Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

Reaguji na nonysek: večer mi bylo dobře, byla jsem s kamarádama, tak jsem si říkala, že to mám konečně za sebou, i když takovým stylem, ale mám, ale ráno bylo horší, protože se mi o něm pořád zdá... furt domotané sny... to mě vždy rozhodí

Blb. Ale kdybych já měla vrtátit tomu mymu d e b i l o v i věci, tak to po něm taky nejspíš hodím

Bylo to těžké, v hlavě jsem si nechala jen ty krásné vzpomínky a zbytek už doléčil čas. Teď jsem šťastná, mám nového chlapa a je mi hej.

Tak já se dnes rozhodla definitivně vyřešit nepředané věci - bude to přes kamarádku. Ale už jen ty 3 věty co jsme si napsali mě zas úplně rozhodily...ani nevíte jak bych mu chtěla napsat jak se má! Ale to nemůžu!

...jinak teď mi byl oznámen rozchod další kamarádky - po roce. No tak nevím, zatím mám kolem jeden pěkný vztah v počátcích a jeden delší které drží. Zbytek se rozpadá a to i po letech, asi je opravdu tenhle rok zlomový. Někde jsem četla že skončí vše co nemá smysl v pokračování a celkem tomu začínám věřit.

Reaguji na nonysek: To asi ne, jen je jiná doba a být ve vztahu už se dnes nenosí...je to samá nevěra, pomluvy, lidi si chtějí užívat...až je mi z roho špatně :-/

Kdy otec opustí matku s dítětem kvůli milence a vůbec mu to není blbý....asi tak

Věřím tomu stoprocentně, v mém okolí (i mě to postihlo) to probíhá naprosto stejně!

Reaguji na pettite94:

Reaguji na Lady Flame:

Reaguji na Ornella: co prosím?

ahoj ženy,
přidávám se k vám a ráda bych znala názor...
bude tomu skoro 14 dní co jsem se odstěhovala od přítele a důvod byl to že na mě byl hrubý..vyustilo to z jeho pracovního vytížení, stresu a asi i toho, že sme spolu posledních 14 dní netrávili skoro čas. On se však za všechno omluvil, přijímá, že udělal hloupost, chce to řešit i s odbornou pomocí a nikdy víc to neudělat, těeď posledních 14 dní jsme se neviděli (vlastně jednou na chvilku za mnou přišel do práce mě odprosit a omluvit se mi do očí) , skoro každý den mi píše sms, odpovídám na některý, poslal květiny...
Nechci ho úplně ztratit i když vím, že to co udělal není nijak omluvitelný ale zase vidím úspěch v tom, že se snaží to v sobě nějak řešit už v počátku, že není z těch, co to hodí za hlavu a pak se z toho stává opravdu špatná věc..Dle jeho slov a jednání myslím, že mu na mě fakt záleží a tak nechci všechno úplně zahodit protože ho mám ráda. Náš vztah trvá přes dva roky a byl pěkný až na pár hádek (což je myslím normální)...
jaký máte názor, může se člověk poučit z chyb a když chce na sobě pracovat, může se změnit? Plánuji, že se tak za týden sejdem a promluvíme si o tom..pořád o tom přemýšlím a nevím, zda dělám dobře nebo ne...Jsem Váha Díky

Uhodil Tě? Nebo jak hrubý?

Reaguji na Markét: uhodil, strčil...

Reaguji na Wánek:
Už jsem to tu někde psala, kamarádka si prochází tím samým...
Na začátku je to nevinné, strčí, kytky, omluvy, prosby. Pak to stejně graduje, facky, v hádkách násilí. Vždy stejný scénář - sliby, dárky, pláč.
Třeba u té kamarádky je to až takové, že teď ji zkopal před dětmi a ona ne a ne odejít.
Protože si ji namotával těma věcma, co dělal, když byl "hodnej" a on se přece změní. Je v klidu třeba x měsíců a pak ji stejně uhodí.
Za mě bych se nevracela.
Provokovala jsi ho Ty? Strkala jsi do něj, že Ti to třeba jakože vracel?