Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Mě na ni upozorňovali naši společní známí, že co jí poznali, je opravdu praštěná a hloupá. Až mě překvapuje a zároveň těší, že je většina na mé straně.. A mě předvedla sama, že je opravdu bez inteligence.
No, co píše... Že bych se s nimi měla pro své dobro sejít. Že má můj bývalý v počítači spoustu fotek, které by mě asi nepotěšily, kdyby se dostaly na fb.. Že svého pejska už neuvidím, že teď má ji. Atd atd. Pořád dokola nějaké kraviny. Co spolu plánují a tak. Je nemocná. A ještě má prý dost velké opletačky s policií. Ale já mu to přeju, potřebuje takovouhle blbku, když si nevážil toho, co měl. Jen si ještě budu asi muset změnit číslo...
Možná, že jsme takové chladné, protože ještě nepřišel někdo, kdo by to zlomil. A věřím, že časem určitě přijde .
Na vztah už mám jiný pohled a hlavně přesně vím, co chci, nechci a co snášet budu a naopak nikdy nebudu

Děkuju!! Včera se mi ozval ohledně nějakých věcí které mu dlužím, at mu napíšu kdy budu doma a kdy mu je předám nebo pošlu, zase mi psal tak chladně, že jsem si uvědomila, že tomu tak bylo i ve vztahu a řekla jsem si, že o tohle bych ve vztahu vážně nestála. Ted jen přemýšlím, jestli je dobré ho vidět (viděli bychom se až za měsíc), povykládat si, nebo mu mám ty věci poslat bez toho, aniž bychom se viděli, ale po novém roce odjíždím pryč a zase si říkám, kdo ví kdy bych ho znovu viděla. Vím že by to bylo lepší potkat se až po delší době, ale zase se může stát bůh ví co a potom už by nemusela být příležitost. Nestojím o to s ním být nejlepší kamarádka, ale ráda bych ho viděla a promluvila si s ním. Pokud nebude chtít, tak nebude. Každým dnem si uvědomuju víc a víc že by nám to prostě neklapalo, sice to jde pomalu, ale jde. Začala jsem cvičit, se zdravou výživou, starám se o sebe a cítím se skvěle. Jasně, někdy mě přepadne depka a jsem z toho všeho smutná, ale pořád se snažím myslet na to špatné, nejen na to pěkné a na to, že to tak nejspíš mělo být a já to stejně nijak neovlivním, kdyby chtěl mě, je se mnou a ne s jinou. Hodně mi také pomáhají mí kamarádi a rodina, kteří jsou na mé straně, za to jsem jim hrozně vděčná, že mi otevřou oči a podrží..... A ano, poučila jsem se řekla bych víc než dost ze svých chyb a už bych nikdy taková nebyla! Škoda jen že to poučení se dostaví vždycky až na konci.....

Boha, někoho takového by potřeboval i můj bývalý, ale to asi nehrozí ...

rozhodně ne, není o čem. a pokud není úplný deb.il, tak o věci nepřijdeš, dá to je prostě jindy. a vůbec celkově by bylo nejlepší kdybyste se neviděli. myšleno jako dobrá a ozkoušená rada

Holky všem ohromná gratulace je hezké číst ty štasnější konce
Já jsem jinak po uplném rozchodu ten měsíc , co jsem to řekla všechno té jeho přítelkyni a od té doby nevím ale vubec nevím nic , zdali spolu zustali nebo nezustali , kde ted on bydlí , protože vím , že se měl do 1.12 odtěhovat . Tak celkově to podle mě dopadlo pro mě nejlépe jak mohlo , jak ani nevím jak spolu dopadli tak ani sama nevím co si mám představovat jak si žíje a kde je , je mi tím líp kam nevím vubec , ale opravu nic . Mám ted v sobě krásnej klid a jsem nakonec ráda , že to tak dopadlo , najednou nemám žádný stres v práve nejsem nervozní , ale mám opravdu klid na dušicce a až z toho klidu bych ho ani zpátky už nechtěla , je mi takhle prozatím opravdu dobře . Ani nemám v sobě už když pípne sms , že by to mohl být on ani naděje nemám a konečně , ale opravdu zaplat pán buh sem se s tím smířila a vzala to , že je opravdu konec a jedu dál Samožřejmně někdy si popláču , ale ani nepláču , že by mi vyloženě chyběl , spíše jen jak mi ubližoval a trápil .

Děkuju vám všem a holky opravdu to jde , ono jen taky to chce asi trošku chtít se s tím porvat a zbytečně se v tom neutápět . Držím všem prstíky !

Reaguji na Scarlett87: Dobrá bomba jsem ráda, že mám od něj klid a ještě aby mě otravovala nějaká jeho, tak to vůbec

Nonýsek: mně se ani ozývat nechce. Sebevědomí s hrdostí se daly na útěk a já jsem trapná, jsem trapná, jsem trapná. Za mě no comment.. Až se najdu a bude něco pozitivního, dám vědět. Díky za optání a moc Vám přeju klid a mír v srdci

Reaguji na misicka4578:
napiš mi maila
Buď v klidu, mé sebevědomí se dalo na útěk a už je někde za humny....
Ikdyž už jsem v pohodě, rozhodně nemůžu říct, že mě to nepoznamenalo. Rozhodně nejsem v pohodě z toho, že nemám s kým si vyrazit (pardon, ale jsou věci které vám kamarádi nevynahradí i kdybyste se zbláznili). Špatně nevypadám, k zahození nejsem si myslím, ale těžko si člověk může připadat plnohodnotně, když odezva okolí není taková.

To mně už se sebevědomí vrátilo, a musím konstatovat, že jsem ho měla dost na nule po rozchodu. A ten ***** je mi dnes už spíše k smíchu a je mi upřímně líto, že má nějakou přítelkyni a přitom na mě pořád čuměl. No, už bych nechtěla být jeho přítelkyně a při pomyšlení na to, že jsem, tak se mi dělá husina.

Máš pravdu, už mě to přešlo a zjištuji, že to není dobrý nápad. Mu je to jedno, já kdybych ho viděla, trápila bych se ještě víc, takže už o osobní setkání také nestojím, bohužel to tak bude lepší. Ublížil mi a moc, ted chci zapomenout, překonat tohle období a začít být konečně v pohodě, plná pohody a energie na nový a lepší začátek... Ale jak říkáš, jde to těžko, když okolí ne a ne reagovat....snad to všechno přijde časem, přijde mi to ale hrozně nespravedlivé, že oni si jsou s jinýma, které jim z toho všeho pomůžou a my se v tom prostě musíme tak utápět a všechno si to odtrpět samy

Reaguji na Nattalka: Chlapi o tom nemluví, a aby překonali smutek, najdou si jinou, pořád třeba myslí na tebe, ale ona mu pomůže zapomenout. Oni to tak neberou, skočí hned tam a tam, udělají tlustou čáru a jedou dál. Nemyslím si, že by o tom štěbetali s ostatníma v hospodě a trápili se možná se trochu i trápí, ale útěchu najdou u jiné, u té, která ho bude obdivovat atd. Holky to berou jinak no, trvá jim trochu déle, než se z toho vyhrabou, ale pak je jim mnohem lépe, to mi věř. Taky si myslím, že není úplně nejlepší skákat hned ze vztahu do vztahu. Potřebuješ čas na regeneraci, najít sama sebe a jednou se ti to vrátí

Taky mi někdy přišlo, že je lepší se k tomu už nevracet, opakovaná pitva toho vztahu mě docela ubíjela. Takže jsem se snažila myšlenky rychle zahnat, i když to někdy prostě nešlo. A výsledek docela dobrý a rychlý.

Se mnou se rozešel ex-přítel ze dne na den. Prostě se neozýval. Já jsem se o něj bála jestli se mu třeba něco nestalo. Měla jsem ho strašně ráda. Jednou mi ten telefon zvedl a já se ptala co se děje, že se neozývá a on, že nevěděl jak mi to má říct, tak raději se ani neozval. Ale, že z jeho úhlu už to není tak jak kdysi a ať se nezlobím, ale že je konec.Byla sem tenkrát z toho hodně rozmrzelá a hlavně naštvaná. Dostávala sem se z toho 3 měsíce. Nejvíce mi ale pomohly kamarádky. Vypovídala sem se jim, vytáhly mě na vínko nebo do kina. Prostě nechtěly ať sem sama a nemyslím na něj.

Přidám se do klubu, včera se se mnou rozešel partner po 11 letech vztahu, který byl nádherný. Z ničeho nic, důvod: mám tě rád, ale nemiluju Tě! Je mi hrozně, nevím jak to dál zvládat....

Reaguji na sisi777:
to je mi líto přečti si celou diskuzi, je to sice asi 3 denní čtení, ale pomůže to, všechny dobré rady tu jsou!
to zvládneš