Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Taky mi dnes není nejlíp , taky to dnes na mě padlo a asi taky tím co se mi zdálo chtěla jsem dneska jít nakupovat,udělat si radost, ale nedokážu se ani dokopat .

Reaguji na nonysek: já taky ne ale ten text :-/

Ahoj všichni, moc Vás obdivuji, četla jsem si téměř vše a musím říci, že mi vaše rady dost pomohly, takže děkuji Jen by mě ještě zajímal Váš názor ... co byste dělaly, kdybyste se s s dotyčným po půlročním vztahu - nevztahu, který on ukončil asi před měsícem, musely vídat 2-3x týdně cca na hodinu podotýkám, že to nejde změnit za žádnou cenu...

Reaguji na Nataša88: Já jsem ho musela vídat ve škole každý den a v hospodách s kamarády taky, seděla jsem jednou přímo vedle něj a jeho tehdejší přítelkyně mu na klíně ale to mi to asi tehdy nevadilo...nevím, myslím, že je to asi lepší se s ním vídat, asi ti nějak zevšední...za to teď jsem ho neviděla ani nepamatuju a je to takovy divny všechno :-/ ale zase se lépe zapomíná

Reaguji na Nataša88: Buděš to muset zvládnout , vím bude to velmi těžký , ale když se nedá nic dělat jen se držet zuby nehty a jen pevné nervy a já ti držím strašně palce abys to ustála . A co bych dělala já ? Snažila bych se vždycky v té chvíli nezoufat , ale připomínat co mi provedl všechno zlé a jak je mi líp a jak sjem silná to zvládnout .

hlavně se před ním neponižuj a dělej jakoby nic, usmívej se a neskač mu s brekem kolem krku, když budeš muset, pozdrav a jdi dál...

Reaguji na pandula: Snažím se, myslím, že mi i jde docela přetvářka, usmívám se, dokonce jsme spolu i vtipkovali, ale jen co přijdu domů, padne to na mě a bulím ... je pravda, že teď už míň, ale stejně. A nedej Bože abych ho potkala neočekávaně, to mám skoro zástavu srdce a chvíli mi trvá, než to rozdýchám Minule se mě už i "nezasvěcená" kamarádka ptala, co mi je

Reaguji na AnetteB: Kolem krku mu neskáču a ani nebrečím, v mé situaci by to ani nešlo, je to všechno kapku složitější ... ale snažím se co nejvíce usmívat, v tu chvíli mi to jde, paradox je, že jsem v tu chvíli "šťastná", že se na mě usmívá, že si mě "všímá" ... to to horší pak bejvá chvíle, kdy už jsem sama

Reaguji na Nataša88: A musíš se s ním bavit? hlavně ať není středobodem tvýho světa, to si nezaslouží žádnej chlap

Reaguji na AnetteB: Bohužel se s ním bavit musím ... ale nikdy né o samotě a většinou na formální úrovni, ale i tak ... ne nesmí být středem mého světa a já se snažím aby nebyl, ale dneska se mi o něm opět zdálo ... ach jo , říkám si, kdy to přejde ... je to měsíc a půl, co to skončilo a celkově jsme spolu "byli" asi půl roku, není to moc a tak si říkám, kdy to konečně přejde. Těším se na okamžik, kdy se na něj podívám a už k němu nebudu naprosto nic cítit. Ani lásku, ani nenávist.

Přidávám svůj příběh. S přítelem jsem se rozešla před půl rokem, po téměř půlročním pekle. Často mi sprostě nadával, dal mi facku, dělal mi scény, když se na mě někdo podíval... kontroloval mě denně po telefonu, musela jsem mu hlásit, kdy přijdu domů. Kontroloval mi mobil, do PC mi tajně nainstaloval špehovací program, dokonce mi kontroloval i spodní prádlo. Urážel se kvůli naprostým blbostem, navíc mi zakázal se vídat s mojí nejlepší kamárádkou. Někdy mě sledoval cestou domů, zda nikam nejdu, nebo dělal přepadový návštěvy. Vynadal mi, že jsem na schůzku přišla o minutu (!) později, přitom on někdy nedorazil vůbec, což bylo v pořádku. Po jedné jeho žárlivé scéně mi došla trpělivost. Ječela jsem na něj před desítkama lidí, rozbrečela se tam před všema ... Těm lidem jsem musela předvést slušný divadlo Bylo hodně těžké to překonat, ale vydržela jsem to a nelituju. Od září mám nového přítele, uplný zlatíčko a jsem šťastná. Ke svému ex bych se nikdy nevrátila, ale jsem mu vděčná za zkušenost do života. Ať si ten dáreček užívá jiná

Od rozchodu mě několikrát kontaktoval, snažil se mi nalhat, že má přítelkyni.
V té době sondoval od našich známých, jestli jsem zadaná. Naposledy mi napsal, zda s ním půjdu na "kafe" (doslova v uvozovkách) Odmítla jsem.

Reaguji na alicia1: ještě že ses ho zbavila...

Holky nedá se nic dělat, tohle potká jednoho dne nevyhnutelně nás všechny
Ale až zapomene a přestaneme chtít se vracet k věcem minulým...

přesně

Jediný problém je, že když se napiju, mám tendenci mu psát ... Číslo mám z mobilu smazané, bohužel paměť se oklamat nedá. Včera jsem mu napsala takovou jednu urážlivou esemesku.
Stává se vám to taky ? Jak tomu zabránit ?

Reaguji na alicia1: Když piješ, tak si raději vypni tel. nebo si ho dej ke kamarádce s tím, at ti ho vrátí, až budeš střízlivá. Psát sms v opilosti je největší hloupost..