Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na nonysek: To je přesně ono. Snažím se zabavit, ale prostě tomu něco chybí. A chybí jeho smsky, psal mi k dobrému ránu a na dobrou noc.. Narodily se nám koťátka a já mu chtěla moc poslat mmsku, aby se podíval apod.. Takové maličkosti a já kvůli nim cítím takové prázdno..

joo holky mám pro vás ještě jednu radu jak za mnou začal jezdit atd.. a já na něj pak byla hrozně naštvaná, tak jsem si sedla do auta, pustila si nahlas písničky a jezdila jsem všude možně a nadávala na něj, jaký to je.. pomáhá to.. (doporučuji nekřičet ve městě..)

Ahojky, já vím, že se to nedoporučuje, ale mně se nejlíp zapomenulo v cizí náručí....v které jsem už tři roky Prostě jsem se trápila, rok jsem se s bývalým rozcházela a zase scházela, bylo to nekonečné, a pak jsem si řekla dost, začla jezdit na akce s kamarádkama, chodila na kafe s kamarádama a tak. A na jedné akci jsem poznala divného kluka,takového emáka...Ted už má emák krátké vlasy a divnej vůbec není jsem ráda,že jsem se tehdy odhodlala a pustila ho k sobě, protože do té doby jsem si neuměla představit, že můžu milovat někoho jiného než expřítele...Jo,a ten mi píše dotedka, že by mě chtěl zpátky přeji Ti, at najdeš taky někoho nového, kdo si Tě bude vážit a ty s ním procitneš a budeš šťastná.

Tomu naprosto věřím, protože mě stačilo jen potkat někoho kdo mě obdivoval a měl o mě zájem + zároveň byl i mě sympatický, a dokázalo to zatím největší pokrok Jo, jenže ono to nejde lámat přes koleno...ale určitě se časem někdo objeví

Rada jak přežít?
To správné řešení se tu prolíná celou diskuzí, tak tady přináším takové jedno desatero
1) Vzít rozchod jako něco, co je opravdu konečné (byť vám expartner říká něco ala "možná časem") - hodně důležitý
2) Nevyčítat si, že si za to můžete, protože za to mohou vždy oba a zároveň nikdo, jelikož jste se oba chovali vždy jak nejlépe jste v tu danou chvíli dovedli s těmi zkušenostmi, které jste v tu chvíli měli
3) Pořádně se první měsíc vybulet (protože když to nepustíte ven, časem se to pustí ven samo a je to horší, protože už přeci "máte" být v pohodě) a ty další měsíce už budou sušší, to garantuju
4) Obklopit se lidmi, kteří vás mají rádi a otravovat je, dokud je to neotravuje (myslím, že to je tak maximálně první 2 měsíce ), vykecat se z toho, klidně i u psychologa (i já tam byla a je to cenná zkušenost)
5) Utnout veškerý kontakt (rozhodně tím nemyslím jen fyzický), jediná výjimka jsou ty z vás, které mají děti, v tom případě omezit na minimum....jo a taky požádat okolí, ať vám o něm neříkají žádné novinky...prostě žijte jako kdyby nežil on
6) S tím souvísí i to, co je tu neustále zdůrazňováno - nedolejzat, neškemrat!! A nikoli proto, že vám ho to může vrátit zpátky, ale proto, že si tím totálně šlapete po hrdosti, tedy po něčem, co se týká sebevědomí, sebelásky....a když příjdete o tohle, je to to nejhorší, ne to že nemáte partnera (nějakej se vždycky najde a 1000x snáze než najdete zpátky svou hrdost)
7) Až pomine to nejhorší plačící období, tak vylejzat ven a furt něco dělat a hlavně s někým
Nezanedbávat se, takže se pořád pěkně oblékat, llíčit se a udržovat si kondici
9) Pokud jsou finance a čas, tak alespoň na týden někam vypadnout nejlépe do ciziny, klidně i sama (takhle jsem byla na měsíc ve Španělsku a vrátila se jako nový člověk)
10) Zakázat si uvažovat jakkoli o jiných chlapech, stejně vám ze začátku budou všichni připadat oproti expříteli totálně nemožní a jedině vám to přitěžuje....tenhle bod můžete vypustit až se stabilizujete a budete smíření, pak radím "směle do toho", flirtovat, nechat se zvát na rande, užívat si zájem atd...já teď po 7 měsících kolem sebe vidím jen samé pěkné kluky

Pro čerstvě rozejité:
Chápu, že se vám ty rady nechtějí dodržovat (zvlaště pak rada nekontaktovat ), ale ušetříte si tím spoustu času a bolesti. Taky jsem ty rady moc neposlouchala a když jsem si před půl rokem četla celou tuhle diskuzi, hledala jsem podvědomě příspěvky typu: "Jsme znovu spolu"...Teď jsem si ji přečetla celou zase a zjistila jsem, že už hledám jen příspěvky od holek, které to zvládly a jsou teď šťastné samy nebo s někým jiným...A to jsem hodně milovala.
Ten blbej čas je fakt to nejlepší, co vám hraje do karet!
Budte k sobě trpělivé a růže vám to přinese

S láskou jedna opuštěná a znovu nalezená

Reaguji na francisB: pořád single nebo už zadaná? já se musím přiznat, že se mi fakt žádní chlapi teď nelíbí...prostě jak kdyby se najednou všichni někam vytratili..ach jo

single a říkám si, že si to období musím pěkně užít než příjde ten můj novej
taky jsem to měla, ale co jsem se před měsícem vrátila ze Španělska, až jsem se divila, že snad ani nejsem v Čechách
jinak jsem si pročetla Tvoje příspěvky a příjdeš mi, že to zvládáš fakt skvěle já v tuhle porozchodovou dobu byla na dně....
jen tak dál

Reaguji na AnetteB:
pořád single nebo už zadaná? já se musím přiznat, že se mi fakt žádní chlapi teď nelíbí...prostě jak kdyby se najednou všichni někam vytratili..ach jo

zapomnela jsem citovat

Reaguji na francisB: moc super určitě děkujeme

My jsme se viděli teda dnes naposledy, řekl mi jak prostě rozum mu říká nebýt semnou a nejde se přenést a nehodlá prostě ted nic měnit. Mám se s tím smířit , že ted to jinak zkrátka nejde , ale přeci jak neumíráme a neví co bude za den za měsíc atd , jak třeba mu začnu chybět a bude vědět co chce , ale ted prostě neví a když neví nechce se do toho nořit a nechá to tak jak to je . Objali jsem se mě tekly proudy slz , dali si pusu a řekli si ahoj Bylo to docela na psychiku kruté , ale asi to tak prostě má být . Já pujdu dál , bud se jedou ozve nebo ne , nebudu s tím vubec počítat , ale nechápu mrzí to i jeho .

Já měla také rozchod strašně "pěkný"...Nekřičeli jsme na sebe, řekli jsme si jak je nám to líto, řekli jsme si, že se milujeme (z jeho strany to tak samozřejmě nebylo, jinak by mě neopustil), objali se, dali si pusu, políbil mi ruku, řekl, že tu pro mě vždy bude, když budu potřebovat a sbohem....a od té doby jsem ho neviděla
No já si tehda říkala, jak se k sobě určitě vrátíme, když to končilo jak v nějakým dojáku...prdlajz a díky bohu, že už bych ho dnes nechtěla...
radím moc nad tím nepřemýšlet, protože člověk trpí hlavně tím, co si v hlavě furt přehrává...ber to jako hotový, ušetříš si spoustu trápení...věř, že vím o čem mluvím...
hodně sil

Reaguji na pandula:

a to co ti říká je nefér...dělá to pro svůj lepší pocit...nemyslí na Tebe ani na Vás, jen na sebe...."co kdyby mi to s tamtou náhodou nevyšlo, musím mít nějakou jistotu"....
takže taky mysli na sebe!
držim palce, musí to být teď pro Tebe hrozný...

Reaguji na francisB: ´děkuju moc , ano hrozný to boužel je a nějaký čas to potrvá , ale chci se ted naučit žít dny a ne myslet stále na budoucnost, které se ted obávám nejvíce jak budu sama atd... Chci se ted naučít žít naplno a jak říkám sama s tím nepočítám , ale pořád ta malá skulinka naděje je a tu ani kdybych nechtěla tam vždycky bude a přesně jak říkáš taky mám pocit , že myslí jen na sebe jak on se cítí atd.. Jí podvadí semnou , ale mě přitom nechce docela všechno paradox

správně holka moc dobře vím, že to není lehký, je normánlí mít takové pocity, taky se občas té budoucnosti leknu, ale převažují už chvíle, kdy se těším a jsem zvědavá, co mě čeká tohle těšení k Tobě příjde časem, neboj...
a kdo by chtěl chlapa, co neví, ke komu skočit pod peřinu? věř, že je na světě spousta chlapů, kteří by chtěli být jedině s Tebou a udělali pro takový život vedle Tebe všechno....a takový chlapi si chceme vzít a prožít s ními život, ne?
dřív jsem taky hrozně toužila po naději, ale zároveň jsem nechtěla být s někým, kdo nechce být se mnou....když si člověk projde několikrát po sobě v hlavě tenhle logický argument, je mu líp, že nemarní čas s někým, kdo ho vlastně nemiluje...
mělas dnes těžký den, protože jsi ho viděla....pokud ale vydržíš a vyhneš se kontaktu s ním, Tvoje mysl bude časem svobodnější a Ty šťastnější
doboru noc

Na mě to přichází ve vlnách. Pozoruju to na sobě už delší dobu a ty "horší" vlny jsou fakt na ***. To brečím a říkám si, jak to bylo krásný a jak za to můžu atd. To mě drží třeba tak 2-3 dny...někdy týden. No a pak jsou ty "lepší" kdy na něj nemyslím, tak nějak je mi dobře, říkám si, že mě stejně podváděl a nechoval se ke mně hezky, a že se na mně jen vybouřil (od 18 do 22)...takže já fakt nevím, ať už jsem v Brně ve škole mezi lidma. Navíc uplně všechno mi ho připomíná...každej měsíc, vždycky mi mozek nabídne tolik obrázků..chci aby to skončilo, snad se dočkám :-/ Nejvíc mě ale štve, jak budou Vánoce a všechny ty pěkný svátky, tak jak on si to tam bude slavit s tou svou a já tady pěkně ostrouhám sama..protože fakt neplánuju delší dobu vztah..na to se fakt netěším

Reaguji na AnetteB: Přesně tak , to je taky strašně slabá stránka , jak říkáš taky si pořád říkám jak je on s ní a já tu sama truchlim a pořád na ně myslím co dělají , usínají atd ... a já sama bez obejmutí bez pohlazení atd..