Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na nonysek:

Máš pravdu. Ještě mi řekl, že se chovám jak ku*va. Toto nechápu, tím že se směji bavím se se společnými kamarády? Nejsem taková, že bych s někým s kamarádu lezla do postele, tak nevím co mu hrabe. Každopádně se vidíme každý víkend u kamarádu a to asi nedělá dobrotu. Přijde mi, že on to nemůže vydýchat a neví co dál. Bude asi lepší, když ho neuvidím a ke kamarádům o víkendu chodit nebudu, ale zas nechci sedět sama doma. Psát mu nepíšu ani nebudu. Když se vidíme tak vždy začne scéna z jeho strany. Když mě nemiluje, tak nechápu co se pořád stará a dělá scény, že nechce, abych měla něco z jeho kamarády. Minulý týden mi řekl, že chce definitivní konec, ale přijde mi, že pořád neví co chce.

Reaguji na nonysek: Asi jsme na tom stejně taky mám zhruba 4 měsíce po rozchodu, při pomyšlení na nový vztah se mi zatím ještě dělá nevolno. Včera na mě po dlouhé době přišel večer smutek že jsem zase řvala, ale ono je to potřeba, teď vím, že budu zase mít na delší dobu klid. Fb na něj-nemám, mobil-nepíšu, kamarádi-v mé přítomnosti o něm nemluví, a když jo, tak zase rychle přestanou nevím, co s ním je a ani mě to nezajímá. Je pravda, že jednou za čas mě to sebere, ale pak je to zas ok. Ale už mnouhem míň. Začala jsem cvičit, zhubla 5 kilo chodím na solárko, starám se o sebe, návrhů mám víc než dost ale zatím teda nic nehledám, ale pořád mám ještě takové pochmurné myšlenky, že zůstanu do konce života sama zatím je mi takhle dobře, snad i toto odezní

Ty fázy už tu jmenovali holky ale po zkušenostech nejen mých - Ti mužu řict že všichni ti kluci, co podvedli, rozešli se s holkou nebo prostě to byla jejich vina a měli hodnou holku, toho pak začali litovat ve fázi kdy už holka smutek překonala

Sakra holky, jak se sebrat a odstěhovat? Jsme spolu tři a půl roku, neklape to, jak jsem pochopila spíše z mé strany (já jsem ta nespokojená). Absolutní neúcta, zákazy, příkazy. Sestěhovali jsme se po roce, sedíme neustále doma, jemu se nikam nechce Už jsem zoufalá. V srpnu mě vyhodil, vrátila jsem se. Dneska jsem mu řekla, že chci odejít. Máme naprosto nesloučitelné povahy pro společný život, jsme každý úúplně jiný. Reakce žádná, v očích šlo vidět, že je zaskočený a nechápe. Jsem rozhodnutá, snad, ale jak, jak odejít Je před svátkama, jsem strašný cíťa Sama být neumím

Reaguji na Saga:
První krok je vždycky nejtěžší. Nemysli na ty negace co tě brzdí, ale na to pozitivní, co ti svoboda dá - potřebuješ prostě nakopnout abys to udělala a tím, že v tom budeš takto zanícená si nepomůžeš.
Nemůžeš na svátky třeba za rodinou?

Reaguji na Saga: Prostě to udělej. Nemá cenu to oddalovat. Svátky nesvátky. Možná bys byla ještě víc zdrblá, kdybys trávila svátky s člověkem, se kterým být nechceš.
A neumíš být sama? Věř, že umíš. Co jsi dělala před tímto vztahem? Jde o to si na to zase zvyknout. A sama na Vánoce být přece nemusíš...co rodina?

Reaguji na nonysek: mám z tebe radost s tím otupěním máš naprostou pravdu, ta šílená bolest a sevřené srdce časem opravdu mizí nebo to spíš přestanete řešit a začnete se soustředit na něco jiného..
také si občas poslední dobou pobrečím, nevím, jestli je to tím počasím a blížícími se Vánocemi.. mám svůj jiný - LEPŠÍ život a určitě mi je lépe.
každopádně holky mají naprostou pravdu s tou ignorací a nestarání se o bývalého, nejlepší je i odříznout na nějakou dobu společné nejbližší přátele..
poslední dobou se o něm dozvídám spoustu věcí, lidé za mnou chodí a hází na něj špínu.. a myslí si, jak mě tím potěší. je důležité každému říct, ať se o něm vůbec nezmiňují, nikdy vás nebude těšit jakékoliv jeho neštěstí, spíš vám to pak vrtá hlavou..

AnetteB a nonysek - jen tak dál!!

Holky tak dneska mi napsal, že je celkem zajímavé sledovat moje liky na fb jak mám pořád v pi..., že mám zajímavé nálady... ?? Nechápu, o co mu jde, chvilku jsme si psali, ale skončilo to samozřejmě tak, že jsme zase rozebírali náš vztah, vyčítal mi, že si za to vlastně můžu sama jak to dopadlo, že jsem na něho kašlala (ano, ke konci vztahu, on ale na mě celou dobu) a že už to prostě nejde vrátit zpět, at mu věřím, že to přebolí a najdu si konečně někoho jiného, toho pravého. Přitom jsem mu celou dobu říkala, že on je pro mě ten pravý, to on byl ten, kdo mi pořád říkal, že si nemyslí, že jsem ta pravá, kdo si to chtěl zkusit i s jinýma holkama apod. Každý den přemýšlím a utvrzuji se v tom, že rozchod bylo nejlepší řešení, protože začínám přemýšlet nad tím špatným, co mi dělal, jak jsem ho já nebo mé pocity vůbec nezajímaly a to by prostě neklapalo, nebyla bych štastná, už mě to taky nezajímá i když jsem zvědavá jak se mu daří s tou jeho novou, tak si to zakazuju! Nechci to vědět, lepší opravdu nevědět, i když to moc láká!

Myslím, že jsem právě ve fázi hněvu, nechci, aby mi psal, nechci o něm raději nic vědět... Už ani netoužím po tom abychom zůstali kamarádi. Myslím, že to bude možné, ale až opravdu po hodně dlouhé době jestli vůbec..... Nevím ani proč mi vlastně psal, asi ho štve, že mu nevypisuju jak ho chci zpátky

Reaguji na AnetteB: Wow, tak to je super! Závidím hlavně těch 5 kilo dole A pak až tě bývalý po nějakém čase potká, nebude se stačit divit Bývalý se mě taky nezapomněl zeptat, jestli někoho mám, že jsem určitě na ocet nezůstala, tak jsem mu napsala, že opravdu nestojím o žádný vztah a kor ted po pětiletém vztahu, že se do ničeho nového určitě nepohrnu, na to mi napsal, že každý to řeší jinak (jako on, který si po týdnu našel novou)

To určitě ne Taky mám samozřejmě ještě někdy takové stavy smutku a deprese, ale naštěstí si urovnávám priority a taky začínám přemýšlet o vlastnostech svého budoucího partnera, co bych chtěla aby měl apod., myslím, že tohle nám jedině prospěje než se vrhat po hlavě do nových vztahů ...

Tak nějak tuším že se mi ještě ozve a že mu to všechno teprve přijde, ale kdo ví když si neumí zatím přiznat svoje chyby a všechno dává za vinu mě, přitom to bylo uplně naopak, já s ním chtěla být, on neměl zájem... Nevím, asi nechce být on ten špatný, ale doufám, že prostě jednoho dne si to uvědomí, jak se choval! A když ne, jeho škoda..

To jsem si taky říkala, ale nakonec mi došlo, že i když jsem byla ve vztahu, byla jsem vlastně skoro pořád sama.... teď jsem taky sama a je mi dobře, ne-li líp, protože se pro nikoho netrápím a nemusím řešit věci, které mi ubližovaly... Na druhou stranu není zase tak špatné, když je člověk sám

Reaguji na Nattalka: Tak předně, první, co udělej je, že si ho smažeš z FB nebo ho dáš do ignorace, ale já doporučuji výmaz - ty se aspoň odstřihneš, nebudeš mít tendence se dívat na jeho profil apod. Nezdá se to, ale tohle opravdu pomůže a budeš mít klid. A taky, on nebude mít možnost tě kontaktovat a psát takové blbosti, jako jsi uvedla. Svým způsobem tě tím citově vydírá.

Nedělej to, nerozebírej s ním nic. Jasně ti dokázal, jak o tebe stojí tím, že si vzápětí po rozchodu (i když i to je otázka, zda to bylo až PO..) našel slečnu. Tím to hasne, není už co rozebírat. On se tě snaží vmanipulovat do role a pocitu, že za to vše vlastně můžeš ty... Za to, že chudák odešel, "protože jsi na něj byla hrozná". Někdy to tak být může, ale mám pocit, že u vás to tak jednostranné nebylo, a podle mě to ví moc dobře. Jinak by neměl potřebu tě o tom stále přesvědčovat. Lže sám sobě.

No to si piš, že je to tím.

Chtěla bych se zeptat, zda se některým z vás stalo, že jste se rozešly s přítelem po nějakém tom roce.. a pak jste to ještě někdy v budoucnu dali dohromady? Tím nemyslím třeba po týdnu nebo měsíci.. ale po delší době Docela mě zajímají vaše příběhy

Chtěla jsem k tomuhle založit nové téma, ale bohužel ještě nesplňuji podmínky pro založení nového tématu.. a myslím, že k tomuto tématu se to taky trochu vztahuje..

Ahoj potřebuji poradit. S bývalým už nejsem měsíc,jak jsem tady zmiňovala. Jelikož se potkáváme 3x týdně u kamarádu tak se máme neustále na očích. Bavím se s ním jen v rozhovoru s ostatními. Já bych to chtěla s nim ještě zkusit, ale nechci na něho tlačit, když neví. Potřebuji, aby si uvědomil jestli mu chybím, ale to si moc neuvědomí, když mě vidí pořád u kamarádu že ? Mám ten kontakt přerušit úplně a na nějaký čas nevídat naše společné kamarády? děkuji za názory

A proč jste se rozešli a z jakého důvodu co chceš zkoušet?

Už jsem to tu někde psala. Ano, po devíti letech.

Holky jak se zbavit pocity viny, že za vše můžu?Už jsem tu svuj příběh psala. Přítel se semnou rozešel po více jak 5letém vztahu, plánovali jsme rodinu, důvodem rozchodu bylo moje chování, podezírání , ujištování, prý jsem ho každou chvilku za něco napomínala (ručník na zemi, rulka od toaletáku, hrnek od kávy v garáží,..) pro mě prkotiny, nebyla jsem na něj pokaždé hnusná, ale kolikrát mě to vytočilo, a pak z takové blbosti vznikla hádka nebo výměna názorů, já měla potřebu to vyřešit, přítel opakoval, at to neřeším, že je to stejně furt dokola.,že se nechce hadat, že se nerad hada, at taková nejsem a že pak bude vše v pohodě, at neřeším zbytečný věci, vždy jsme se nepohodli jen kvůli kravinám, důležité věci jsme vřešili. Jenže ja se nedokážu ponaučit a stejně jsem zase řešila, podezírala… upozornoval mě, at to nedělám, že to může jednou špatně zkončit, už jsme se rozešli 2x, vždy jen na pár dní, nejdýl na 3 týdny. Jinak byl hodnej, dopřál, rad mi dělal radost, sice byl workoholik, na mě neměl kolikrát ani čas, věčně unavenej, taky mě štval, ale snažila jsem se ho brát takového, jakej je. Než se se mnou rozešel, prý už nad tím pár týdnů přemýšlel, ale furt doufal a čekal, že to bude zase v pohodě, jenže u něj už to asi nešlo, prý už ke mně citil jen to, že mě má rád, při rozchodu brečel. Měl se mnou tolik trpělivosti, nezasloužil si kolikrát, jak se k němu chovám,proč jsem taková? Proč jsem si nevážila toho, co jsem měla, jaký byl? Už je to asi 3 týdny od rozchodu a pro mě je každý den horší a horší, uvědomuju s postupněi, že už je važně konec,ale pořád se s tím nemůžu smířit a ani nechci. Potřebujeme ještě vyřešit nějakou věc, takže si kvůli tomu voláváme, hovor se vždy zvrtne na nas, na náš vztah, prý vše dělal pro mě, abychom se měli dobře, aby nam mohl dopřát,že mu nejsem lhostejná,ale že nedokáže být s někým, koho má už jen rád, že je doma prázdno, že mu některé věci chybí ,ale některé zase ne,že nemám čekat, nemám doufat, že už tomu vztahu neveří,al že pokud by si to uvedomil, že co už by nadělal,že bohužel nic menit nebude až e to chce nechat tak jak to je, pak se mě ptá kde jsem a s kým jsem. Dopřával i svoji mamě, která s námi bydlela, 2x se s námi stěhovala, ja ji měla ze začátku rada,ale časem se mi zprotivila, neuvedomuje si, jak tim synovi škodí? Oni ani jeden z nich nemají pocit, že by to bylo nějaké divné, špatné, to prý já jen pořád něco měla, to byl taky důvod, který zmínil. Věřím, že kdyby tam nebyla mama jeho, tak jsme spolu? Nedokázala jsem se smířit s tím, že s námi bude bydlet až do konce života. Vyčitám si vše, mám pocit, že vše co jsem udělala bylo špatně? Už nikdo nebude jako on, byli jsme spolu zžití, a ja mám hrůzu z toho, že on byl můj osudovej a ja ho dohnala mým chováním k tomu, aby mě opustil. Jak může jit jen tak dál, ja se v tom furt nimrám a nedokážu nemyslet , nedokážu zapomenou. Každý říká, že to chce jen čas, že ten pravý teprve přijde ale co když ne, co když jsem udělala chybu, to si to budu vyčítat do konce života?? Jsem zoufalá, mám potřebu mu volat nebo alespon napsat, snažím se držet,ale je to strašně těžký!!