Strach z přítelovy služební cesty

Reaguji na simuška: A ty už takový myšlenky vůbec nemáš? Jsi šťástná? Vše co píšeš je naprostá pravda a vážně se v tom nacházím...

Mně se pak i stane, že se cítím šťastná a spokojená a pak najednou přijde nějaký impulz nebo něco a já zase začnu přemýšlet, co bylo, co bude a co když o to příjdu. Já mam až pocit, že čím víc jsem šťastná, tak tím víc mě pak něco může srazit na kolena ... Takže já se vlastně už i bojím být šťastná... Ach jo.

Reaguji na Maajka:
Já tu svoji žárlivost krotím asi dva měsíce, takže jsem v tom celkem nováček , ale i dřív jsem tak trochu žárlila na hezké holky kolem mojeho kluka, ale nebylo to tak moc jako to máš teď ty. Ale kdybych s tím nic nedělala, asi by to do podobného stavu mohlo dojít i u mě. Takže je dobře, že si to uvědomujeme, možná kdybychom si mysleli, že je to normální a ten druhý jen provokuje, nebo je špatný, tak bychom měly vážnější problém. Proto si myslím, že to není přímo choroba, chorobná žárlivost, ale prostě máme hold nízké sebevědomí nebo slabší psychiku, nebo prostě ten nedostatek z dětství bez otce, který nám měl ukázat, že jsme milovány. Já prostě vím, že to musím hodit za hlavu, někdy si říkám, že jsem fakt trapná, nadám si, jdu něco dělat (nejlépe hodně fyzicky náročného) a hned mě to přejde. Já moc po hadrech nechodím, nechci se rovnat "fiflenám" a "bojovat s nimi o krásu", chci se mít ráda taková jaká jsem, přirozená, samozřejmě se ráda pěkně obleču, nalíčím, ale nechci, aby moje spokojenost byla založena jen na tomhle. Takže raději doma něco skvělého uvařím a nebo udělám kus práce, která jde za mnou vidět (kytky, ruční práce atd) a mám z toho radost, stejně tak můj přítel Taky prozradím, že jsem věřící a chodím do kostela, a to mi pomáhá asi ze všeho nejvíc

Reaguji na simuška: Tak já nejsem žádná fiflena a rozhodně bych si nezvyšovala sebevědomí v mini. Navíc přítel se třeba na takovou podívá, ale vím, že by jí doma nechtěl. Jeho typ je sportovní fajn holka. Těch se bojim Mně stačí pro radost šátek, který se mi hodí k obleční atd. Nejsem žádný nakupovací maniak, ale taky se dá takhle občas pěkně zrelaxovat. Už jsem asi trapná , ale musím říct, že s tou prací máš opět pravdu. Taky jsem spokojenější, když něco udělám, třeba jen doma poklidím a jsem hned taková veselejší a pyšná na sebe. A ty špatný myšlenky jsou taky jaksi pryč..

Ta láska mi taky dost chyběla, i když přítel mi jí dával najevo, ale svým způsobem, ale pro mě to bylo málo, já chtěla víc, víc, víc .... a pak byla protivná, zlá.... potom žárlivá... Teď už vím, že mě miluje a od tý dobý co jsem si to uvědomila, tak je to asi na mě znát, protože najednou od přítele tu lásku nějak víc cítím... Myslím, že když ho teď jakoby do toho nenutím, tak on chce a snaží sám

Tak u tebe je to taky čerstvý, ale myslím, že jdeme dobrým směrem... Strašně si mi pomohla.

Reaguji na Maajka:
Určitě jdeme dobrým směrem A nejenom já tobě, ale i ty mně pomáháš... i když to naše chování vypadá nenormálně, uklidňuje mě, že až tak nenormální asi není, když jsme takové dvě a když vím, že se s tím taky snažíš poprat, tak mi to dodává všechno ještě větší odvahu a cítím, že to zvládnu a ty taky. Jo a tu knížku co jsem zmiňovala, tak tu si fakt sežeň (já ji koupila na netu). Je právě o tom, jak se cítit být ve vztahu milován, jak druhému projevovat lásku, jak zachránit vztah, moc dobře se čte.

Reaguji na simuška: To jsem ráda, že ti taky pomáhám. Napsala jsem si název knížky a určitě se po ní podívám v knihkupectví. No to naše chování je nenormální, ale ne ojedinělý

Nečetla jsem celé vlákno, ale napíšu za sebe.
Pracovních cest mám za sebou spousty a vždy se spoustou chlapů, co jsem vypozorovala za ty roky, tak chlapi, kteří by si nedali říct se dali spočítat na prstech jedné ruky. A čím více cest , tím se pánové jaksi více odvazovali a užívali si krátkodobé svobody.

Sama jsem abstinent a poměrně nespolečenský člověk, takže co se v noci dělo mi ráno vyprávěli kolegyně, ale za sebe říkám, že za žádného chlapa bych nedala ruku do ohně a za toho co vypadá nejneviněji už vůbec ne(bohužel vlastní zkušenost).

Řešila bych to takto: co oči nevidí , srdce nebolí !

Reaguji na denisatenisák: Takže chceš říct, že v podstatě všichni chlapi na služebkách podvádějí?

Reaguji na Maajka:
Nikdy nejde říct všichni, je krásné si myslet, že zrovna ten náš nee (já si to myslela 12 let, než jsem se rozvedla), ale více se rozepisovat nechci, z mých názorů bys byla smutná.
Napsla jsem jen poznatky ze svých cest.

Tohle si pustit do hlavy, tak to už bychom neměli žádnou naději porazit tu naši mršku žárlivost... Já se třeba držím těch dobrých zkušeností, kdy jsem taky jezdívala na služebky a byla většina těch chlapů, co se jim právě takové chování příčilo. Spíš to vždycky byly ojedinělé případy takových jednoho nebo dvou týpků, o kterých se vždycky vědělo, že jsou dost na baby. Jak říkám, když je chlap doma spokojenej (po všech stránkách, i těch postelových ), nemá to zapotřebí. Ničeho se neboj, Maajko

Promiň to mu moc nevěříš, když z toho máš takový strach, že se s tím svěřuješ veřejně. Nevím co chceš na tohle slyšet. Je to váš vztah a nikdo ti tady neřekne co udělá

Jen jedna rada pokud mu budeš ustavičně volat a nenápadně ho stíhat a přemýšlet nad tím, tak to jednou vážně udělá buď v klidu

Reaguji na EleanorWoods: Věřím mu, ale stejně se tak trochu bojím. Víš jen tý představy, že mě podvede. Nějak mě to vzalo. Jsem trochu cíťa. Jinak ho rozhodně nenaháním. Dřív možná, ale už dávno ne. Teď vydržím počkat, než si mě začne nahánět on

Reaguji na simuška: Máš pravdu, nejde házet všechny do jednoho pytle. Přítel taky říkal, že na týhle poslední služebce byl taky jen ten jeden co to rozjížděl. A je to právě taky takovej týpek a děvkař. Ale blbý kecy o holkách a srandičky to věřim, že měli všichni

Reaguji na Maajka:
Ahoj, tak jak pokračuje vztah s přítelem? Je všechno OK? Zvládla jsi tu jeho služebku bez žárlivých stavů?

Reaguji na simuška: Ahoj, moc si mě potěšila, že se ptáš Vše proběhlo v pořádku. Byl pryč 14 dní a když psal, že se za dva dny vrací, tak i když jsem se na něj těšila, tak jsem se zděsila, že nestihnu vše co jsem si ještě naplánovala, a že sebou musim hodit Ale upřímě, stálo mě to hodně sil, šla jsem do sebe (dost mi pomohlo co jsi psala, všimla jsem si tvých textů i v jiných diskuzích) a zjistila, že jsem na příteli strašně závisla a je to špatně. Takže na tom pracuji, snažím se aby se můj svět netočil jenom kolem něho. (Kupodivu mám pocit, že najednou se on víc zajímá o mě...) Čtu knihy osobního rozvoje atd. Např. mi pomohlo Tajemství, Proč muži milují potvory atd... Za poslední rok jsem si spoustu věcí uvědomila, jeho služební cesta mi vlastně pomohla. Uvědomila jsem si, že vlastně žiju jeho život a že se svojí závislostí bych ten vztah stejně zničila. Je to super chlap a já ho od sebe svým chováním akorát odháněla a sama se zbytečně trápila věcma, který neovlivním. Ještě, že jsem objevila omlázko, holky tady dávají super rady.. Dík.