Strach z přítelovy služební cesty

Tohle téma už tu bylo, ne?
Jinak přítel na služebky nejezdí, protože se bojí, co bych tu vyváděla a neměl by nade mnou kontrolu ... takoví kolegové jsou na zabití a ještě ti to přítel říká - asi si tím zvedá sebevědomí, nebo se mu líbí, že žárlíš?.. zas kdyby měl úmysl toho využít, tak by ti o kolegovi sukničkáři určitě nevyprávěl, když je jasné, že to v tobě vzbudí nedůvěru..

Reaguji na Marki86: No měla jsem tu téma, ale smazali mi ho...
Taky jsem si říkala, že bych se měla trošku snažit, aby žárlil on na mě a přemýšle co naopak dělám já doma
Ne, ne řekl mi to, protože jsem z něj páčila co se na minulý služebce stalo nebo nestalo a obviňovala jsem ho, tak mi tohle řekl.

Reaguji na Maajka:
Já nežárlím skoro vůbec. Když manžel odjede pryč, tak se spíš bojím, aby se mu nic nestalo a když se o chvíli zdrží, dokážu si v hlavě vykonstruovat ty nejděsivější scénáře a jakmile se objeví ve dveřích, neskutečně mu vynadám.
Vím, že to je jen a jen věcí mého uvažování, stejně tak, jako tvoje žárlivost.
Je potřeba, aby jsi zapracovala na sobě a na svém sebevědomí, protože žárlivostí, byť i dobře ukrývanou, ho skutečně můžeš vehnat do náruče jiné, vyrovnanější holky.

Kdysi jsem to měla úplně stejně... Ale hodně jsem na sobě zapracovala, logicky si vysvětlovala a v konkrétních situací se zamýšlela nad svýma pocitama... ( tak trochu sobě psychologem ). Dneska už mě takové myšlenky nenapadnou...
Je pravda, že můj muž nikam necestuje a noci trávíme prakticky všechny spolu ( pokud nepočítám, že já někde zůstanu sama a on už je unavený a jde domů ).
Dneska už vím, že platí ,,příležitost dělá zloděje ,, - ale potenciální nástrahy jsou prakticky všude a nejde jen o služební cestu...
Takže záleží čistě na tvém partnerovi, jaké má morální hodnoty a pokud ti bude chtít zahnout, nebo opustit, pak to neovlivní pracovní cesta..Udělá to i tady, když je v práci, nebo kdekoliv jinde...
Doporučuji se zaměřit sama na sebe a snažit se tyto pocity zmírnit ( jde to ) a pokud to nezvládneš, navštiv nějaké odborníka ( není to žádná ostuda ), protože žít s takovým pocit je neskutečně ubíjející a otravující - prioritně tebe a následně partnera, až začneš vybuchovat apd...

Reaguji na True: Já vím, že když budu žárlit tak ho tím akorát odeženu. Proto už nežárlím a jsem pohodová, ale jenom navenek.... Až odjede, tak není problém, že bych neuměla sama trávit čas, ale jde o to, že budu zase přemýšlet co dělá a vymýšlet různý scénáře!! Bojím se toho, mám pocit, že se asi zblázním nebo, že si to nakonec sama přivolám, jak se pořád bojím.

No, já teda nevím, ale myslím si, že se význam služebek docela přeceňuje. Ok, tak je chlap někde sám přes noc, ale to přece ještě neznamená, že toho musí využít, ne? A na druhou stranu - kdyby tě chtěl podvést, udělá to třeba v pravé poledne během pauzy na oběd, žádnou služebku nepotřebuje...
Tím jsem tě asi neuklidnila, že? Chtěla jsem prostě jen říct, že podle mě je takový strach úplně neopodstatněný. To by ses mohla bát permanentně. Pokud máte hezký vztah, jste oba spokojení a máte se rádi, nekaž si to nějakýma představama. Užívej si to a nepátrej, nekoumej. Když bude přítel pryč, nějak se zabav, ať nemáš čas myslet na kraviny.

Reaguji na Wild Paula: Když já jsem taková, že potřebuju vědět všechno Měli jsem taky debatu, vím, že mu můžu věřit, ale co když mi ho ti kolegové k něčemu tam vyhecujou?!! Navíc, bych to chtěla vědět, a né být ta husa co sedí doma a pán si na služebkách vyhazuje z kopítka. Ach jo, vím, že řeším blbosti, ale nemůžu se toho zbavit.

Tak nějak.
Nám ty občasné 2 denní pauzy vyloženě prospívají, hrozně se na sebe těšíme a po návratu se na sebe vrháme..
Zkus si zbytečně nekazit život. Pokud máš pocit, že to sama nezvládneš, klidně zajdi k psychologovi. Na tom není vůbec nic špatného, je to vpodstatě to nejlepší a nejrozumnější řešení

Reaguji na bertik: Právě že si mě docela uklidnila On je problém dost i v tom, že jsem hodně majetnická a jsem dost nervozní z toho, že ho nebudu mít tak nějak pod "kontrolou" - vím je to hrozný ale je to tak.

Reaguji na amelie1111: Mně ale odjede asi na měsíc..

Souhlas

Tak to bych měla taky problém. Ale ne s žárlivostí, spíš by
se mi hrozně stýskalo A taky nevím, kdo by mi pomáhal s domácností, s dětmi, s nákupy a tak. Když je muž pryč, nežárlím na něj. Spíš si uvědomuji, jak moc mi chybí. Ve všech směrech.

Reaguji na bertik: Já se nejvíc asi bojím, že tam třeba bude mít příležitost, kterou by tady neměl, a díky hecujícím kolegům jí nakonec třeba využije....

Reaguji na amelie1111: Mně bude taky strašně chybět, ale budu pravděpodobně i žárlit.