Jak zachránit vztah procházející krizí

Reaguji na finofilka: Odkud jsi? Já jsem z Brna a byla jsem u dvou tady v Brně a u jedné v Mikulově. Celkem u tří, protože jsem si chtěla být trochu jistá a zajímalo mě, zda se shodnou. Ale úplně nejlepší kartář je jeden slovák. Byla jsem u něj tak před 3 lety a řekl mi i jak máme vymalovanou kuchyň. No mazec. On dřív býval v Brně, ale já mu volala a do Brna už nejezdí. Tak že za ním klidně zajedu do Bratislavy, ale volno má až v červenci. Je hrozně vytíženej pro to, co umí. A červenec je hrůůůza, to už budu mít vše vyřešeno, doufám. Jinak pokud bys ho chtěla zkusit a byla ochotná si i počkat, než na tebe u něj příjde řada, pošlu ti tam na něj kontakt i na ty další....

nevim kolik ti je let, ale máš rozumný názory a rozumnej přístup, to je určitě velká výhoda

jj, takových lidí je spousta, někdy se jim řiká "převaděči", protože člověka převedou z jednoho dlouhodobýho vztahu do druhýho blbý je, že i oni maj někdy pocit, že je to napořád, ale budoucnost je jiná...

Děkuji za poklonu . Ale i s tím mým rozumným přístupem je to strašně těžký se k něčemu dokopat. Ale pravda je, že každý den se cítím víc a víc rozhodnutá, kterým směrem se dát. Opravdu jsem se i snažila třeba být na manžela milá a zkusit to nějak oživit, ale on mě chytne za ruku a já se cítím, jak je mi to nepříjemné. A s tím těžko něco nadělám.
Nebo je úplně šílené, jak nevím, jak se k němu chovat. Když jsem k němu milá, tak mi moje vnitřní já nadává, že na něho přece nemůžu být milá, když mu dělám to, co mu dělám. A když jsem na něj nepříjemná, tak si zase nadávám, že na něj mám být milá, že si to nezaslouží. No někdy je to opravdu na Chocholouška

to si myslim, že by právě nemělo bejt moc těžký... i když, asi záleží na člověkuale důležitý si myslim že je, že nasloucháš i rozumu, a vnímáš i to, jak se vedle manžela cítíš...

nebo to můžeš brát obráceně - když si nezaslouží, abys na něj byla hnusná (a to si myslim že si nezaslouží), tak na něj můžeš bejt milá, ale to neznamená, že nemůžeš bejt rozhodnutá odejít

Jo jo, je to tak. A já sama na to postupně přicházím. Ono to chce všechno totiž čas. Každý den je člověk o krůček dál a cítí se zase o něco více rozhodnutý. A tím i vyrovnanější v tom, jak se chovat a co dělat. Jen je problém, že když jsem na něj milá (kamarádská), tak vidím, že on si myslí, že se to zlepšuje a tím mu dávám falešnou naději... Já vím, že mi teď řeknete, že mám už jednat, že je to nefér...

jo, to může bejt problém... v tom případě máš v zásadě dvě možnosti... buďto se odstěhovat, abys ho netrápila když si to nezaslouží, a nebo mu vysvětlit, že jsi na něj milá ne proto, že se to zlepšuje, ale proto, že si ani jeden z vás nezasloužíte žít v dusný atmosféře...

No s tím vysvětlováním je to těžké, když my o tom vlastně vůbec nemluvíme. On se mě bojí zeptat a já se bojím s čímkoliv začít. A když už se zeptal, tak jsem mlčela a nebyla schopná nic říct, protože jsem vážně nevěděla, co říct. Ale to bylo na začátku, když jsem opravdu nevěděla co a jak. Teď už se sama bojím toho, že až se zeptá, že půjdu s pravdou ven. Prostě se toho okamžiku bojím a oddaluji ho. Takže my se vlastně bavíme jen o hloupostech a je to vše takové opatrné a nucené...

tohle neni dobře... myslim že to víš sama, a neni to ani fér vůči tvýmu muži, protože on neví, co se děje, jen cejtí, že se něco děje... neví jak se má chovat, co má dělat, jestli může něco dělat, jestli se něco děje jen s tebou třeba v práci, nebo tě něco trápí, nejspíš doufá, že sis nikoho nenašla a že se to spraví a že to je jen "normální" krize, která brzo přejde...

Reaguji na jirik: Jo jo, já tohle všechno, co říkáš, moc dobře vím a uvědomuji si to...

Reaguji na usmevava: tak pak už zbejvá jen něco udělat, jestli ti stávající situace nevyhovuje... tvůj muž toho moc udělat nemůže, jen se tě může zeptat... ale co odpovíš nebo uděláš, je na tobě...

ahoj holky.zase píšu problem...už nevím jak dál...jak jsem psala(
viz pár řádku víše) asi to tak není ve mě... přítele miluju hodně ale už to nezvládám,nemám sílu. já se snažím..nebýt náladová,protivná..žárlit atd...ale on vubec nic...snažím se sama. dneska opět nesmyslná hádka. chtěl jit spravovat nejakou věc z auta.. sedeli jsme u tv a já mu řekla že je už 7hodin jestli nechce jít to udělat aby jsme pak měly čas na sebe..a on?urazil se!rřískal s věcma...a pak zase rozhovor zařízený na alkoholi...že ho takhle nebaví apod. ja se opravdu snazim..ale k čemu to je? má cenu se snažit to zachránit? mám se snažit dál? když sem se ho ptala jesti chce konec neodpověděl...pry chce jít spát...vubec semnou o takových věcech nechce mluvit...nevím jestli mám odejít nebo se dál snažit..možná je problem v tom že je to první chlap se kterým bydlím...třeba to je "to" co nedokážu jen tak smazat a jít...nevím...myslíte že to má ještě šanci?dá se z toho udělat pěkný vztah? díky

Reaguji na jirik: tvrdí že mě miluje...a vím že jo...cítím to... a snažím se...ale bohužel asi jen já

lidi kolem sebe potkáváme proto, že nám něco zrcadlí, něco v nás... a my se na tom máme něco naučit... to, že už něco nezvládáš je známka toho, že se dostáváš na svoje hranice, abys zůstala sama sebou... a ty se máš nejspíš naučit poznat svoje hranice, pochopit, kdy má význam ve vztahu pokračovat, a kdy jsi ve vztahu víc pro toho druhýho, než pro sebe a za sebe...

já osobně bych se už nesnažil... ale co budeš dělat ty je tvoje rozhodnutí...

to může mít vliv, ale já si myslim, že ne moc velkej vliv...

záleží, čemu řikáš pěkný vztah... dá se spousta věcí, ale záleží taky na tom, za jakou cenu...

tak pokud tě opravdu miluje, tak se budeš muset smířit s tim, že se chová podle svojí přirozenosti... možná má pocit, že mu mluvíš do věcí, do kterých ti nic neni... možná je prostě cholerik... nevim, neznám ho... každopádně nepočítej s tim, že by se mávnutim kouzelnýho proutku změnil k lepšímu... buďto se ti podaří zjistit, co ti on nevědomě zrcadlí (třeba tvůj vlastní potlačenej vztek a frustraci) a co se máš naučit, a potom se váš vztah může posunout někam dál, a nebo jednomu z vás dřív nebo pozdějc dojde trpělivost a ukončíte to... v tom případě si podobnou "lekci" nejspíš zopakujete někdy pozdějc s někym jinym, dokud jí nepochopíte

Reaguji na jirik: že už něco nezvládáš je známka toho, že se dostáváš na svoje hranice
Ano třeba se dostávám. Jenže jo byla sem někdy pěkně protivná,náladova,žárlivá...teď se snažím takovým věcem vyvarovat.

Reaguji na jirik:

Prostě žádné hádky. říkat si jak moc se milujeme,povidat si,procházky...a hlavně ať se na sebe těšíme