Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Nevím, proč jste se rozešli, ale pokud tu je šance, tak toho dosáhneš jedině tím, že pro něj budeš nedostupná a vzbudíš zájem. Ignoruj ho, sama ho nekontaktuj. Pokud se ozve on, chovej se mile, ale neutrálně, hovor ukonči jako první, když navrhne setkání, tak mu to okamžitě nadšeně neodsouhlas.

Reaguji na AnetteB: mám pocit, že se mi snažíš vysmívat.. nebudu se tady s tebou dohadovat.. jasně, že nejsem úplně v pohodě. a už jsem asi třikrát napsala, že spolu v kontaktu nejsme, ale byli. začla jsem řešit jen své věci a sama sebe, nové bydlení, novou práci. a když si na něco vzpomenu, tak si prostě řeknu, že na to myslet nebudu a pomáhá to. jen ho prostě nebudu nenávidět, jen bych tím ubližovala sama sobě. (ani se s ním kamarádit)

Reaguji na misicka4578: ne, nesnažím. Jen ti říkám, jak to je. Z vlastní zkušenosti.

Nesnaží, ona má pravdu, jen to nechceš slyšet.

Souhlasím.

Ahoj holky, chtěla bych znát Váš názor na mojí situaci. S manželem jsme spolu 14 dní (teprve) ale žijeme spolu sedm let. Někoho potkal, včera s ní byl a když přišel všechno přiznal, že má v hlavě zmatek, že neví, zda chce být se mnou, že se prostě zakoukal, s dotyčnou ještě nic neměl, ale nějak ho to k ní táhne. Říkal že mně nechce ublížit, že mě má moc rád. Dneska jsem mu psala, jak mi na něm záleží a že bych nechtěla aby to všechno zahodil kvůli někomu koho zná tak krátce, na to mi napsal že mám pravdu a že to bude muset ukončit, že chce zůstat se mnou. Jenže já nevím, mám v hlavě zmatek, nechci ho stratit ale nevím jestli mu můžu věřit, jestli to myslí vážně. Máme mezi sebou vážně hezký vztah, nikdy jsme se za těch sedm let nepohádali... Chtěla jsem se hlavně vypsat, ale zároveń slyšet i názor nezaujatého člověka.. Děkuji

Páni, to víš, že to pivko byly jen keci.
Tak to je docela šílené 14 dní po svatbě.
Musíš se cítit hrozně. Já být tebou, tak bych mu ten jeho zmatek pořádně omlátila o hlavu a hrdě odešla středem.

Jo, a jestli bude o tebe stát, tak si tě musí vybojovat.
Když mu jen tak odpustíš, nepoučí se z toho.
Tu SMS jsi neměla psát. A když, tak to jak ti ublížil a ne to že ti na něm záleží. To si můžeš myslet, ale nevěrnýmu chlapovi tohle zásadně nepsat.
Ty nejsi žádná jeho kamarádka u který si může vylít srdíčko.

Sedm let je dlouhá doba. Jestli ta svatba měla být východiskem z rutiny, osvěžením vztahu, změnou k lepšímu, pak se ale stala zároveň vaším milníkem na cestě k horšímu. Možná čekal, že se něco změní (naivně), ale nezměnilo. Možná se on a "kamarádka" spolu znají delší dobu. Sedm let je dlouhá doba. Sám jsem byl v podobné situaci (sedmiletém vztahu), ale na svatbu bylo času dost, protože jsme spolu začali chodit jako náctiletí. Jestli své rozhodnutí posouval, tak si vybral naprosto pitomou dobu.

Na druhou stranu, pokud jste spolu byli šťastní, svatba byla jen dalším přirozeným plánovaným krokem ke stabilní rodině, a oba jste to cítili stejně, pak jeho chování po svatbě je naprosto mimo, nezodpovědné a bezohledné. Ale čekal bych spíše to první. Už to měl v sobě před svatbou. Nemyslím si, že je to nějaké hnutí mysli. Možná se bál "odporovat" a teď ho zaskočil pocit, že udělal "chybu". Z pohledu chlapa bych radil se s ním domluvit, ať se s ní nevídá týden 14 dní - nevidět pomáhá nejvíc. Rozhodně neseď doma a nepros. Je to chemie. Jestli má teď hlavu zaplavenou oxytocinem z náhlého vzplanutí, jedině přestávka od ní mu zpátky vrátí racionální myšlení. Teď má zatměno. Neuvažuje racionálně. SMS na něj neplatí. Možná kontaktovat přímo tu holku, nebylo by to nic nepatřičnýho. Když si "kamarádka" uvědomí, co dělá a manžel se vrátí zpátky na zem. Můžeš mít stokrát pravdu, on to může stokrát odsouhlasit, ale nemusí s tim skončit.

a co dělat,když už je ženská tzv."za zenitem"..40let má jen jednu kamarádku a není na tom po psychické stránce zrovna nejlíp?

Reaguji na Budizkevsemu:
Páni! Příště až budu v nesnázích, vím komu napíšu SZ Dost dobrý! Přesně jsi to vystihl, škoda že jsem to nevěděla když jsem to potřebovala.

Reaguji na arala: to je mi líto to člověk už chce mít klid, rodinu, ale ještě k tomu řešit toto? Moje babička se na chlapy jednoho dne vykašlala, je jí asi 65, začala chodit do práce si přivydělávat k důchodu, s "kámoškama" jezdily na kole skoro každej den, je nehorázně fit, chodí si dělat vlasy atd. A říká, že už by žádnýho nechtěla..

A jeden se zase s mojí kámoškou rozešel na Vánoce já už se fakt jenom směju

Jestli je na tom psychicky špatně, tak musí vypadnout mezi lidi. Jakkoliv. Jestli má práci, a kolegové nejsou nebo jsou nic moc, ať zkusí seznamku a chodí na krátký rande. Žádný psaní u kompu, hezky ven mezi lidi do kavárny odpoledne na hoďku, do galerie. Jestli má děti a depku z toho, že nemá práci, ať si udělá masérský kurz. To je mimochodem super místo na seznámení pro zkušené ženské, co mají co nabídnout. Nebo může doprovázet děti na nějakou sportovní aktivitu, kam chodí jiný tátové, možná od fungujících rodin, možná je mají na hlídání v tuhle hodinu od soudu, kdo ví. Kámoška, ač jediná, ji může vytáhnout na koncert, na pivko k místnímu fotbalovýmu hřišti - ne všichni chlapi, co tam jsou, musí být vypitý tragédi. Výlety do Alp atd, cykloturistika, běžky, lyže. Tam se všude pohybujou chlapi 40+-. Jinak znám jednu 47 letou, jí zdravě, cvičí, tančí až do konce akcí a ten úsměv by jí mohly závidět mnohe dvacítky.

tak mi včera řekl, že jí prý psal, ať mu už nepíše, a že bude všechno mezi námi zase v pořádku. Já mu nevěřím, nevím jak se mám k němu chovat, vím že bych měla dělat nezájem, jenže se bojím, že když budu úplně bez zájmu, tak půjde za ní... já nevím

To je co?
Zenit ve 40ti? Kde jsi to vzala?
Ve čtyřiceti se teprve začíná pořádně žít. Jen musíš chtít.