Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Holky tohle číst jsou pro mě muka, když vím, co mě teď čeká...
"Přítel" šel včera na "jedno" údajně s kolegou z práce. Bylo to na popud toho, že jsem si šla sednout po dlouhé době s kamarádkou. Chtěl mi dokázat, že se umí vždycky a za každých okolností zabavit.
Když ještě v 1 hodinu ráno nebyl doma, zpanikařila jsem, dostala jsem strach, že se mu něco stalo a zavolala mu.
Vyzvánělo to snad 2 minuty, než to zvedl (telefon má vždycky na očích) a pak to teprve zvedl v nějaké utlumené místnosti (WC v hospodách většinou dělá ozvěnu) a říkal, že je s tím kolegou ještě v jiné hospodě.
No samozřejmě jsem dostala hysterický záchvat, nedokázala jsem se ovládnout a seřvala ho, že se ani neumí ozvat, kde je a kdy přijde domů, pak jsem mu to položila.

Asi ve 3 hodiny ráno mi přišla sms, že spí u toho kolegy (kolega bydlí s manželkou a 2 dětmi v 2+1, takže mi to moc nehraje), což ještě nikdy za více než 6 let, co jsme spolu, neudělal, vždycky přijel domů (pouze 1x spla v práci, ale to jsem ho nepustila domů).
Ráno sms, že se omlouvá, že se zachoval hrozně a že spal na sedačce u toho kolegy, ve vší počestnosti

Pro mě už to byla poslední kapka. Je to bezohledný sobeček, který myslí jen sám na sebe, na svoje pohodlí a svojí zábavu a ještě ke všemu mám pocit, že prostě včera, respektive dneska ráno, dělal něco, co se prostě nedělá a že vůbec s tím kolegou nebyla sprostě mi lhal.

Jsem nešťastná, zklamaná, je mi špatně od žaludku a chce se mi brečet, strašně to bolí, ale já už dál nemůžu.
Mám s ním jen nervy a už to nezvládám ani psychicky, ani fyzicky, úplně mě to vysává chuť do života.

Omlouvám se za sloh, ale potřebovala jsem se vypovídat

Reaguji na SlecnaNebezpecna:
Holky je mi líto že musíte tohle prožívat... Ti chlapi jsou někdy tak neskuteční sobci Ono je opravdu nejhorší když nás udržují v naději a přitom si "užívají". Přesně jak píšeš já na něj čekala rok a poslední kapkou byly tvýhle prázdniny... Už tehdy se s ní začal vodit na veřejnosti, ale moc se k ní neznal...já se mu tedy přiznala že ho mám pořád ráda a on z toho má doteď srandu
Vím že ti teď připadá že se z toho nikdy nedostaneš že ta bolest nepoleví,ale veř mi,že čas to bude lepší,moc dobře to znám, za ten rok a půl jsem si prožila svý...Jak jsi psala, nemůžeš nikoho prosit aby tě miloval, ale hlavně se prosím před ním neponižuj! Ztratila bys svou hrdost a on by z toho měl akorát srandu... Nepiš mu, snaž se ho nepotkávat, vybreč se jen svým nejlepším kamarádkám...Jestli tě přepadne smutek tak nemá cenu to držet v sobě, ale teď se hlavně zcela sobecky věnuj sama sobě. Dokaž mu že nejsi žádná chudinka,aby si o sobě nemyslel že je nějaký king Držím pěsti a snad z toho budeš venku dřív jak já, on je to opravdu zbytečný čas co jsem ztratila...

Reaguji na Samanthička: no z toho, jak jsi tady vždycky o svém příteli psala, budeš jednou ráda, že ses ho zbavila...

Reaguji na Samanthička: To je mi líto. Ale už jsem Ti kdysi psala v jiným tématu a jsem ráda, že jsi konečně prozřela. Ten Tvůj je prvotřídní sobec a buran. Je to těžký, a bolí to, ale ve finále můžeš jen a jen získat. Čím dřív se rozhodneš odejít, tím líp pro Tebe samotnou.

Já vím, byla jsem nepoučitelná, ale už včera mi řekla kamarádka, že si na to musím přijít sama a že bohužel jsem se musela spálit takhle hodně, abych to pochopila.
Jednou ráda budu, ale teď to bolí a ještě mi to vyčítá mamka, že byl hodný, akorát trošku hleděl jen sám na sebe, ale že to dělá každý chlap a že jestli si myslím, že najdu lepšího, že se mýlím.

Nedělá to každý chlap! Jsou i chlapi, kterým záleží na partnerce, váží si jí a jsou schopni a ochotni pro ni ledacos obětovat.
Navíc, budeš s tím chlapem ty a ne tvoje maminka. Je to tvůj život, tvoje rozhodnutí, a není jediný rozumný důvod setrvávat v něčem, kde se trápíš a nejsi spokojená. A tvoje maminka by měla tvoje rozhodnutí akceptovat. A podpořit tě.

Jojo, jak jsem psala v předchozím příspěvku, musela jsem se spálit tak moc, aby mi to otevřelo oči.
Nejradši bych to utla teď hned, vyházela mu věci, vzala mu klíče od bytu a prostě konec. Jenže vím, že než se odstěhuje, bude muset zabalit hromadu věcí a ještě ke všemu má u našich na chalupě motorku, takže si pro ní pojede a bude před nima hrát na city, jaká jsem mrcha a jak jsem mu ublížila já, protože ví, že naši na něm hrozně lpí a budou ho litovat a mě to po sléze vyčtou

Reaguji na Samanthička: mamku neposlouchej...jestli věří, že nikde už lepší nebude, to má hodně smutný pohled na svět.Někdo si opravdu musí sáhnout až na úplné dno, aby konečně pochopil. Ale co to je pak za život, se furt stresovat, rozčilovat a bát se, co zas provede příště?

Já doufám, že opravdu takový chlap existuje
Mamka měla vlastně to samé s taťkou, taky si vždycky dělal, co chtěl a ona jen celý život stála u plotny, uklízela a podřizovala se mu, takže má teď ve svých 58 letech pocit, že to takhle prostě má být.
Svým způsobem jí chápu a je mi jí líto, ale na druhou stranu bych se s ní do krve zhádala, že když to tak měla ona neznamená, že to tak chci já a že to tak má být.

Právě proto už nemám sílu.
Nehledě na to, že jsme o tom s přítelem v pondělí večer diskutovali a on si sypal popel na hlavu, že se choval jak vůl a je si toho vědom a vzápětí to udělá 2 dny na to zase

Reaguji na Samanthička: no vy si o tom akorát promluvíte a zas je to ve starých kolejí, protože ví, že k většímu kroku se neodhodláš. Doufám teda, že tentokrát to bude jinak. Držím palce

Právě, že to tak taky cítím, že má jistotu, že přinese kytku a dárek a bude všechno při starém...
Já už nechci. Teď jsem zakouslá a nesmím povolit.
Začínám mít pocit, že je bohužel i tak hloupý, že to nedokáže pochopit, že se chová špatně. Holt se obklopuje špatnými lidmi, v tom je zásadní problém.
Díky za podporu, i když je to už po několikáté

Reaguji na Samanthička: já vím, že to není jednoduché, taky jsem chodila s d.ebilem

Já mám pocit, že i všechny moje kamarádky chodí s debilem. Holt asi nějaký novodobý virus nebo co

Reaguji na Samanthička:
Holky nakonec v budoucnu budeme děkovat osudu že nás takových tydýtů zbavil A když je uvidíme s jinou tak se budeme jen smát a představovat si to co oni dělali nám, tak dělají i svým novým holkám Snažím se to všechno už brát pozitivně a s úsměvem, jinak by bylo v Bohnicích o pacientku víc