Strach z přítelovy služební cesty

Asi zkušenosti, sama na jednu takovou služebku jedu jako doprovod..

tak pokud ho takhle podezíráš už od začátku, tak se divím, že ti ještě neutekl. Na druhou stranu vidíš, že s tebou chce být, když je s tebou i přes tu tvojí žárlivost tak dlouho. Nevím, ale zbytečně trápíš sebe i jeho.
A to on nemá kamarádky? Třeba můj přítel kamarádky má, a kdybych byla tak žárlivá jako ty, tak už jsem asi dávno v blázinci...
Vem to z druhé strany: ty se v práci / ve škole nebavíš s klukama, příp. kolegama, nebo kamarádama?
Měla by sis asi najít nějakého koníčka, který by tě zaměstnal natolik, že bys nemusela vytvářet takovéhle konstrukce co, kde a s kým právě tvůj přítel dělá...

Jasný, chápu, někdo má ty zkušenosti holt špatný. Já je mám taky, ale že bych právě kvůli této své špatné zkušenosti toho svého současného partnera podezřívala z úplně toho samého, to by mě snad ani ve snu nenapadlo...

Reaguji na petraparis:
Je to těžký, když už si člověk projde tím špatným, tak nechce, aby se to opakovalo. A ono se to kolikrát bohužel opakuje právě díky tomu, jak se člověk chová. Stíhá, kontroluje.. Samotný je mi líto kolik diskuzí o podezřívání tady je, ale to už jsem dost OT

Reaguji na Wild Paula: Je mi 28. Žárlila jsem vždycky. Někdy víc, někdy míň. Díky krizi kterou jsme měli (chápu, že toho měl dost) mi spousta věcí došla + jeho služebka a tím, že jsme si od sebe odpočinuli mi pomohla si uvědomit, že to takhle dál nejde. Změnila jsem se a on taky - je ještě hodnější. Ale nevydrželo mi to moc dlouho ( a jelikož vím, že žárlením ho akorát odeženu) dusím to v sobě. Ale není to konkrétní důvod, jako žárlení samo o sobě, ale strach ... řekla bych.

Reaguji na nickisek: Právě, že jsem pročítala ty diskuze tady.... no a to mě ještě víc dostalo, přijde mi najednou, že se 99% lidí podvání a nechce se mi věřit, že bych měla to štěstí a měla doma to 1%. To mě dost nutí pořád přemýšlet, pochybovat...

tak to je zase špatně, tím ničemu nepomůžeš. Spíš bys to měla řešit, a tím nemyslím práškama, to taku není dlouhodobý řešení...

To je ale jen tím, že sem holky napíšou spíš co mají dělat, když je partner podvedl než co mají dělat když jsou šťastný. Sem se většinou píšou jen problémy, proč by někdo zakládal téma o tom, jak má super partnera a nic jim nechybí? Fakt to chce klid a nohy v teple. S tou úzkostí něco dělej, nenasazuj si ale AD sama, to je pěkná blbost, doktorce aspoň zavolej a řekni jí to, uvolníš se, nebudeš mít takový myšlenky a bude líp, držím pěsti

Já si právě taky myslím, že se to opakuje právě tím, jak člověk nevěří, podezírá, stíhá a číhá... A upřímně - já se opravdu nestačím divit, kolik takových podobných diskuzí tady existuje, takže vím, že jsem nejspíš taky těžce OT

Bavím... jemu to nevadí. Dřív jsem si dokonce myslela, že mě kvůli tomu nemá rád, když mu to nevadí. Ale to je blbost. To už vím. Taky když by dnes řekl, že půjde večer s kamarádem (kamarádku bych teda nesnesla) tak mu řeknu ať se baví a nedělala scény a výslechy jako dřív. Stydim se za to. A právě, že vím, že je to špatně, tak potřebuju nějak ještě dokázat se nezžírat i uvnitř.

Už jsem nakoukla Potěšilo mě to.

Reaguji na nickisek: Máš pravdu. Jinak mám doma už jen prášky na úzkosti. AD už bych ani nechtěla, bylo mi po nich strašně zle a řekla jsem, že to už nechci. Měla bych se asi vážně radovat z toho co mám, a nečíst na omlázku "depresivní" témata. Díky.

Já též

Reaguji na im4fun: Já to taky nechci řešit práškama, právě proto jsem založila tohle téma. Potřebovala jsem to zese dostat ven, vyslechnout si názory a nechat si třeba i poradit. A docela se mi ulevilo. Asi koupím něco dobrýho a uděláme si doma hezkej večer

Reaguji na Maajka: no vidíš. Jemu nevadí to, že se bavíš s chlapama, dává ti v tomhle volnost a ty bys ho měla takhle omezovat?
Fakt se na tu svojí žárlivost vykašli, nebo ho jenom otrávíš a uteče ti. I když chápu, že se toho zbavuje těžko...