Strach z přítelovy služební cesty

Tak to moc ráda slyším, že jsi na sobě zapracovala Je dobré hodně o té problematice mluvit, číst, nechat si poradit, třeba to rozebírat a hodnotit i s přítelem. Zároveň to nebrat moc vážně, třeba s přítelem si už z toho děláme srandu, tak to různě zlehčujeme, mám potom pocit, že jde vlastně o kravinu, která se mnohem lépe zvládá. Potom už se toho tolik nebudeš bát. Taky jsem to takhle podobně prolomila, zdá se mi, jakoby se ta potvůrka žárlivost s každou přečtenou knihou nebo pobavením se o tom s přítelem, scvrkávala a už pro ni není tak snadné se ke mně dostat. Jasně, někdy na mě přijde slabá chvilka, ale já si hned uvědomím, že mám dvě možnosti: buď se tomu poddám a spadnu do ní, budu se užírat a opakovat staré scénáře, nebo se na to prostě vykašlu, rozdýchám to a odeženu svoje paranoidní myšlenky nějakou jinou činností, myšlenkou na krásné chvíle s přítelem, budoucnost a tak. Hlavně si teda uvědomuji, že jsem jedinečná, že si mě přítel takovou vybral a náš vztah je takový, že by ho už nechtěl měnit. Proto se tak taky chovám, aby byl spokojený a aby se se mnou cítil milovaný, těšil se na mě, to chlapi fakt chtějí Přeju ti moc, abyste se měli rádi, důvěřovali si a zvládali spolu i těžké věci. Ono totiž právě ty problémy, které společně partneři úspěšně řeší, ten vztah taky obohacují. My s přítelem rádi říkáme " když už jsme spolu zvládli to a to..." a děsně se pak objímáme a vyznáváme si lásku, má to hloubku... a to je ono. Potom už je jedno, jestli se pobaví s jinou pěknou holkou, když ví, že má doma svůj poklad, o který určitě nechce přijít.

Reaguji na simuška: Přesně jak píšeš, mně i hodně pomohlo, když jsem zjistila, že v tom nejsem sama, že nás je víc s takovými pocity Moc ti přeju, že jsi teď spokojená. Taky doufám, že to budeme zvládat i do budoucna a ta mrška žárlivost nevyhraje. Měj se hezky.