Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Tak holky a končím....dnes jsem se dozvěděla od kamarádky, jak to bývalému užasně s novou přítelkyní a její maminkou klape a mám dost. Ano, chtěla jsem o něm vědět, od kamarádů, pokud ho uvidí, aby mi to řekli, ale už to vědět nechci, akorát mě to bolí a trápí mě to jak je štastný, takže jsem kamarádům napsala že pokud ho uvidí, at mi to neříkají, nezajímá mě to, nechci to vědět, jinak se z toho nikdy nevyhrabu! A doufám, že to nebude trvat moc dlouho a dostanu se z toho, je to šíleně těžké a rve mi to srdce, ale chci na něj zapomenout, ani se s ním už nechci bavit, snažila jsem se, ale když nemá zájem se se mnou bavit nebo zůstat v kontaktu, vnucovat se mu nebudu.

Že je to ignorant, a má tě jak bokovku, podle mě se s přítelkyní ani nerozešel a jí tvrdí, jak už se s tebou nevídá, pokud ona vůbec ví, že existuješ. Měla jsem to jednu dobu takhle s manželem, akorát já jsem byla ta podváděná a ani nechtěj vědět, jaký pohádky si vymýšlel jen aby jsme ho neopustily ani jedna

Reaguji na Canndy:

A jak to máš teď Ty, zvládáš to? Kde bydlíš...?

Ahoj, docela to jde, i když mi občas chybí, tak už ve mě převládá spíš vztek. Našla jsem si garsonku, začínám si jí zvelebovat, z našeho bytu jsem odvezla skoro všechno, stejně jsem to koupila já, takže to docela jde. Poslala jsem mu žádost o rozvod, kterou odmítl, prý už s nikým není, tak nechápe, proč by jsme se jako měli jako rozvádět Mám teď i hodně práce, takže na to moc nemyslím

Reaguji na Nattalka: : Věř, že všechny tady víme jak ti teď je, protože jsme si prošly tím stejným, ale je to nejlepší, co teď můžeš pro sebe udělat. Zvládly jsme to my, zvládneš to i ty! Držím Ti palce

Reaguji na Nattalka:
Ale varovaly jsme tě s holkama a teď sama dobře vidíš, že ať už je v tom jakkoli dobrý úmysl, není to správný. Prostě ex má být pro opuštěného tabu....Ano, je to smutné, že lidé, kteří spolu žijí a milují se kus svého života, nejsou už v kontaktu, ale budiž ti útěchou, že tak to je prostě skoro u všech, co se rozejdou...A je to tak na světě proto, aby se naše duše lépe a rychleji hojily...
Jak říká SlecnaNebezpecna, všichni to známe a věř, že bude líp
A doufám, že pokud si tohle budou číst i jiné slečny, které třeba taky doufají, že lze být s bývalým v kontaktu, tak je rychle tahle blbost přejde...

Je to ignorant. Hlavně mu neustupuj. Jinak jsi skvělá, že jsi odešla

Reaguji na Canndy: Tak doufám, že se k němu opravdu nevrátíš.

Myslím, že by to bylo o něčem jiném, kdyby byl zájem i z jeho strany udržovat kontakt, ale jelikož o to nestojí, není se o čem bavit. Mrzí to dost, ale stejně s tím nic nenadělám, proto chci raději zapomenout, ať už to přebolí!

To jsi napsala krásně! Snad brzy najdu tu svoji spřízněnou duši, se kterou budu štastná..

Věřím!

Bohužel, už si taky myslím, že to byla blbost, nepřešlo by mě to nikdy, pořád bych se trápila a tak nějak doufala, zapomenout bude nejlepší řešení

Když mi člověk ublíží jako bejvalej, tak když ho nikde potkám, tak taky dělám jak když ho neznám, nepozdravím, prostě dělám jako bych ho nikdy neznala..Ten kdo mi jednou ublíží, tomu neumim odpustit a ani nemůže být mým kamarádem...Prostě se chovám jako kdyby nikdy neexistoval...Jen jsem nepochopila, když on ublížil mě, proč on se nepokusil pozdravit, že já nezdravím je logické ale opačně to nikdo nechápe, on neměl důvod...Kdo mi jednou ublíží, neexistuje pro mě, v tomhle jediném jsem tvrdá a přísná...

Protože je mu to u pr........

Ahoj, tak já dodávám - snad už poslední - část příběhu.
Před týdnem jsem ho požádala o věci (rozčilovala jsem se tu, že nereaguje). Nakonec napsal,že nebyl doma, psali jsme si, jak se máme a tak. Viděno z mé strany - usmířili jsme se.
Pak jsme se v týdnu náhodně potkali a pozdravili, a se mnou to vůbec nehlo.
Tak jsem další den navrhla, jestli mi dá ty věci. Už je mám a to mě i odvezl na nádraží. Docela jsme se pobavili, co nového a tak (ale vesměs nic osobního). Nevyvolalo to ve mě žádné emoce, prostě jen jako když potkáte někoho známého po dlouhé době.
Trochu mi přišlo, že se to obrátilo - že teď je jemu nepříjemné se vidět (tak jako by to bylo mě v době, kdy jsem ještě z toho byla nesvá). Ale nevím, je to jedno, třeba na to pivo jednou zajdeme, třeba ne. On v podstatě není žádný obří důvod proč bychom měli....
I´m over....nemůžu tomu ani věřit!

Achjo, nevěděla jsem že sem budu muset někdy psát. Před dvěma měsíci jsem se s přítelem odstěhovala do Prahy (on tam již bydlel dříve), ale našli jsme si spolu byt. Pak jsem si našla i práci. Jsme spolu už dva roky. Jenže ty dva měsíce co jsme spolu na bytě, jsem poznala, že to nebude jak, jsem si představovala. Každý den po práci něco měl, já přišla domů v 6, chtěla jsem být s ním ale on přišel někdy v 9-10 a prostě vubec jsme se neviděli. Já furt čekala že se to zlepší ale on prostě má takový aktivity, který buďto on sám chce (fotbal, sport), nebo musí (druhá práce). Takže mám smůlu. Předtím jsem to prý jen neviděla, že jsme spolu nebydleli. O víkendech taky často něco měl, prostě to ted bylo příšerný...Samozřejmě jsme se kvuli tomu hádali a já mu vyčítala že se mi vůbec nevěnuje, že to zabíjí. Ted mi řekl že už to nesnese, to pomyšlení že mi každej den tímhle ubližuje a že ještě asi není zralej v tomhle období bydlet s holkou a že se odteď prostě stěhujeme každý jinam. Tečka. (on - 25 let, hlavně že to byl jeho nápad a já za ním šla do Prahy) A myslí si, že já se odstěhuju NĚKAM, oba budeme v Praze bydlet jinde a budeme spolu zase JENTAK chodit jako dřív?! No co byste mu na to řekli...já jsem tak zklamaná Bohužel to asi nemá řešení, než si tam něco najít...zkusit jestli by to šlo takhle (což si myslím že z mojí strany to už nepůjde, chci víc) a případně se teda rozejít...je to v ****** tohle Jiný lidi v tom problému nejsou, z obou stran, jen to, že spolu asi takhle nevydržíme řešili sme to opravdu pořád, tak to teď rozseknul, že to bude takhle...Já jako vubec nevím koho bych si tady na to bydlení měla hledat atd...chápete to? Všechno najednou jinak Domů se vrátit nemůžu, jelikož tu není vubec žádná práce, v Praze chci zůstat...Doteď jsme se měli tak rádi..

Místo, aby se snažil hledat řešení, tak volí tu nejpohodlnější možnost.
Tvůj přítel je pohodlný a má jiné priority - sport, fotbal... Nebyla bych s takovým
partnerem, takže nevím, co poradit a jak vztah udržet.

Na to bych se mu, víš co. Nemá srovnané priority nebo je nevyzrálý.

Reaguji na Adka:

Ano, je nevyzrálý, bohužel...I přes ten jeho věk, já jsem ještě o tři roky mladší. Já jsem jiná než on, já si chci v klidu po práci odpočinout, když musím ráno zase vstávat do práce, jít občas na drink a na kávičku s kámoškama. On je šíleně akční. Teď má novou práci, chce nějakou kariéru a prý že já sem to bydlení brala jako hrozný závazek, že jsem plánovala jako by sme byli manželé. No není to divné, když spolu dva bydlí? Plánovala jsem jen společný čas, abysme se opravdu občas viděli, nepředstavujte si nějaké děti a dovolené v Bulharsku... Teď jsme se ještě bavili o tom, že zkusíme spolubydlení ve 4, ještě s jedním párem (kamarádi). Uvidíme, poslední možnost, jestli by to nějak šlo. Ale do budoucna, nevím, nemůžu doufat v to, že se to změní, co když nezmění a já ztratím další chvíli života. Vím, že kybych ho tolik nemilovala, tak bych se to tolik nesnažila udržet.