Rozchod - vaše příběhy, rady jak přežít

vlocka

No, řekněme, že jsem si to myslela a prostě jsem to řekla, snažil se zapírat a pak to přiznal, ten jeho potutelný úsměv mě vytočil No, víš, mě zarazila věta " Kdybych chtěl její vztah rozbít, tak to udělám", což je docela sebevědomé a z vlastní zkušenosti vím, že můžeš cítít k někomu náklonnost, ale kvůli dítěti nebo nechtít rozbít vztah se stáhneš...Tak já ti nevím.

formica
Nech to vyhnít, čím více se budeš vztekat, tím víc ho utvrdíš v tom, že tě má pod palcem. Takže návrat k původní strategii, vlídná, veselá, samostatná, bez nutnosti ho vídat denodenně...

Věrnost se nedá dokázat, ale láska ano. V tom je asi celý ten problém...Nejsou důležitá slova, ale činy a ty já nějak postrádám, tedy, ta slova taky, ale ta nejsou tak důležitá...

z této věty mi tak nějak plyne, že spíše ona by ho chtěla, ale on má tebe..

Holky, máte mě už dost, co? Já se hrozně omlouvám, ale jsem prostě mimo...mám pocit, že mozek nefunguje tak, jak má a srdce zase funguje moc...Všechno, co jsem chtěla dělat nebo nedělat zmizelo z mé hlavy. Mám pocit, že jsem ztratila hrdost, i když nedělám hysterické výlevy, ale nevím, mám pocit, že se snažím více já.

Co to znamená? Ona tedy má vztah. Kluk Ti řík, že kdyby mu za to stála, tak by to udělal... co tedy řešíš?

formica
a pokud ho vážně chceš, tak jinak souhlasím s Hašlerkou.. i když vím, že když tě něco trápí, nemůžeš se hrát na veselou věčně a jednou "bouchneš" a pak nevím jak se zachová on, jestli ti bude říkat: a už je to tady zase! tahle volba je na tobě!

ráda si s tebou povídám! taky jste mi moc pomohli a pomáháte vlastně pořád!

vlocka

Já nad tím vůbec nemůžu přemýšlet, protože jinak bych se asi utrápila...Víte, když začne třeba "vytahovat", co jsem řekla nebo udělala nebo napsala, tak se snažím nereagovat žádnou výčitku typu "A ty jsi zase udělal tohle a tohle atd", Prostě mu řeknu, že to bylo a že to nechci řešit, snažím se jít dál, zahrát to do autu, ale mám pocit, jak kdyby to dělal schválně, vždyť to říkat vůbec nemusí...

Má, ale neklape jim to...Ale pak tedy nechápu, proč jí píše a volá a ona jemu

Nemá svoje poradce, tak dělá klasické chyby nekonstruktivní komunikace uvězněné v křivdách minulosti. Zkus mu trochu otevírat oči, ale to víš, bude to s ním složité a pomalé... jak říkám, je to na Tobě!

vlocka

Děkuji, jsi strašně hodná
Já si jen přijdu trochu hodně jako hysterka a hlavně sobec, protože jsem se tě ještě ani nezeptala, jak se máš a jak to u tebe vypadá?

No, experimentuje se "vztahy", to je prostě v té situaci, kdy neví, co by vlastně chtěl, docela logické...

Ale jak mu mám otevírat oči? Řešit minulost nemůžeme, to bychom se pohádali a moc by to nepomohlo. Snažím se dívat na přítomnost a do budoucnosti. On je nějaký znechucený, bylo toho hodně, v práci ho štvou, je unavený, těší se domů Přijde mi, že se mnou moc nekomunikuje...Já bych se bavila o spoustě věcí, ale nějak se nechytám...Nebo bych třeba naplánovala něco na nějaký večer nebo víkend, ale nemám šanci, odpověď zní uvidíme nebo nevím...

Ježíš, já jsem tak hloupá, vždy musím jít tou nejtěžší cestou...

formica
nejsi sobec, jen tě něco trápí a já tě chápu...
Já už se smířila s tím, že je konec a to definitivní. Ano, je mi smutno, někdy mám depresi, pláču, ale je mi mnohem lépe jak na začátku, to díky té sobotě, kdy byl na mě tak hnusný, otevřel mi oči. A vy jste mi holky taky hodně pomohly, za což vám mooc děkuju! Prostě vím, že nejsem na to sama, teď začala škola, tak jsem i s lidma co mě maj rádi, takže taky fajn. Je mi lépe jako na začátku, ale ještě nejsem úplně "uzdravená", to je snad ale normální, takže tak.. Musíme věřit, že bude líp, jo, formico? ať už s ním nebo bez něj!