů mě taky uvanovala občasná vyžadovaná nutnost (hraničící s citovym vydíráním) dokazovat, jak moc jí mám rád a jak moc mi na ní záleží... to bylo např. když mi vyčetla, že se o ní nezajímám, protože jsem se zeptal pouze 3x, jestli jí něco trápí, a 3x jsem dostal odpověď, že nic... pak jsem se přestal ptát a po čase jsem se dozvěděl, že jí vůbec nemám rád, protože se o ní nezajímám...

Reaguji na jirik: ale on mi řekne že mě miluje,že semnou byt chce,že si semnou dovede představit budoucnost.. pak je hádka kvuli kravině on si dá nějé panáky a už sme u toho že říka že neví atd...nemyslela jsem to doslovně že si ho nevšímám..snažím se s ním mluvit,ale když vydím že on nechce tak ho nechám v klidu a du si třeba číst... když se nevidíme třeba den,tak mi chybí a láska to uřčitě je. snažím se ho necht v klidu,nepsat atd... ať si srovná myšlenky a pak je vždycky dobře. ale jak říkam každá prkotina ho dokáže naštvat...