Strach z přítelovy služební cesty

Já taky

Reaguji na Wild Paula: Reaguji na petraparis: No vidíte holky, taky jste asi důvěřovali a ti vaši vás podvedli A jak jste na to přišli? Já se právě bojím, že kdybych na něco takovýho přišla, tak by se vše zkazilo, protože i kdybych třeba odpustila, tak bych nezapomněla jsem si jistá, že by to měl pořád na talíři... a nakonec by to stejně nevydržel on. Takže asi tak. A já o něj nechci přijít, protože mám vážně super chlapa.

Maajko, a jak to máš třeba se svým otcem? Máš s ním dobrý vztah? Vztahy v rodinách si neseme do svého života, ono se to vždycky někde podepíše... Můj otec opustil mamku když jsem se narodila, nikdy mi vyloženě nedal najevo, že mě má rád (i když jsme se stýkali), natož aby mi to řekl a já teď ve svých vztazích ten cit postrádám.Pořád mi partner musí nějak dokazovat,že mě má rád a i tak to prostě nejsem schopna cítit. A s žárlivostí se podobně jako ty taky potýkám.

Holky říkám si, že bych měla začít u toho, aby on nebyl středobod mýho vesmíru... Ale jak to udělat? Když mi to tak vlatně vyhovuje? Zvlášť když jsem teď jakoby znovu zamilovaná. Právě se bojím, že čím víc budu milovat, tím mi třeba něco takovýho do budoucna ublíží. A kvůli těm úzkostem mi to už vlastně ubližuje. Říkám vám upřímě, že kdyby mi to náhodou s přítelem nevyšlo, tak si dám hodně pozor abych už nikdy neměla nikoho tak ráda!

Reaguji na simuška: Otce jsem nikdy nepoznala. Něco asi na tom bude co píšeš, jednou jsem takhle hledala na netu, a dočetla jsem se, že nejspíš potřebuju dokazovat lásku, že mi chybí

Reaguji na simuška: A jinak díky moc za to, co jsi mi napsla v tématu, který mi v pondělí smazali. Bylo to moc hezký a pravdivý. Úplně jsem se v tom našla.

Hlásím se do klubu šťastně podvedených

Ano, ale to mi nedává důvod k tomu, abych nedůvěřovala už vůbec.

Přítel měl v mobilu uložené číslo svojí bývalky, ale nevěděl o tom, že já to vím. No a jednou jsem zjistila, že to její číslo je uložené pod klučičím jménem, a zrovna měl o něj (ní) přijatý hovor. Takže jsem pátrala dál a v jeho emailech jsem našla spoustu zpráv, které jí posílal. Nebyly přímo "zamilované", spíš takové vzpomínání a choutky k tomu, aby se to vrátilo atd. Nebyla to klasická nevěra, ale takový citový podvod. Strašně mě to ale vzalo, probrečela jsem celé dny, nakonec jsme si to nějak vyjasnili a já jsem se uklidnila. Ale když si na to vzpomenu (jakože minimálně každý den), tak to pokaždé zabolí. Ale byla to moje chyba, za prvé jsem neměla lézt do mobilu a emailu (co oči nevidí, srdce nebolí) a za druhé jsem měla být po dobu našeho vztahu k němu vřelejší (což jsem nebyla, to přiznávám). Jak jsem už psala v tvém původním smazaném tématu, chlap potřebuje mít doma veselou milující ženskou, která mu dává pocit výjimečnosti, jedinečnosti a o žádnou jinou potom nestojí.

Načapala jsem v posteli s jinou. Zrovna v tom nejlepším.

Reaguji na Maajka:
Představ si, že bys byla na mém místě. Dělám ve velké společnosti, kde je 5% ženských a 95% chlapů. Nemůžu za to, ale je to tak. Kdyby byl můj muž jako ty, buď by dostal infarkt nebo by mě zabil. Přitom já se chovám naprosto standartně jako kdekoliv a kdykoliv jinde. Nechci podvádět, tedy nepodvádím. A je jedno, že bych v práci mohla chlapi přehazovat vidlemi

Holky moc vám děkuju za názory a rady. Myslím, že mi to dost pomohlo. Včera jsem měla hezký den a špatný myšlenky se mi dařilo zahánět na základě toho co jste psali. Dneska jsem se vzbudila a bylo mi a stále je fajn. Snad to půjde se takhle neužírat, protože to bych se vážně asi zbláznila. No a pokud se to výrazně nezlepší, tak k doktorce radši dojdu.

Reaguji na Maajka:
Měla by sis vsugerovat, že je ti to jedno, tolik se na to neupínat. Prostě se tomu tolik nepoddávej. Zkus si představit i tu nejhorší scénu a v duchu reagovat chladně. Myšlenky si totiž utváříme sami, bez ohledu co se kolem nás děje je vždycky na nás, jaká je naše reakce, jaké si zvolíme pocity. Nauč se je ovládat. Až tě zase přepadne taková zlá myšlenka, tak si ze sebe udělej srandu, zasměj se tomu, normálně se začni smát a řekni si nahlas," teda já jsem ale ***** ta mrcha žárlivost mě chce zničit, ale já ji ještě ukážu..." A nebo co zabírá u mě je ještě to, že se takové zlé pocity podepisují taky na vzhledu, ono když je člověk v pohodě, tak je krásný i navenek, zato člověk, který se užírá, tak navenek působí tak nějak neuvolněně, stáhle... budou se ti dělat vrásky, ze stresu vypadávat vlasy, nebo ti nakonec může hrozit i nějaká vnitřní nemoc. Nechci tě zbytečně moc takhle strašit, ale já to tak měla u sebe. No stojí ti to za to? Uvědom si tyhle vážnější důsleky a nekaž si mládí. Starostí bude ještě dost a mnohem podstatnějších (děti, práce, zdraví...)

Ještě reaguji tady na tu větu... Není problém, že člověk druhého strašně moc miluje, třeba víc, než ten druhý jeho. Jde o to, že když je člověk žárlivý, má rád především sebe. Nejde mu o toho druhého, má strach o sebe, že on sám bude opuštěný. Proto a jedině proto žárlí. Kdybys měla ráda více jeho, než sebe, záleželo by ti především na jeho štěstí, utvářela bys vztah, ve kterém se bude cítit dobře, láska přece nedává podmínky, to potom není láska. Možná se mnou teď nesouhlasíš, ale zamysli se a odpověz si, čeho se vlastně bojíš? Že budeš podvedena, tzn. opuštěna. Nebojíš se toho, že on bude nešťastný, ale že ty budeš nešťastná. Ale tobě by mělo záležet především na jeho štěstí, pokud ho miluješ jak říkáš. A jeho štěstí spočívá taky v tom, že si popovídá s jinými holkami, že stráví nějaký čas na služebce, a spoustu dalšího. Nic a nikdo ho neohrozí, když ví, že to největší štěstí má doma. Zkus knížku Pět jazyků lásky, je skvělá, doporučuji (nejlíp, když si ji přečtete oba).

Reaguji na simuška: Právě s tím ovládáním jsem dneska začala. Poslední měsíc jsem neměla ani náladu chodit koukat po hadříkách atd. Dneska ale už jo Když mě napadla zase jedna z mých špatných myšlenek - že mi ho můžeje jakákoliv mrcha přebrat, tak jsem si hned řekla, že je to blbost, že jsem nejlepší a kočka a mam docela náladu si něco hezkýho i zase koupit. Zní to možná blbě, ale vážně to pomáhá. Taky si snažím vsugerovat, že případné problémy budu řešit až přijdou .... a oni možná ani nepřijdou. Je to vážně asi o psychice a pozitivním myšlení. Tak doufám, že mi to vydrží a budu se zlepšovat.

Stěma nemocema máš taky pravdu a ty stresy na mě jsou taky hodně znát, navíc jsem zhubla 7 kilo (ale to mi nevadí) To se pokusím udržet i když budu v pohodě

Jak si psala ať se zamyslím proč žárlím... no, asi na tom něco bude. Já už jsem i přemýšlela na tím, že kdyby jsme se někdy třeba rozešly, že bych to nepřežila (vím, že jo, nemusíte mě o tom přesvědčovat) ale z hlavy bych ho asi nevymazala a vím, že buch mu nepřála aby byl šťastný s nějakou jinou.