Ahoj holky, potýkám se s takovým dlouhotrvajícím problémem, tak mě napadlo, že byste mi mohla některá poradit, už jsem fakt zoufalá..
Čím jsem starší, tím víc se bojím. Mám najednou strach z létání (dřív jsem neměla), bojím se např. i jezdit metrem (největší panika, když zastaví uprostřed tunelu) atd.. Co mě ale trápí nejvíc, je strach o své bližní, hlavně o přítele. Když jede někam dál autem, každou chvíli kontroluju stránky policie ČR o aktuálních nehodách a zastaví se mi srdce při každém načítání stránky. Když se nevrátí odkudkoliv jak má a hned nenapíše, brečim doma u okna a vyhlížim. Pořád se uklidňuju tím, že se mu přeci nemůže nic stát, ale mozek to nějak nepobírá..hodně se kvůli tomu hádáme, protože vyletim pokaždé, když pozdě napíše sms atd..Máte někdo podobné stavy? Je to normální?
Má to moje kolegyně, bere na to léky /myslím antidepresiva) a chodí k doktorovi.Normální to není, už z toho důvodu, že tě to dost omezuje.
to že máme strach o své blízké je celkem normální a je to v pořádku , ale ty už teda ženeš extrém. A od kdy to máš ?? Stalo se něco v blízké minulosti, že jsi takto začala reagovat??
Ta tvá pasáž o tom , že kontroluješ stránky PČR mě dost pobavila , ale taky vyděsila.
Nechci tady debatovat o tom co je a není normální , ale to co píšeš je dost zvláštní. To ti musí strašně otravovat život.
jinak jak si již psala v názvu Panický strach. můžeš opravdu trpět panickou atakou v tomto směru a to bys měla léčit , popřípadě to konzultovat s nějakým psychologem , aby se odhalila příčina těch nevysvětlitelných obav .
Ani přesně nevím, kdy to začalo. S přítelem jsem 3 roky a začalo to někdy v půlce našeho vztahu a s tím i strachy jiné. Je pravda, že mě to omezuje dost. Často nemůžu spát a budím se, abych zkontrolovala, jestli jsou zamčené dveře a hodinu sedim uprostřed noci a čekám, jestli neuslyším nějaké zvuky, nemůžu mít v pokoji zrcadla, nikdy nesmím spát sama atd. To vše se ještě dá, ale bojím se, aby to neohrozilo náš vztah. Vždycky jsem byla strašpytel, ale nikdy to nebylo tak intenzivní. Často jsem si říkala, že by to mohlo být psychického rázu, ale všechny traumata jsou starší než 3 roky a já si nevybavuji nic, co by to mohlo vyvolat, protože se současným přítelem se můj psychický stav naopak zlepšil. Maximálně bych si mohla vysvětlit strach o přítele svojí nadměrnou fixací na lidi, ale to by nevysvětlovalo ostatní strachy..achjo, já už nevim jak se té úzkosti zbavit a vést normální život..
psychologa nechávám až na poslední záchranu. Je mi nepříjemně z představy, že mi třeba řekne, že mi nic není, a že nechápe co tam dělám..
Cituji _debbie: řekne, že mi nic není, a že nechápe co tam dělám
Určitě ti dobrý psycholog ( nebo spíš psychoterapeut ) nic takového neřekne, naštěstí už nemáme socializmus a "Chocholoušky" . Dle možnosti si nenech hned ze startu nic předepisovat, psychika není bolavá pata, že se člověk pouze nazobe prášků a pomůže to. Spíš by to chtělo analýzu, čeho se vlastně bojíš a co to v tobě vyvolává.
Cituji _debbie: strach o přítele svojí nadměrnou fixací na lidi,
Já bych na tvém místě měla spíš strach, že přesně tímto se o přítele připravím ... co na to říká on ? Nebo on o tvých obavách ani netuší a jseš v tom sama ?
Přítel zatím drží a omlouvá se pořád dokola, když ho seřvu, že nenapsal. Naštěsí se to tak často neděje (často napíše) a já mlčim. O těch ostatních obavách moc neví (ví jen, že se bojim zrcadel, ale o ničem jiném jsem mu neřekla, připadala bych si trapně).
Cituji dadabus: Já bych na tvém místě měla spíš strach, že přesně tímto se o přítele připravím
přesně o to se bojím, ale řikám si, že jsem třeba prostě jen po++ra, a že se to třeba dá nějak ovládat..zas jsem moc mladá na to, abych měla křeče pokaždé, když odejde pro rohlíky, aby ho náhodou nepřejelo auto..asi si tam přecejen zajdu..v nejhoršim mě slušně pošle do háje, ale kdyby mi pomohl, bylo by to super.. Díky moc, holky, moc jste mi pomohly, možná jsem spíš doufala, že mi někdo řekne, že je to normální, ale asi ne a nechci vědět, jak by to dopadlo, kdybych měla třeba děti..
Cituji _debbie: slušně pošle do háje
Ale nepošle, terapeut je od toho, aby lidem pomáhal a ne je posílal do háje . Dnes už návštěva terapeuta není takové stigma jako kdysi a lidi tam, myslím, chodí s většími maličkostmi. Normální to rozhodně není, dělat to, co popisuješ a jak se zdá, máš velice trpělivého a tolerantního a hodného partnera, to je štěstí, tak s sebou něco dělej, pokud "to" nedokážeš ovládat - co se zdá, že ne - škoda si ničit život věčnými obavami. Kdybys měla děti, tak by to o nic lepší nebylo a těm by taky asi taková věčně vyklepaná úzkostlivá mamina nebyla moc platná.
Ani nevíš, jak ti rozumím - měla jsem diskuzi,ale smazali mi ji - přítel jel na SK, měl se vrátit v paátek a nic. Pak jsem psala kamarádovi a ten, že se mu ozval a že dojede v pondělí.Jenže neustále má vyplý oba telefony, nikdo nic neví. Nevím, co s ním je, co se děje, NIC.
Takže se opravdu bojim, co se děje a v hlavě mi taky jedou jen ty nejčernější věci.
Reaguji na tyweee:
ty máš strach opodstatněný..vždycky když mi tohle někdo udělá, tak si řikám, že jestli někde neni mrrtvej, tak ho zabiju sama..držim palce, snad to je ta typická chlapská ignorance..nechápu, že ti smazali diskuzi..
Reaguji na tyweee:
ty máš strach opodstatněný..vždycky když mi tohle někdo udělá, tak si řikám, že jestli někde neni mrrtvej, tak ho zabiju sama..držim palce, snad to je ta typická chlapská ignorance..nechápu, že ti smazali diskuzi..
Reaguji na _debbie: Ano, opodstatněný,ale nevím, aby až se vráti a někam pojede, tak abych se nezačala bát zbytečně. Víš, že chvíli bude mít vyplý telefon, anebo se nebude hlásit...
Reaguji na tyweee:
Pořád se neozval? A dceru už jsi nějak sehnala?
Reaguji na JulyJuli: Neozval a ten telefon byl na někoho se stejným jménem
Budu doufat, že opravdu do večera dorazí.
Jen se fakt bojím, že pak pojede někam pryč a budu se klepat, aby se vrátil.
A nebo se rovnou zaregistrujte. Zabere Vám to 2 minuty.