Blížící se odchod partnera - mám strach

to zvládneš kočko
máš krásnýho klučinu,tak se snaž zabavit sním-výlety,bazém na kolo atd
jestli opravdu cítíš že chceš koncec drž se toho,bud silná
držím palečky

Reaguji na veronika22:

Děkuji, cítím že ten konec být hlavně musí jinak se z toho všeho nevyhrabu. Byla jsem s ním 2 roky a zestárla snad o 10 let. Než dostal ultimátum tak jsem ho i chvílema nenávidiěla a chtěla aby vypadl, teď je mi ho líto..nic celý den nejí, sedí v kuchyni u počítače a když na něj promluvím tak odpovídá milým hlasem. To mě ničí, proč není jako jindy, jízlivej a neháže ksichty?

Reaguji na veronika22:
a nikde není psáno že když se nedá dohromady jako chlap,až si najde práci a začne se snažit že ho nemžete zkusit vzít zpátky a žít konečně jako rodina
pokud nebyl jiný problém než jen práce a jeho lenost

Reaguji na veronika22:

Taky mě to napapdlo ale on se dohromady nejspíš nedá..idkyby pracoval , víš ,je to takovej ten patologickej lhář a pohádkář kterej si myslí že spoustu věcí nevím jak je tak lže a lhal celou dobu. Fingoval telefonáty třeba ohledně práce ,peněz,hrál divadlo, má problému že sám podle mě neví jak z nich ven...není to jen o tom aby si našel zaměstnání.

vyprdnout se na něj
chápu že to bolí...taky mě bolelo když jsem jako 22letá s půl roční holčičkou na krku bez peněz odešla od takového hovádka
byla jsem půl roku sama a pak potkala chlapa a po 5 měsících se vdávala
jsem ted štastná
nemáš co ztratit,neboj se nových začátků,jdi do společnosti s kamarádkama,užívej si volnosti a netrap se

Reaguji na lusinda:

Uff, chtěla bych to mít už za sebou , ted jak jsem si to přečetla zvedl se mi až žaludek z toho co mě čeká ještě za větší stres, jen vím že to musím zvládnout, Bydlím v domě s rodiči, já mám nahoře svoje a oni mi řekli že kdyby nebylo mě už ho vyhodili dávno a že už ho tu nechtějí , takže jít musí. Ale přitom já vím že kdyby to neskončilo teď tak to skončí o nějaký měsíc později, to je mi naprosto jasné díky jeho problémům. I jsme už spolu málo spali..jeho nálady byly střídavě oblačno, prostě samej stres.

Nejspíš bych chtěla aby mi někdo řekl že mě bude dobře až tento člověk odejde ,ale já vím, pravda je taková že mě bude zle. Mám jen strach že se v tom budu utápět a uzavřu se doma.

Jen ho nech jít, než takovýho mít doma, tak být raději sama, klidně si pár nocí pobreč do polštáře, ale věř mi, že do budoucna by tě nic moc hezkého nečekalo. Já měla 4 roky vztah s podobným "prototypem mužskýho - citovýho vyděrače, lenocha a sobce v jednom" a znám dost případů, kdy na tom jsou ženský stejně, ale tak nějak to tomu svýmu trpí, omlouvají ho, promíjí mu a zbytečně ztrácí čas. To že odejde neznamená, že tomu tak musí být navždycky. Až se dá dohromady a začne se sebou něco dělat - a tím ti dokáže, že o tebe stojí, tak budiž, ale jen kvůli tomu, že se usmívá a snaží se najednou, když jde do tuhýho, to mu nevěř.

Pro odlehčení tématu.
Nick si změň na hodná holka.
Horšího už potkat nemůžeš.
Čeká tě jen to lepší.

Nakonec zjistíš, že se Ti vlastně ohromně ulevilo. Neboj, jednou, až si na něj vzpomeneš, tak se budeš divit, žes vůbec s někým takovým byla...ale ten rozchod je těžkej vždycky. Bodejť by se boreček nesnažil bejt milej, asi mu dochází, o jakej servis přijde a že se taky bude muset začít snažit a makat...nebo se pověsí na krk někomu jinýmu.

Holky , já vím že se mi uleví proto jsem se taky rozhodla po milionech vyhoržování to definitivně utnout. Už teda se chovám dost odtažitě od Vánoc..nechal celý Vánoce na mě i s jídlem, složenky a nechal se přestal chodit do práce, prej teď žádná není ale já vím že mu šéf řekl ať už nechodí (umím si taky zjistit co chci) a já se z toho všeho mohla pos...- To nemluvím o tom že já už druhý Vánoce nedostala nic a kdybych teď já malému nezařídila dárky tak nic taky nedostal. Vím, je to můj syn ale tak přece věděl že mám dítě.

Nejradši bych byla kdyby už odešel a já se mohla dávat dohromady, jenže on nemá kam a hlavně ZA CO. Až je mi ho líto, musí si tu připadat asi horzně,už prostě jak cizí..včera nic nejdel a už druhou noc spal v obyváku nepřikritej, oblečenej v domácím a na nerozdělané sedačce. Jenže já tohle nechci vidět ,mě to akorát ubližuje, nepřeju mu nic špatnýho jen ať jde když si nevážil toho co měl, a on si vážně nevážil.

No a proto sem píšu aby jsem, když mám slabý chvilky, neudělala hloupost .

Reaguji na Lilliana:

Spíš blbá holka

ale už mi vše došlo, neboj, jen prostě mám strach ze slabé chvilky a z toho jak to bude chvíli bolet.pak mám taky debilní myšlenky jakože -bude mě někdo chtít nebo budu já hlavně někoho chtít a takový ty otázky prostě.

Reaguji na zlaholka: To víš, že to bude chvíli bolet, ale pokud máš syna a bydlíš s rodiči, tak to bude všechno rychleji za tebou a počkej až jednoho krásného dne zjistíš, že ten obrovský balvan je pryč a jak se ti uleví.
Jak jsi psala: odchod byl nevyhnutelný a čím dřív tím líp, stejně by to tak dopadlo. A to že nejí a je na tebe milý je jen jeho taktika a doufá, že ho nakonec nevyhodíš (ani se mu nedivím, když nemá kam jít) a po pár dnech by se to zase stejně vrátilo do starých kolejí!! Takže vydrž, pevné nervy a hlavně ho nelituj, nemáš proč, za všechno si může sám!!

Reaguji na Terez16:

Děkuji, to jsem potřebovala slyšet, já to vlastně vím ale člověk potřebuje slyšet stejnej názor co má sám aby si byl jistej že neubližuje a že se nespetl. Já mu nepřeju nic špatnýho, naopak, ale tohle už dál nejde, ani vlastně nevím jeslti ho miluju, myslím že je to z většiny už zvyk. Taky chci zase partnera se kterým můžu jít aspoň na blbý kafe a ne jen sedět doma. Chci žít, jen mě mrzí že jsem do toho šla s tím že to bude on. Samozřejmě také peníze dával ale velice nepravidelně a pak už jsem nestačila vše poplatit a už se to semnou vezlo.

No tak vidíš to! Sama bys na něm nenašla snad ani žádnou pořádnou kladnou vlastnost! Chlapů je strašně moc a mezi nima je plno lepších než ten tvůj! A navíc, být chvíli sama taky není špatné, uvědomíš si spoustu věcí, najdeš si nové koníčky nebo se vrátíš ke starým a bez takové přítěže jako byl on budeš více v pohodě a nebudeš se muset tolik stresovat.