Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Já vím no , jsme na tom stejně , ale pořád si řikám , že ono mi ani nic jiného nezbejvá já jsme se snažila už hodně aby se vrátil a prosila ho a všechno , nic nezabralo a všechny zbraně jsme už zkoušela a stejnak nic , zkrátka nechce mě a chce být s ní a už to musím tolerovat a doufám , že čas opravdu léčí . Nebudu už stát o někoho kdo na mě očividně kašlě a jsem mu už totálně v háji , život jde dál sice je to ted takové přežívání , ale doufám jednoho dne bude líp . Dej tomu čas , jseš hodně na začátku , ale věř ono bude líp a líp jak si budeš srovnávat myšlenky atd... Já první dny taky myslela jak se pujdu zabít atd , ale aspon to už je zamnou a ted jen chci zapomenout a aby bylo lépe . Mě ted udržuje práce aspon , tam na to skoro nemyslím není ani čas Zvládnem to určitě jo.

Reaguji na SlecnaNebezpecna:
Neboj zvládneš to taky
Jenom to teď nebude úplně růžové, spíš takové šedé.
Ale s každým dnem se to bude lepšit. Zjistíš, že ten čas strašně rychle plyne. Najdeš své nové já, které bylo skryté několik let Aspoň já to tak mám. Ke konci vztahu, v zoufalství, se člověk hrozně změní...i mě vadilo, že už nejsem ta co dřív, která veselila kamarády a ráda pro ně udělala třeba nějaký dobrý skutek, aby měli radost. Jak jde čas, všechno se to vrací . Pro ty nejlepší kamarády neváhám s čímkoliv, víc mluvím o pocitech, jsem bezprostřednější. Dříve pro mě bylo docela tabu mluvit o mých citech. Ale teď zas cítím, jak se vše vrací do správných starých kolejí, jak jsem taková ta pohodová holka pro každou špatnost, co se dokáže bavit i s klukama a celkově nic moc extra neřeší. Není to ještě tak úplně ok, samozřejmě, a 100% to ještě dlouho nebude, ale je to na té dobré cestě! Jsou tu i jiní lidé kteří mě potřebují, a to asi tak milionkrát více než on Nechápu, jak jsem k nim mohla být tak slepá.
Navíc - jeden kamarád, můžu-li ho tak nazvat, mi docela otevřel oči. Hodně se mi svěřoval. Oni nejsou všichni chlapi takoví hnusáci, jak by se mohlo zdát. Je tu skupinka citlivých mužů, kterým není jedno, jak se cítí ostatní. Sice jsou to pořád chlapi... ale dá se to
Nevěšte hlavu, naopak - teď se uvolnilo konečně místo pro toho pravého, který vás bude mít rád nade vše. Jen ho ještě třeba neznáte. Ale on se objeví v nečekanou chvíli to není (zatím ) moje zkušenost, ale mých známých.

V životě přichází spoustu lidí, některé osoby bychom rádi zadrželi, ale jejich úloha je "pouze" přijít do našeho života, kousek s námi třeba strávit, něco nás naučit, nastavit nám zrcadlo. Ale nechme je odejít, svůj úkol splnili a my jdeme další jako lepší lidé. A přijdou jiní.

Ta cesta není bez výmolů, ale ty chvíle, které vám dají naději na to, že to může jít jinak, budou stále častější.

a které ty budeš dělat taky s někým jiným a bude ti nádherně

Reaguji na nonysek:
moc pekne napsano

Reaguji na nonysek: Ke konci vztahu jsem se uplně změnila, nikam jsem moc nechodila, nebavila se ani tak moc s kamarády, nebyla jsem otevřená....teď je to jinak, jsem úplně jinej člověk. Nevím, jestli to nějak způsoboval ten vztah, a myslím si, že jo, ale chovala jsem se hrozně. Nevážila jsem si lidí. Teď už vím, že všichni okolo tebe jsou důležití a hlavně kamarádi...jak nemáš je, nemáš nic. Protože když s tebou nějakej hajzl vy je bá s prominutím, nesmí stát celej tvůj život na něm. Mně je už teďka dobře a myslím si, že jsme s nonyskem na dobré cestě...prostě jsme ukončily kontakt a nerejpaly jsme se v tom, jako tady některé slečny a právě ony teď trpí o mnoho víc. Jsme už dál, naučily jsme se žít zase ten život bez něj.

Sice si neříkám, že tam na mě někdo čeká a že mi s ním bude zase krásně a dělám si srandu z rodičů, když na mě přišli s vnoučatama, že těch se asi nedočkaj já teď prostě nikoho nehledám, nemám na to čas, jsem ráda za školu, která mě v poslední době docela vyčerpává, jsem ráda za nové lidi, který jsem poznala, jsem ráda za to, že já už nemusím brečet kvůli nějakýmu debilovi (a já vím, že stejně zase někdy budu, je to prostě takovej koloběh vztahů) a zatím mi to takhle vyhovuje. A ani mě nenapadne přemýšlet nad tím, co on kde s jakou dělá, jelikož mě to prostě nezajímá.

Reaguji na AnetteB:
no teda já mám z vás (nás) radost

Reaguji na SlecnaNebezpecna:
Já z toho právě ještě nejsem úplně venku, ale věřím že ty se z toho dostaneš dřív a nebo potkáš toho pravého... On mě právě pořád udržoval v naději, mluvil s mýma kamarádkama a říkal že si teď skvěle rozumíme a že přemýšlí že by jsme byli spolu ale že tomu chce dat čas...a tak jsem na něj čekala a doufala... Bydlíme na vesnici a tam každý o sobě ví všechno, ale většina lidi si ani po roce! nevšimla že jsme se rozešli...prostě stále vypadalo že jsme spolu... V létě se najedou přestal ozývat a jednoho dne jsem ho potkala s nějakou holkou...Přiznala jsem se mu že na něj nemohu zapomenout a on se mi vysmál...Teď mě začal pomlouvat a vysmívat se mi
Holky nejlepší je nečekat na ně...Jednou jste se rozešli a je nejlepší úplně zapomenout,nebo alespoň nedoufat...ať nedopadnete jako já, ať neztratíte tolik času... Držím vám pěsti a věřím že časem to bude lepší a lepší....Oni nám za to trápení nestojí...

Já jsem po měsíci a půl taky ještě úplně vyřízená. Vztah nám rozštěkala přítelova matka. Když odjížděl, tak si nás společně fotila. Před pár týdny jsem tu fotku našla roztrhanou pod mým oknem. Ta bába je asi pěkně mišuge

Reaguji na dingy: : No ale teď tomu opravdu nevěřím, že zapomenu, že budu v pohodě ale musím říct, že jsme na tom podobně teda podle toho, co píšeš...taky mi dával naděje, že se k sobě vrátíme a pak bum já ji mám rád a nenechám ji...co dodat, nemůžu se někoho prosit, aby mě milovalvíš, já jsem na něj taky takhle čekala celé prázdniny a doufala, zatímco on si užíval a bavil se už tehdy s ní...ani v těch nejhorších snech jsem si nechtěla přiznat, že si někoho kdy najde, ale tím mě prostě dorazil, to je realita...už se to nevrátí zpátky, chtěla bych toto období co prožívám překlenout, ale vím, že si to musím vyžrat do posledního drobku...děkuji za Tvé příspěvky

Jinak také děkuji holkám tady na oml., vaše příběhy mi dávají naději, že bude lépe jednou...

Reaguji na pandula: : Jo, já taky použila všechny možné způsoby a snažila se pořád všechno zachraňovat a nic, musíme to přijmout tak jak to je i když mi to trhá srdce

Reaguji na AnetteB: : Btw. Tvou písničku teď poslouchám non stop... moc povedená

Uplně stejná věta , kterou mi taky řekl . Pořád jak mu dám jenom čas , normálně se semnou scházel a byl s ní a říkal mi jen at na něj nespěchám a vydržím , jak každý den nad tím přemyšlí , trvalo to asi skoro dva měsíce . Pak si právě vymyslel , že je těhotná aby to mohl semnou utnout , já jsem byla v háji , ale smířila jsem se s tím jak bude s ní , když s ní čeká rodinu , ani 14 dní to netrvalo a napsal mi jak mu chybím a chce být semnou a jak se s ní rozejde . Sešla jsem se s ním a mluvili jsme už tak jak budem spolu co bude dál atd.. za dva dny mi jen řekl , jak se omlouvá , ale že se unáhlil a nechce nic měnit a zustává s ní . Bylo to peklo být dva dny nejštastnějším člověkem a pak na to opět na dně . Skončilo to ještě několikátým přemlouváním , ale nepovolil a šel dál ....

Reaguji na pandula: : Bože, úplně si dovedu přestavit jak ti je ten pocit kdy jsi zase s ním a říkáš si, že už nechceš, aby to bylo jinak a pak spadneš zase na zem musíme jít dál, nesmíme už ztrácet s nima čas, když jsou to jen...

Právě no , uplně jsme si říkala tak a ted tě už nikdy neztratím , ted jsme jen viděla všechno jak rodina , jak vše budem budovat a ejhle ono to trvalo opravdu jen dva dny a on ještě udělal ze sebe chudinku jak se mi strašně omlouvá , jak to nechtěl , ale nechce být semnou a pak si už z toho dělal i srandu a vubec nechápal jak mi tím ublížil a to pořád říkal jak by nejraději , aby jsme se scházeli pořád , říkám víš jak se cítím ? Vubec neví , je mu to šumák a myslí jen na to aby jemu bylo dobře . Musíme to zvládnout a zapomenout věřím tomu , že je někde ještě lepší .