Strach z přítelovy služební cesty

Reaguji na Marki86: To ne, vím jistě, že ho to nenapadlo. On nenávidí když žárlim, to jsou jediný chvíle, kdy je na mě protivnej. A bavit se chodím, i jsem chodila když byl pryč, ale pořád musím myslet co děla.. a trápí mě to.

Reaguji na Marki86: Právě, že nemám důvod mu nevěřit. Bylo to poprvý co jsem byli takhle dlouho od sebe a já to prostě nezvládla. Já žárlím na každou holku co kolem něj projde a ta představa, že si ho nebudu moct zase ohlídat je hrozná. Ale on neni ten typ co by někde balil holky, spíš se bojím aby mi nějaká mrcha nezbalila jeho...

Reaguji na Wild Paula: Myslím, že na to nejspíš dojde. Jinak mám ještě platíčko v zásobě, tak ho možná použiju. Ale nechtěla jsem, je to svinstvo ty prášky, chtěla jsem to zvládnout sama. Ale když vidím, že podle vašich příspěvků je to moje chování opravdu hodně za hranicí tak asi budu muset no.

Reaguji na Wild Paula: Teda vím to i tak, že to hoodně přehánim. Ale podle vašich reakcí si to nějak víc uvědomuju, prostě mě to nakoplo. Nejde to takhle dál. Musím si užívat toho, že je to teď mezi náma super, snad ještě lepší než když jsem spolu začali chodit. Proto se možná i tak bojim, abych neztratila, protože nevěru bych neodpustila...

to si myslím, že je trochu moc..já naopak nesnáším takové ty rádoby doktory, kteří všechno řeší práškama, jen aby si ušetřili práci.. jsou mnohem účinnější metody a ne jen utlumení osobnosti ..

Vidím to tak, že máš buď nějakou špatnou zkušenost, nebo nízké sebevědomí, když příteli můžeš věřit a stejně to nejde.. zaměř se na něco z toho a bude vše OK.. bav se, však on si tebou taky na té služebce není jistý, to se neboj

Moc hezky napsané, s tím souhlasím...

Uvědom si také, že žádná z nás nevěru neuznává, ale bohužel se v životě dějí i horší věci Dokážeš tak jednoduše říct, že nevěru bys nikdy neodpustila? Tohle si taky ujasni! V životě přicházejí různé situace, různé zkušenosti a člověk nemůže (nebo nechce) vždycky zahodit třeba 10 let společného života, zvlášť když jsou děti...

A přidávám se k Paula Wild, také se domnívám, že svou úzkost opět nezvládáš. Opět tě dostihne, ať se přítel bude chovat jakkoliv. Je čas nejen na prášky, ale i na psychoterapii.

Reaguji na Marki86: Zjistila jsem nedávno zajímavou věc, když jsem byla jednou o víkendu posedět s kámoškama a on šel teda s klukama, tak mi psal jestli za nima pak nechci příjít a já mu odepsala, že né, že se s holkama dobře bavíme (dřív by bylo - ode mě smska jestli se někde sejdem a půjdem spolu domů a hned jak by napsal bych tam běžela) no a on na to, že si mě vyzvedne a do půl hodiny tam byl Jak už jsem psala, já už viditelně nežárlím (možná malilinko) a za vše jsem se mu omluvila a máme super vztah. Jen ty moje vnitřní strachy a pocity mi kazí radost ze života..

zaměřit se na příčinu a ne řešit důsledek..

No já bych jí napsala ať od něj okamžitě uteče, že si s ním zkazí život. ... Děkuju

Reaguji na Wild Paula:
ne, poradila bych jí psychologa, ne rovnou psychiatra s pudlem prášků v ruce

Reaguji na Romčula: Jsme spolu skoro 8 let. Až se divím, že to semnou vydržel. Ale sám mi nedávno říkal, jaký je to teď fajn, že jsem jiná. A musim uznat, že se mi to z jeho strany i dost vrácí ... Když nedělám scény v situacích, kdy bych dřív (úplně zbytečně) hysterčila, tak zjištuji, že i on je milejší a vstřícnější a vlatně ani nedochází k nějakým "nedorozumění" .... měla jsem na to přijít dřív. Musím na sobě ale ještě dost zapracovat, aby mě to nezžíralo a pak jednou nebouchla třeba kvůli tomu, že ho pozdraví např.bývalá spolužačka

Ach můj bože. Proč si tady skoro všechny holky na omlázku myslí, že když jejich přítel jde někam ven s kamarády, na nějkou párty nebo jede na služebku, že jí zákonitě podvedou? To jste vážně (skoro) všechny tak podezřívavé?

Holky moc děkuju, dívám se na to teď jinýma očima a alespoň na chvíli ze mě spadla ta tíha. Musím vymyslet něco, když budu chtít zase přemýšlet, jak to zahnat. Nejhorší je, že já už jak se ráno vzbudím, tak první co mě napadne je, že - odjede, podvede, všechno zkazí, já tomu nezabránim.... no a pak se víceméně snažím tyhle myšlenky celý den zahnat. Hodně mi pomáhá co píšete. Děkuju

Máš pravdu. Když tě bude chtít podvést, tak to udělá a ty tomu nijak nezabráníš. Tak už to holt někdy bývá. Je to hnusný a dost smutný, ale je to tak. Ale aby ses s tím užírala už od rána a pořád o tom dokola přemýšlela, tak to mi přijde na můj vkus už moc, fakt... asi jsem OT, ale tohle prostě asi nikdy nepochopím...