Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na Nattalka:
Čas je nejlepší lék na vše, já jsem teprve po rozchodu asi 10 den a včera třeba totální depka adnes v poho, vysmáta a ještě víc jsem byla po tom, že mi volal ohledně věcí, co mám ještě u sebe, vyptával se kde jsem, s kým jsem, jestli jsem s chlapama,řekla jsem že jo, pak jsem musela zdrhaz s kamoškou na bus, tak jsem řekla že končím a on se vyptával, jestli ten borec nemá auto, že jdu na bus. Co to jako je? Proč se furt tak vyptává? Myslím, že chlapy nepřiznají, že udělaly chybu, raději si seženou nějakou "naplast" na bolístku, než aby něco vyřešili a uznaly chybu. Přepadne tě sem tam ještě depka?

Reaguji na katula:

Tak a je to. Včera přijel dali jsme si poslední věci a řekl mi že je definitivní konec. Znovu mi opakoval, že babu nechce ani vidět, nechce rodinu ani děti, že chce být sám do konce života připadalo mi, že se zbláznil, ale v klidu a s úsměvem Souhlasila jsem. Byl nervozní nevěděl co má říkat akorát mi v pálil, že stejně mám kamaráda tak co...Trochu to nechápu v pondělí ještě nevěděl a včera takový obrat z ničeho nic? Každopádně se mi neuvěřitelně ulevilo, protože mi něco říká, že je takový smutný, ale nedá to moc znát a časem ho to bude určitě mrzet. Já začnu novou etapu života bez něj, protože než s někým takovým raději sama

stejnou větu říkávala kamarádka, a je pořád sama. 28 let není žádná tragédie.

Bylo mi 27, když si EXmanžel našel jinou a definitivně skončilo naše manželství. A ve 29 jsem se úúúplnou náhodou seznámila s úžasným mužem, šance na vztah mizivé - já dvě děti a on sice sám, ale bydlel přes 100 km daleko. Do roka jsem již bydleli spolu - přestěhoval se za námi, našel si novou práci a čekali jsme miminko a měli před svatbou. Brzy oslavíme 10. výročí svatby. Je to pořád krásné a já pořád tvdím, že všechno zlé, je k něčemu dobré. Takže nepřemýšlejte nad tím, co bude, buďte připravené a ONO to přijde samo. Nebojte se být samy, neberte prvního, co se namane jen proto, abyste měly chlapa. Vybírejte si

Zjistil, že nebudeš skákat, jak on píská, nečekáš na jeho sms či zavolání, zjistil, že svět se netočí jen kolem něho... a je z toho překvapen, z tvé reakce, protože zcela jistě čekal, že budeš fňukat a čekat, až se vrátí a budeš mu vyvracet y jeho teorie o tom, že máš nějakého chlapa, aby se utvrdil v tom, že ho stále chceš... To se však neděje, a to ho samozřejmě štve, viz:

a

To ignoruj. Má, co chtěl.
Myslím, že už ho to mrzí.. ale stejně si nic neslibuj. Připadne mi, že za nějakou dobu přileze, protože mu to nedá, ale třeba se pletu. Ty se soustřeď na sebe a jak říkáš, otoč list a začni novou etapu. Třeba si mezitím uvědomíš, že nechceš někoho, kdo neví, jestli chce být s tebou a řeší problémy tak, že od nich utíká. A to i kdyby přišel a chtěl se vrátit.

Reaguji na Anitramm:
Tak já to mám jak kdy, ale musím uznat že ještě většinu dne na něho myslím a chybí mi a kdyby se chtěl vrátit, nejspíš souhlasím! Na druhé straně si uvědomuju to, jak se ke mně choval, jak se mnou nechtěl být, urážel mě, vědomě mi ubližoval ... Měli jsme přechozený vztah, byli jsme spolu téměř 5 let a potřebovalo to změnu. Chtěla jsem se za ním odstěhovat, ON nechtěl. Paradox je, že má ted s jeho novou přítelkyní všechno to, co se mnou nechtěl. Doufám, že ho brzo dostanu z hlavy a nebudu se trápit. Nejvíc mě ale mrzí to, že se se mnou nechce ani bavit, nestojí o to. Čekala jsem něco uplně jiného, ale když vidím jak chladně a stručně mi píše, tak mě to bolí. Chci se s ním bavit, chci o něm vědět, chci s ním zajít na kafe a v pohodě si povykládat, protože v téhle rovině jsem si s ním hrozně rozuměla a vždycky jsme si měli co říct. Jak jste to měly vy, které jste nechtěli uplně ukončit kontakt s bývalým? Přišlo to hned nebo třeba až po čase, že jste zůstali kamarádi?

Ono to "zraje", dospěješ k tomu sama, až přejde šok z rozchodu a projdeš všemi těmi fázemi, kterými prostě musíš projít. Pak se podíváš na věc reálněji. Uvidíš pak mnoho věcí úplně jinak než dosud.

Já myslím, že tím líp, že mezi vámi neprobíhá nějaká komunikace a kafíčka.. Bylo by to jen prodlužování trápení. K tomu, že budete kamarádi dojít může, ale za čas, a to za dost dlouhý.

Reaguji na katula: Vím že to potřebuje čas....jen mě to prostě mrzí, protože říkal, že kamarádi zůstaneme a potom když si píšeme, tak je ke mně hrozně chladný a dotčený, tak nepsal žádné ze svých kamarádek, když jsme byli spolu, to bylo uplně jiné psaní! A nedokážu pochopit to, že mi říkal týden předtím, než si našel tu svou novou, jak mě miluje a milovat bude a že by to klidně zkoušel tisíckrát zachránit! Týden na to mi psal že už tam láska prostě není, že je to všechno pryč a at to neřeším a nechám to tak.. Nedokážu to pochopit! Ale dnes jsem si vzpomněla na to jak mi říkal, jak si já určitě někoho najdu, bál se a jak to jsou holky ty kur** které podvádí a hle.... byl to on kdo si někoho našel!

Můžu se zeptat jaké ty fáze rozchodu jsou? A platí pro obě strany stejně?

To je taková věčná klasika, ke které spadá většina vztahů.

Přesně tak, než si našel novou slečnu, tak chtěl být hrozně kamarád, povídat si a udržovat kontakt, s novou známostí už tebe = starou známost "nepotřebuje" protože všechno sdílí s novou slečnou.

Šok, popření, vina, strach, hněv, deprese a nakonec přijetí.
Různí lidé reagují různě dlouho/krátce, záleží jen na tobě, jak si to "odžiješ".

Nemyslím si...
Je to nefér, ale bohužel.

Napřed je to šok a odmítání toho, co se stalo. Bráníme se tomu, jsme zklamáni z toho, co partner udělal, smutníme, ptáme se proč.
Po nějaké době se nám střídají období rezignace a období radosti, kdy jsme nabití energií a často děláme i bláznivé věci, jako sex na jednu noc apod., chodíme se bavit, ale často nám to moc nepomáhá nebo se nadšeně vrháme do práce, do sportu abychom zapoměli.
Pak je to období hněvu, kdy stačí zahlédnout bývalého na ulici a cítíme vztek, který chceme na čemkoli a komkoli vybít. A nejlépe přímo na bývalém, třeba pomocí sms… A poté následuje smutek a lítost.
Po tomto přichází deprese. Období truchlení, které si potřebuje odbýt každý.
A naposledy, smíření se se skutečností, že jsme opět sami a jde se dál

Jestli to platí pro obě strany stejně..to asi úplně ne, ale psycholog Klimeš říká, že i ten, kdo se rozchází nenese rozchod lehce, jak by se mohlo zdát a jak si ten zklamaný partner myslí.

Reaguji na katulu "Jestli to platí pro obě strany stejně..to asi úplně ne, ale psycholog Klimeš říká, že i ten, kdo se rozchází nenese rozchod lehce, jak by se mohlo zdát a jak si ten zklamaný partner myslí."

Rozišla jsem se já. A i když to možná bude znít divně, hned jsem se stála "obráncem" vztahu a ex "navrhovatelem" rozchodu. Podle J. Klimeše existuje něco jako zdegenerovaná komunikace. Podle něho je každý návrh k rozchodu jen zoufalá prosba o záchranu vztahu. U mně to tak bylo.

Nevím, jak to prožívá můj ex, ale já jako navrhovatel-obhájce jsem si prošla peklem. Každá strana ztrácí - vždyť jsme do nás dvou vkládali naděje, emoce a energii.

Reaguji na Nattalka:

Nati, určitě si přečti knížku Partneři a rozchody (J. Klimeš). Mě zachránila před blázincem : )

Reaguji na katula:

nevím co si mám myslet. Včera jsme byli na společné akci. Nevšímala jsem si ho a bavila se. Z ničeho nic začal kroutit na mě hlavou, že mě nepoznává, že jsem se rozjela. Řekla jsem mu co čekal, vždyť jsme kamarádi a nebudu sedět jak pipinka. Později se vytratil a já pak šla k sobě a našla jsem ho ležet v mojí posteli a nechtěl jít domu, začal se ke mě tulit. Řekla jsem mu, že s ním nic mít nebudu, že je kamarád, stejně zůstal do rána. Pak odešel a už se ani neozval...nechápu to

Ahoj holky, tak já se hlásím po 4 měsících.....nepsala jsem, mám rozbitý počítač.
Docela pohoda je mi úplně jedno, kde je, s kým, je co dělá atd. Jenom tedy si představte, že zbytek těch věcí pořád nemám! On je asi úplně neschopný to poslat po to kamarádovi, jak zněla domluva. Už jsem ho o to prosila 3-4x a nic. Asi se s ním budu muset kvůli tomu sejít :-/
Jinak jsem už ale OK, samozřejmě, že si vzpomenu každý den na nějakou souvislost, ale už ne s nějakou lítostí a tak, docela mě to nechává v klidu. Dost se mi teď zadařilo ve škole, všechno mě začalo bavit, už nechodím jen jak mrtvola co systematicky dělá věci, ale mám ten svůj starý elán takže dá se říct, že si užívám života, a koukám po mladých zajíčcích (hlavně nezávazně ). No o nějaký vztah opravdu nestojím....jeden kluk v baru se mi vážně líbil, a kromě toho že je zadaný atd atd., ikdyž byl tak super, při představě, že bych s ním (nebo kýmkoliv jiným) chodila, se mi dělá husí kůže
Zjistila jsem taky, že to co od partnera chci, jsou přesně takové vlastnosti, které mě nebudou omezovat, případně jde o vlastnosti, které s úspěchem nacházím u kamarádů. Takže dokud neplánuju děti, nemám potřebu s někým vést nějaké vztahy a dle slov mé věřící babičky "kazit si nejlepší léta" ....což je mi samozřejmě jhasné, že tenhle postoj změním, hned jak se objeví ten někdo dokonalý o koho budu mít vážný zájem.
Včera jsem tedy měla slabou chvíli - ale do hodiny jsem zas byla ok, a kdosi tady měl pravdu, "vzpomeneše si, ale ve větších intervalech a časem otupíš". je to tak A musím říct, že je mi báječně Ono taky možná jak prožijete tu krizi, tak ve chvíli, kdy se vám vrátí chuť do života, víc si všeho vážíte a vnímáte vše jinak, zde bych zas použila spojení "bez pekla není ráj" a musíme přeci umět rozlišit, a to jedině tak, že známe obojí.

Pár osvědčených rad: ignorace na FB, případně smazat. také ignorace kamarádů, se kterým může být označen na fotkách. Vydržet se neozvat.Odměnou vám bude duševní klid, který se za několik týdnů (!) dostaví, předtím tedy projdete mnohem horší fází, ale investice do budoucna se přeci vyplácí

A na závěr - o pár stránek dříve tu někdo psal, že děkuje některým osobám v diskuzi a bylo mëzi nimi i mé jméno, což mě těší Jsem ráda, že má drobná zkušenost může někomu přinést užitek

Reaguji na lucy90:
Myslela bych si o tom asi toto - pěkně ho naštvalo, že neskuhráš někde v koutě bez něj, takže si chtěl pohrát s tvými city a i si užít (dva v jednom, že), jediná škoda, žes ho nechala přespat, pokud by se to opakovalo, vyhoď ho na ulici, on se taky nestaral o to jak ti je. A za žádnou cenu mu nepiš - co to mělo být atd.atd. On vypadá na ten typ, co to moc nedává, když takhle blbne....tipuju, že se ještě ozve. (možná, nebo taky už vidí že s tebou nic nebude, tak se neozve)