Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Holky, vy jste zlatíčka. Díky všem!

Zdravím všechny nešťastné či opuštěné. Ráda bych se také svěřila s tím, co mě potkalo.

Na muže jsem měla vždy smůlu, ale když jsem potkala JEHO, zamilovala jsem se až po uši a byla si jistá, že je tím pravým a vyvoleným. Začali jsme spolu chodit, byli jsme šťastní, pár pří proběhlo, ale není vztahu bez hádky. Byla to láska na první pohled, oba jsme cítili, že spolu chceme být, dokonce jsme mluvili i o svatbě a bydlení, později také o dětech, ale to až dostuduji. No nebudu to prodlužovat.
Po dvou letech jsme se probudila ze sna a přišel tvrdý dopad. Moje drahá polovička se ke mně otočila zády ve chvíli, kdy jsem ho nejvíce potřebovala.

Po jedné hádce, asi tak před 14 dny , která nám obrátila vztah naruby - řekli jsme si hodně ošklivých věcí, se zabejčil, urazil se a projevila se jeho ješitnost. Před pár dny mi zemřela babička a když jsem to psala JEMU, odepsal mi : "Mrzí mě to, je mi to líto, jdu si udělat jídlo, pak musím někam zavolat. Krásný večer." Za celý dva dny se ani neobtěžoval zvednout telefon a zavolat mi nebo jen napsat, jak mi je. Jeho uražená ješitnost mu nedovolila alespoň na chvíli přejít tu naši hádku a podpořit mě...Pořád říkal, jak mě miluje, ale tohle i ukázalo pravý opak.

Nejhorší je, že mě zradil, ublížil mi, ale já si nedokážu představit život bez něj. Vím, že mi vrazil kudlu do zad, ale já nevím, jak ho z toho srdce dostat, stal se mou polovinou, mým životem...Ale nevím, zda.li bych mu takovou zradu odpustila. I když tím ublíženým se cítí on, kvůli té naší předešlé hádce.

formica
ta chlapská ješitnost je něco naprosto šíleného. nechápu, že se nedokážou kousnout a když tvrdí, jak silné mají city, ustoupit.. alespoň jednou..

Já prostě jen nechápu, jak může být někdo tak bezcitný. I přesto, že jsme se strašně pohádali a řekli si spoustu ošklivých věcí, tak bych od něj nečekala takovou podpásovku. Samozřejmě, že po té naší hádce volal naší kamarádce, co nás seznámila a říkal jí, jak je v pr..., že mě nechce ztratit, co má dělat atd. Ve chvíli, kdy já jsem dala jen trochu najevo, že náš vztah chci zachránit, začal dělat drahoty, že musí přemýšlet a že jsem mu ublížila a že neví, jestli to půjde dál v našem vztahu pokračovat. A to, co následovalo potom, to beru jako pomstu, protože mi chtěl ukázat, že on je v pohodě. Ježíš, já jsem tak rozzuřená, zklamaná, nešťastná a sama. Nevím, co dělat...

formica
teď ho nechej podusit ty!

Víš Vločko, já teď ani sama pořádně nevím, co vlastně chci. Chci mu hrozně ublížit, ale vím, že bych toho asi brzo litovala. Chci ho zpátky, ale nevím, jestli je to dobrý nápad.
I přesto, co udělal ho stále miluju a věřím, že on mě také. Ve středu jsem od něj dostala dárek k narozeninám, to už bylo po té naší hádce...a víš, co mi dal? Naušnice a přívěsek ve tvaru srdce a ještě v mé oblíbené barvě. Jsem hrozně zmatená, nevím, jestli mu okážu odpustit, že se otočil zády, ale zároveň nevím, jestli to zvládnu bez něj.

formica
jsem ve stejné situaci, rozchod po sedmi letech. doteď sem volala, ponižovala se, atd. a on? jen toho využívá, zneužívá. do dneška sem ho chtěla zpátky. dnes sem se dočkala od něj další rány. Jsem plná vzteku a začínám vidět co je to za člověka, sobce, nezaslouží si mě. Chci teď makat na sobe! chci dokázat sama sobě, že sebez něj obejdu!musím být silná! mnohem lepší teď než kdyby mne nechal a já měla už děti. už si nenechám ubližovat. Musím být jako oni, dělat uraženou, mít ostré lokty, nepoddávat se své bolesti a hrát tu jejich hru. už nenechám nikoho aby mne trápil!!!

Já ti tak rozumím...Taky jsem si to říkala, ale pak si vždy na něco vzpomenu z našeho vztahu nebo mi ho něco připomene a jsem v tu ránu na začátku. Mám chuť mu napsat, zavolat, vyřešit to, ale co on, jen mi říká, ať ho citově nevydírám...Strašně nerada se vzdávám, ale co on? Vzdal to bez boje.

Víš, chtěl mě odtáhnout od rodiny, chtěl mě jen pro sebe a dneska jsem sama, bez přátel, naštěstí rodina mi zůstala, ale začínám sama od začátku.
A to mám ve středu ještě dělat souborné zkoušky a v pátek má babička pohřeb...

Nějak se to na mě všechno sesunulo a ten člověk mě v tom nechal samotnou...

Proboha, jakou ránu ti zase zasadil? Co se stalo?

formica
mne ten muj nechal 4 dny pred soubornýma zkouškama.. vidim ze mame podobny pribeh.. hele, snaz se nemyslet na to dobre, spis mysli na to zle, na to, jak ti ublizil, v blbou dobu, sobec! nezaslouzi si nase dolejzani, vzdyt jim to jen lehta ego! kašlat na ně! vždyt to dělaj i oni! .. co mi udělal? navykládal mi zase blbosti, já mu zas tupě uvěřila a dnes už z toho všeho couvá a to ne moc hezkým způsobem, je na mě hrubý a používá ne zrovna vybraná slova, prostě zase mi umlížil. takhle už to nejde. ano, bolí to, prožili jsme spolu sedm let, společní kamarádi, společné zájmy, musím začít od začátku a sama, ale stejně vím, že s ním bych se trápila, vždyť bych si jím nemohla být absolutně jistá, nemohla bych mu důvěřovat, sama bych se utrápila... ale vím jaké je, když ho všude vidíš, cítíš jeho vůni, jeho hlas, vidíš ty společné zážitky, v noci se ti o něm zdá... ale pak si musíš vzpomenout i na tu druhou stránku věci! vždyť člověk, který miluje neopustí druhého kvůli blbé hádce, ne v tak těžké chvíli, kterou mělas... chce to jen pevnou vůli. ... jinak mě se to kecá, sama se trápím, možná se těmito slovama snažím přesvědčit sama sebe. ale je to prostě tak. srdce říká, že ho miluju, rozum říká, holka vzbuď se!

No, tak to si říkám pořád, srdce bolí, ale rozum mi říká, že mě jeden blbec neporazí a že mi bez něj bude líp...Strašně jsem se mu ze samé lásky přizpůsobila, ale to on nevidí, a dnes bych si za to nafackovala!!!
Jsem moc ráda, že někdo chápe mou bolest...Děkuji Ti.
Ono to asi nějak dopadne, vždycky to nějak dopadne, ale pravda je ta, proč bych se měla trápit kvůli člověku, který o mě absolutně nejeví zájem a nedokáže překousnout svou natrdlou ješitnost a uraženost.

A na toho tvýho kašli, jakmile začnou lítat sprostá slova, tak se z něj vytratila úcta k tobě, a to nevěstí nic dobrého. Jakmile začne chlap nadávat a být hrubý, tak to znamená totální konec, protože to by si dovolit neměl.

formica
není sprostý ale nedokáže to říct tak, aby neranil mé city.. ale to prostě stačí. takhle se nechová člověk, který miluje... já dělala to samé, své kamarády zanedbávala, byla s těma jeho,na mé koníčky kašlala, do školy se neučila naplno jak bych měla, jen abych byla sním, prostě jsem dělala vše pro nás,teď to mám o to těžší, ale sama si za to můžu. aspoň budu v příštím vztahu chytřejsí! místo toho aby si toho vážil, bere to jako samozřejmost! a víš co? oni si na nís ještě rádi vzpomenou, ale to už bude pozdě. přece si nenechám sr..t na hlavu!!!
a neděkuj, jsme na tom stejně!

Nejhorší je, že to, že se rozejdeme, jsem navrhla já, prostě jsem mu napsala, že to chci ukončit, protože jsem mu lhostejná a proto, jak se zachoval. Víš, bylo ve mně tolik bolesti a zklamání...jenže průser je ten, že nevím, jestli jsem neudělala chybu. On jen souhlasil. Ale vůbec se o nic nepokusil. 14 dní se ke mně choval lhostejně, dělal věci, který normálně nedělal...já už ten nátlak nevydržela a praskla.

Víš, kvůli čemu všemu to vzniklo? Slavili jsme jeho narozeniny, u něho doma, s jeho rodinou. Dělalo se maso a pohoda. Celý den si mě skoro nevšimnul, ale v pohodě. Jenže večer, asi v půl desáte jsem odešla od ohně, že jdu na záchod, jenže jak jsem vyběhla schody, tak se mi udělalo zle, nejsem zvyklá jíst věci s česnekem. Takže jsem zůstala v baráku, natáhla se v našem pokoji, že se tam vrátím, až mi bude lépe. Jenže mi lépe nebylo a tak jsem zůstala ležet. Do čtyř do rána o mě přítel nevěděl. Nepřišel se podívat, kde jsem, nepřišel se zeptat, co mi je, prý si myslel, že spím. Když jsem mu vyčetla jeho nezájem, tak mi řekl, že jsem měla něco kváknout a ne takhle potají odejít a nevrátit se. Tak prosím kvůli tomuhle vznikla obrovksá hádka, házeli jsme na sebe špínu a v autě se hádá nejlépe, že, protože není kam utéct. V hádce chceš přetrumfnout toho druhého...a bylo to. Skončilo to rozchodem, protože mi ublížil a z jeho strany je to proto, že nedokáže zapomenout na některé věci, co jsem v té hádce řekla.

Pak jsem začala přemýšlet, jestli jsem opravdu neudělala chybu já, ale já to prostě nevěděla,že se mi udělá zle a že už se tam nevrátím...já jen chtěla trochu zájmu a účasti, a ne aby si šel v deset lehnout se mnou.

formica
jako nevím, z toho co píšeš, mi nepřijde, žes udělala něco až moc špatně, kolikrát v hádce člověk opravdu řekne spoustu věcí, který by jinak neřekl. už je mi ale divné to, že 14 dnů se o tebe nezajímal, dělal věci, co dřív ne... to, žes odešla a on se po tobě nešel podívat mi přijde taky ne úplně normální, taky sebou mohlas někde švihnout nebo tak.. a to, žes řekla konec bych čekala, že když ten druhý ho nebude chtít ho jen tak nedovolí. aspoň mohl říct, že jedna hádka nemusí končit rozchodem nebo prostě cokoliv, troška zájmu prostě... nevím no, ale tak trošku z toho co píšeš je tam trochu cítit jeho nezájem. navíc ta tvá zkouška a smrt babičky, to už by mohl přestat trucovat kdyby chtěl.. a psalas mu nebo volala pak žes možná udělala chybu nebo jste od té doby bez kontaktu?

formica
a prosím tě, když ti dal po hádce ten dárek, který vlastně říkal hodně věcí a možná byl i gestem na usmířenou, jak jsi se zachovala?